Poněkud zvláštní dárek dostali Poláci na kulaté výročí vyhlášení stanného práva generálem Jaruzelským v prosinci 1981. Polská televize TVP zveřejnila 20 let staré záběry, na nichž se legenda disentu Adam Michnik, šefredaktor listu Gazeta Wyborcza, vyznává s lásky a obdivu pro tehdejšího vůdce komunistické junty generála Wojciecha Jaruzelského.
Pro Poláky to vlastně moc velké překvapení asi nebylo. Blízké vztahy Michnika a bývalých komunistických lídrů, včetně posledního šéfa polského StB Czesława Kiszczaka, jsou dlouhodobě známé. Nicméně v Česku, kde platí Michnik za ikonu, Havlova přítele a jeho deník je hlavní autoritou v otázce dění v Polsku, to může být poněkud nečekaná zpráva. Čeští liberálové jsou totiž přece jen antikomunisté. A tady se jejich ikona objímá s komunistickým diktátorem?
Adam Michnik patří nepochybně mezi klíčové osobnosti dějin Polska posledního století. V Česku se o něm trochu chybně hovoří jako o novináři. Ve skutečnosti byl jedním z posledních středoevropských „veřejných intelektuálů“. Jednu dobu například šéfredaktorování spojoval i s poslaneckým mandátem. A celou tu dobu chtěl být – jak připomíná název jeho poslední biografie – „demiurgem“, tvůrcem nového Polska.
V tomto snažení se tento intelektuál z nomenklaturní rodiny (jeho nevlastní bratr byl stalinským prokurátorem s krví na rukou) nebál obětovat a odvážně si stát za svým (jak dokázal i v dobách komunismu). Byl ale také mistrem pragmatickým spojenectví. Byl to právě Michnik, který levicovým disidentům z řád bývalých komunistů ukázal v sedmdesátých letech nutnost spojenectví s Církvi jako jedinou cestu k vítězství. A byl to ten sám Michnik, který koncem osmdesátých let usoudil, že nejlepším receptem na budování polské demokracie bude aliance „rozumných“ a „osvícených“ z řad obou táborů – Solidarity i komunistické strany. Společně se měli postavit extrémistům a radikálům z obou táborů. Nezbytnou podmínkou této operace bylo zajištění demokratické legitimity bývalým komunistům a také imunity před zločiny z minulosti. Stal se tak Michnik duchovním otcem polské transformace, kterou provázela myšlenka tzv. „tlusté čáry“ (de facto amnestie pro komunistické zločiny), boje proti myšlence dekomunizace či zuřivého odporu proti lustracím a zveřejnění seznamu tajných spolupracovníků bezpečností. A také zvýhodnění nomenklaturních kádrů v nové ekonomické realitě. Toto posílení bývalých komunistů mělo sloužit jako hráz proti obávané dominanci katolického a nacionalistického „prostého lidu“. A právě tomuto plánu zasvětil Michnik následující léta života.
To, že po pragmatickém následovalo i „lidské“ sblížení mezi strůjci výjimečného stavu z roku 1981 a ikonou disentu není také novinka. O bujarých oslavách s Jaruzelským, jeho mluvčím Jerzym Urbanem (přezdívka „Goebbels“) nebo posledním šéfem Státní bezpečnosti Kiszczakem (tohoto pána, který zodpovídá za cca 100 politických vražd v době výjimečného stavu nazval Michnik „čestným mužem“) se vědělo už dříve. Nicméně videa zveřejněné v posledních dnech mohou stále mnohé překvapit.
Michnik a jeho deník už jsou sice dávno za zenitem své moci a štafetu boje za „lepší a evropské Polsko“ převzaly jiné, často mnohem radikálnější síly. Navíc vliv „tradičních médií“ na společnost je stále menší. Nicméně díky autoritě bývalého disidenta stále mají velký vliv na obraz Polska v zahraničí. Až příště budeme zase číst hrůzné zprávy o Polsku, opírající se o Michnikovu autoritu jako jediný zdroj, vzpomeňme na to, jak moc odlišná byla polská realita od české a jak moc odlišný byl „Havlův nejlepší kamarád z Polska“ od samotného Havla…
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkuje