Pokud jste si mysleli, že cenové tsunami přimělo evropské politiky k rozvážnějšímu přístupu k dekarbonizaci, jste na omylu. Brusel vyrazil na zteč s legislativou, která zdraží nejen energie, ale i dopravu a bydlení. Česká energetika se navíc může těšit na čím dál větší bizarnosti.
Už za 27 let má Evropská unie vypouštět jen tolik emisí skleníkových plynů, kolik je schopna sama odstranit z atmosféry. Splnění tohoto závazku vyžaduje náročnou transformaci energetiky a průmyslu, jaká v dějinách nemá obdoby. Kde na to vezmeme peníze? A jak donutíme společnost, aby dobrovolně slevila ze současného blahobytu?
Bolest, kterou pocítí všichni
Leccos napovídají čerstvě schválená či dokončovaná unijní opatření. Jen namátkou: Rozšíření emisních povolenek na dopravu a bydlení od roku 2027 zdraží litr benzinu či nafty minimálně o tři koruny a dramaticky zvedne cenu uhlí i plynu pro domácí kotle. Energeticky náročné sektory jako ocelářství či cementářství postupně přijdou o emisní povolenky zdarma, což významně prodraží stavební materiály, a tedy i výstavbu domů. A z leteckých dovolených se stane luxusní zboží, protože už za dva roky dopadnou emisní povolenky i na aerolinky. Už z tohoto stručného výčtu je zřejmé, že Green Deal zaplatíme všichni. Ti bohatší penězi a ti chudší odříkáním. A to ještě zdaleka není všechno.
V elektroenergetice nás bohužel čeká opakování cenových šoků z loňského roku. Jednostranná orientace na rozvoj masivně dotovaných obnovitelných zdrojů nevyhnutelně povede ke střídání obřích nedostatků a obřích přebytků v síti. A protože na vodíkovou akumulaci si ještě pár desítek let počkáme, nezbývá než přistoupit k již osvědčenému, byť trochu kurióznímu řešení. Zatímco jedny výrobce budeme dotovat za to, aby vyráběli, druhé za to, aby nevyráběli. Regulace odběru pak lze očekávat na straně velkých spotřebitelů. I laikovi je zřejmé, že tato legrace nebude zadarmo.
Jak to bude vypadat v praxi?
Při této příležitosti se s vámi podělíme o několik hrozivých čísel, jaká prezentoval šéf ČEPSu Martin Durčák na nedávném semináři v Senátu s příznačným názvem „Dekarbonizace s lidskou tváří aneb Čím si posvítíme na transformaci?“ Už za dva roky se Česko stane čistým dovozcem elektřiny, a pokud se vydá cestou dekarbonizace spojenou s elektrifikací dopravy, vytápění a průmyslu, jeho spotřeba stoupne v roce 2040 skoro na dvojnásobek. Téměř 20 % dodávek bude přitom nutné zajistit extrémně drahým dovozem ze zahraničí. Proč extrémně drahým? Protože ve stejnou dobu lze předpokládat nedostatek kapacit v celém regionu, a dovoz tedy nebude možné zajistit zvýšením výroby v sousedních zemích, nýbrž posunutím spotřeby v čase. Jak to bude vypadat v praxi? V české ceně elektřiny zaplatíme německým fabrikám za to, že se v kritických dnech dobrovolně vypnou a přesunou výrobu na víkend.
Elektřina však bude „jenom“ drahá v tom lepším případě. V tom horším nebude vůbec. Dekarbonizační scénář ČEPSu počítá s tím, že v roce 2040 nastane dohromady 1000 hodin (!), v nichž nebude možné pokrýt spotřebu nijak, ani jakkoliv bizarním dovozem. A odhadovaný objem nedodané elektřiny má být gigantický – odpovídá kompletní spotřebě Prahy, Brna a větší části Ostravy.
Některá dekarbonizační opatření však zacházejí mnohem dál než do vaší peněženky a hraničí s omezováním osobní svobody. O zákazu spalovacího motoru v roce 2035 (s výjimkou syntetických paliv) a povinném zateplování již stojících budov jste už určitě slyšeli. Méně známá je regulace tzv. fluorovaných plynů, které se používají v podporovaných tepelných čerpadlech nebo třeba přístrojích pro astmatiky. A ve fázi návrhu je například nápad, že obce budou skládat Bruselu účty za to, jak se jim daří dekarbonizovat v rámci územního plánování a rozvoje. Jestli vám to něco připomíná, buďte v klidu. Za neplnění plánu nebude hrozit vyloučení ze strany nebo něco podobného, ale pouze pokuta.
Proč to všechno děláme?
Z výše uvedeného plynou pro Českou republiku minimálně dvě hrozby, totiž výzvy. První dopadne na rodinné rozpočty a domácnosti a Evropská unie ji chce řešit pomocí Sociálního klimatického fondu. Problém je v tom, že na Česko zbyde jen nějakých 40 miliard korun, což neodpovídá ani výdajům na současné zastropování cen energií (nehledě na to, že socialistické přerozdělování ještě žádnou zázračnou prosperitu nikdy nenastartovalo). Druhá výzva spočívá v tom, že dekarbonizujeme průmysl tak úspěšně, až se nám odstěhuje do Asie a budeme všechno dovážet. Na to chce unie odpovědět zavedením uhlíkového cla. Už teď se však bavíme představou, jak evropský celník prověřuje pravost certifikátů k nízkouhlíkovému čínskému cementu či nízkouhlíkové indické oceli.
Na závěr se sluší vrátit se k otázce, proč to všechno děláme. Je-li cílem vyvázat se z dovozní závislosti na nedemokratických režimech, utíkáme z objetí ruského medvěda do náruče čínské pandy, případně pod nohy indického slona. Je-li cílem zabránit změnám klimatu, stojí za to uvážit, jak moc tomu pomůže právě snížení podílu EU na světových emisích CO2 z dnešních 8 % třeba na 7 %. Je-li cílem pouze omezit celkovou spotřebu tím, že všechno zdraží, máme důvod k oslavě, protože to obstojně funguje už teď…
Aby nedošlo k nedorozumění, tento text není samoúčelnou kritikou dekarbonizace EU, která je bezpochyby principiálně správná. A koneckonců, pokud jsou Evropané ochotni přijmout ji i v navrženém zběsilém tempu a za cenu významného snížení životní úrovně, je absolutně všechno v pořádku a směle v tom pokračujme. Hoří-li však auta v Paříži už teď, když se mluví o zvýšení tamní hranice pro odchod do důchodu z 62 let na 64, dá se předpokládat spíše prohlubování všeobecné frustrace a sociální otřesy, které mohou přerůst až v ohrožení demokracie v EU. Zelení politici říkají, že musíme dekarbonizovat, abychom přežili. My si myslíme, že je to obráceně. Musíme přežít, abychom mohli dekarbonizovat.
Alexandr Vondra je europoslanec za ODS. Jiří Oberfalzer je místopředsedou Senátu za tutéž stranu.
Převzato z Info.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme