Inspirace z Maďarska

Z Maďarska probleskl zajímavý demograficko-daňový návrh dotýkající se ekonomické budoucnosti země. Tamní vláda chce doživotně zrušit příjmovou daň matkám se třemi a více dětmi. Toto opatření už funguje pro ženy se čtyřmi a více potomky. Neodvratně se nabízí srovnání s absencí rozumnější populační politiky v Česku, které se v posledních týdnech potýká s rodičovskými dávkami a perspektivou důchodového systému.

Maďarská daňová revoluce je sice motivovaná politicky, bez ohledu na to ale platí, že skutečně může vést ke zvýšení porodnosti. A pokud by se něco takového podařilo, šlo by o významný příspěvek k záchraně důchodového systému země, který se plní z kapes ekonomicky aktivního obyvatelstva a firem. Více dětí logicky znamená více budoucích daňových poplatníků…

Maďarské doživotní daňové prázdniny už platí pro matky čtyř a více dětí. Vedlo to k určitému, i když ne významnému zvýšení porodnosti. Další krok, tedy rozšíření úlevy na matky se třemi dětmi, by jistě mohlo přinést citelnější pozitivní efekty. Tři děti jsou pro typickou „dvoudětnou“ rodinu relativně schůdnou možností, zatímco čtyři se už mnoha lidem zdají příliš – a tím teď myslím především praktické důvody, jako je logistika a bydlení. Péče o čtyři děti prostě něco stojí.

Daňová podpora ekonomicky aktivních rodičů s více než dvěma dětmi je skutečná reforma, anebo alespoň zdravý základ pro udržení důchodového systému. Nepřinese však totální zvrat v demografickém vývoji, ani sama o sobě důchodový systém nezachrání. U nízkopříjmových (a bezpříjmových) rodin nemá zrušení daně z příjmu žádný efekt, neboť z nulového či nízkého příjmu nelze na daních cokoliv ušetřit. Ostatně, v Česku zaměstnanec se dvěma menšími dětmi dnes odvádí – díky slevě a zvýhodnění na děti – nějakou daň z příjmu až zhruba od 25 tisíc korun hrubého.

Konfrontace odvážného maďarského záměru s daňovým škobrtáním tuzemských vlád vyznívá pro Česko značně depresivně. I u nás ekonomicky aktivních lidí ubývá, roste počet penzistů a důchodový systém čekají nelehké časy.

Vládní politika v Česku ale není pronatální, tedy podporující zvýšení porodnosti, které by bránilo přirozenému úbytku obyvatelstva. Důkazem jsou fakta. Porodnost se u nás pohybuje okolo 1,7 dítěte na matku (míněno na ženu v plodném věku – pozn. red.), tedy výrazně pod úrovní, která by zaručovala prosté udržení reprodukce společnosti. Počet obyvatel místo toho roste hlavně vlivem migrace ze zemí, jako jsou Ukrajina a Slovensko. Jak se počty cizinců budou vyvíjet do budoucna, lze těžko předjímat. Rostoucí počet penzistů je ale neodvratný a pokračování nepříznivého trendu porodnosti je krutou jistotou.

Navzdory progresivním slibům zdejší vláda celkově neudělala nic, co by bylo možné považovat za jasně motivační pro-populační opatření, které by posilovalo naději na dlouhodobé přežití důchodového systému. Příkladem je nedávný spor kolem „zvyšování“ rodičovského příspěvku, jež – spíše než naději do budoucna – způsobil rodičům nejmenších dětí šok. „Rodičovskou“ nelze považovat za impulz k pořízení více dětí. Je to jen skromná dávka, která průměrným rodinám pomáhá přežít, zvláště když běžné náklady na život rostou a ceny bytů překonávají rekordy.

Víra ve spásnost sociálně-inženýrských opatření státu na podporu takového či onakého demografického záměru zavání naivitou a iracionalitou. Pokud už ale máme nějaký takový návrh brát na milost, pak je to právě námět na zrušení příjmových daní, ať už pro matky či rodiny s více dětmi. Jistě, jeho efekt se zesiluje s rostoucím platem, takže by podpořil jen matky s vyššími příjmy, ale rozhodně jde o krok tím lepším směrem – k matkám či rodinám, které žijí ze skutečné práce a produkují ekonomické hodnoty, místo co by jen spoléhaly na dávky. Pro ženy s nízkými příjmy či rodiny žijící z dávek je zrušení příjmové daně k ničemu.

Částečně podobným směrem jako Orbánovo Maďarsko se přitom v daňové oblasti vydalo i Polsko, jež zrušilo daň z příjmu pro mladé zaměstnance do 26 let věku (a do určité výše výdělku). Oba naši postsocialističtí souputníci tak hodili daňovou rukavici do tváře zdejší „socialistické“ koalici.

V tuzemských vládních kruzích mezitím po takto odvážných nápadech není stopy. Strategie vlády je bytostně krátkodobá a oportunistická. Snaží se podbízet zejména svým voličům, tedy nízkopříjmovým skupinám, u kterých příjmová daň nehraje roli. Babišova vláda na jedné straně daně a poplatky zvyšuje (připomeňme z poslední doby daň na lihoviny a cigarety či zdanění sázkových výher), na straně druhé je i snižuje – buď v rámci „kompenzace“ za ekonomické represe, jakou bylo uvalení EET, nebo jako úlitbu pro nízkopříjmové, respektive ekonomicky neaktivní rodiny. 

Nejde o smysluplná politická rozhodnutí, ale často o pouhá gesta pro vybrané skupiny voličů s ryze krátkodobou motivací. Politikům tu chybí nejenom odvaha ke skutečným strategickým reformám, které by posilovaly zdravý ekonomický vývoj, ale totálně postrádají schopnost podívat se za horizont nejbližších voleb.

V rámci vzájemné spolupráce převzato z info.cz

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010  Děkujeme!