Gigantický experiment s lidmi

nemocnice2

Daniel Novotný vyučuje filozofii na Teologické fakultě Jihočeské univerzity. Už od poloviny ledna sleduje epidemii koronaviru nikoliv ze zdravotního, ale spíše z etického, morálního a sociologického pohledu. Na základě svých pozorování dochází k závěru, že tato epidemie bude mít zásadní dopad na náš další život. O tom, jak budeme v budoucnu žít, totiž podle něj rozhoduje mimo jiné i to, zda v boji s koronavirem bude úspěšnější asijský či evropský přístup.

Pokud vím, už někdy na začátku února jste napsal, že v Evropě by mohla mít nákaza ještě mnohem širší a katastrofálnější průběh než v Asii. To se potvrdilo. Jak jste k takovému závěru tehdy dospěl?

To byla jednoduchá úvaha. Když se podíváte na asijské země, nejen na Čínu, tak všechny preventivně zvolily k potlačení epidemie velmi rychlé postupy založené na „sociální distanci“, přísné hygieně, karanténách a moderních technologiích. Již před příchodem nákazy informovaly své obyvatele o aktuální situaci v Číně a jaká preventivní opatření je třeba podniknout. A jakmile se nákaza objevila, ohnisko prakticky okamžitě izolovaly, všechny, kteří přišli do kontaktu se zdrojem nákazy, trasovaly třeba pomocí mobilních technologií a poslaly do karantény. Tímto, alespoň se to zatím ukazuje, udržely epidemii pod kontrolou, křivka počtu nakažených buď stagnovala, anebo po určitém vzestupu začala klesat.

Je ale jasné, že v totalitní zemi, jako je Čína, je prostě jakékoliv vládní opatření, včetně epidemiologického, mnohem snáze proveditelné než v demokracii…

Ano, to je pravda, ovšem stejně rychle a účinně se s epidemií vyrovnali i v Jižní Koreji, na Tchaj-wanu, Singapuru, Macau či Thajsku. Všude zvolili různé varianty stejného postupu, tj. karanténa, „sociální distance“, extrémní hygiena, desinfekce a trasování pomocí moderních technologií. Vojenskou terminologií tedy šlo o rychlou identifikaci zdroje nákazy pomocí „epidemiologické rozvědky“ s razantní akcí na její obklíčení a likvidací. Například v Thajsku mají vypracován systém rozdělení lidí do čtyř skupin dle různých barev podle toho, jak vzdáleně mohli přijít do styku s infekcí. Jiné účinné digitalizované postupy trasování v reálném čase, které jsou každému přístupné on-line, mají v Singapuru. Razantní reakce byla jistě dána zkušenostmi s epidemií koronaviru SARS z roku 2003, ale patrně zde hrají roli i mnohé další faktory. Například asijská úcta ke starším lidem a možná i taoistické kulturní povědomí, že nejlépe je řešit velké věci, dokud jsou malé.

Proč to tedy nefunguje v Evropě?

To je právě otázka. Jedna věc je jistá. Evropa si zpočátku nevšímala exponenciálního nárůstu případů infekce, a proto jí ujel vlak. A to nejen v Itálii, ale i v dalších státech, Německu, Francii, Španělsku či Švýcarsku. Zatímco v Číně vyhlásili po počátečních přešlapech úplnou karanténu pro 11 milionů obyvatel, s následnými dalšími provinčními karanténami pro stovky milionů lidí,  Itálii to trvalo sedmnáct dní. A schengenskému prostoru ještě o mnoho déle. Už máme desítky tisíc nakažených, tisíce mrtvých, vše s denním 30% přírůstkem. Vir nakonec donutil změnit stanovisko i vedení EU a WHO, které apelovalo na otevřené hranice a nepotřebnost či neproveditelnost karantén. Čína a další asijské státy nám získaly dva měsíce času zkušeností s novým virem, ty jsme ale ignorovali.

Evropa tedy podle vás nebezpeční podcenila, i když o něm věděla, nebo je za tím ještě nějaký jiný důvod?

Faktem je, a to se dá snadno dohledat, že informace o profilu tohoto viru byly k dispozici některým evropským expertům s poměrně velkým předstihem, bylo tedy možné se na přicházející epidemii připravit a využít zkušeností z Asie. Otázkou pro mě ale zůstává, proč jsme to v Evropě ani v USA neudělali.

Asi jednoduše proto, že tak rychlé šíření infekce nikdo nepředpokládal, politici nechtěli zbytečně strašit lidi a poškozovat ekonomiku…

O té neznalosti tsunami, která přichází, bych právě trochu polemizoval. Nejsem odborník na epidemiologii, ale i mně bylo zřejmé, jak vypadá exponenciální růst a co bude následovat. A když se podíváme např. na vyjádření německého virologa Christiana Drostena, experta na koronaviry, kterému naslouchá i Angela Merkelová, ten rychlé šíření viru, jeho rizika i důsledky znal již dlouho. A zároveň už tehdy mluvil o tom, že se s tou epidemií vlastně nedá nic dělat, že virus je příliš nakažlivý, zřejmě tedy tak jako tak onemocní desítky milionů Němců a statisíce jich zemřou. To, že německá kancléřka oficiálně minulý týden mluvila o tom, že se koronavirem nakazí 50 až 70 % obyvatel Německa (a tudíž vzhledem ke smrtnosti patrně zemře něco mezi 280 000 až 560 000 Němců, přičemž kolem 6 milionů jich bude v kritickém stavu v nemocnicích), tedy nebyla žádná náhoda, žádné náhlé zjištění. Byla to informace, s níž, zdá se, Němci pracovali od začátku. Jen se to neříkalo tak úplně otevřeně a nahlas jako dnes.

Co tím chcete říci? Že německá vláda věděla o tom, že epidemii lze zastavit jedině asijským způsobem, a přesto záměrně nezakročila?

Ano, zdá se, že tomu tak bylo. Samozřejmě nevím, jaké přesné důvody vedly k tomu, že Německo postupovalo tak, jak postupovalo. Jedna věc je ale jistá. Informací o tom, jak se virus v Číně a Asii chová, a jak se zřejmě bude chovat i v Evropě, jsme v Německu, v Británii, USA a patrně i v dalších západních zemích měli. A Němci i Britové se zjevně rozhodli, že raději nechají v maximální míře, dokud to půjde, běžet ekonomiku, průběh nákazy jen zpomalovat a nikoliv proti jejím ohniskům okamžitě a tvrdě zasahovat jako v Asii. I když to bude stát možná miliony hospitalizací a statisíce životů. Jen se to německá (ani britská) vláda nepokoušela říci lidem naplno příliš brzo.

Proč by to Němci dělali?

Buď je vláda prostě přesvědčena, že rychlá asijská reakce na koronavirus je v Evropě v plné míře neuskutečnitelná, nebo prostě podobně jako britský kabinet dospěla k závěru, že lépe bude nechat nákazu populací takzvaně proběhnout, zpomalit vlnu, a tím se pokusit i za cenu obětí získat v populaci imunitu. Vedení Británie to říká zcela otevřeně, stanovisko USA je nejasné. Německá vláda si možná myslí to samé, jen na to obyvatele připravuje postupně. Nepřímým důkazem je mimo jiné fakt, že Německo na začátku epidemie sice nepřijalo žádná tvrdá opatření jako v Asii, zavádí je až teď, když už je zavedly téměř všechny evropské státy, zdá se ale, že posilovalo výrazně kapacitu zdravotnictví.

Jak konkrétně?

Mimo jiné tím, že dnes je v Německu k dispozici několikanásobně více jednotek intenzivní péče na 100 000 obyvatel než např. v Itálii či ve Španělsku. Zdá se tedy, že Němci se na epidemii připravovali, dopředu počítali s tím, že místo okamžitých a razantních epidemiologických opatření raději posílí zdravotnický systém tak, aby v maximální možné míře zvládl nápor nemocných. Jenže při tomhle přístupu zůstává takové množství nezodpovězených otázek, nejen vědeckého, ale i etického rázu, že mi běhá mráz po zádech.

Proč? Nemůže být nakonec cesta přirozeného získání imunity vlastně i z hlediska celkové počtu obětí lepší než asijský způsob? Tam může virus začít řádit kdykoliv znovu…

Ano, i při asijském způsobu řešení epidemie zůstává následný vývoj otevřen, riziko nového „výbuchu“ epidemie na podzim zde samozřejmě zůstává. Otázkou také je, zda v Asii zavedený epidemiologický systém je dlouhodobě udržitelný i ekonomicky, či zda narazí brzy na své meze. Na druhou stranu je mi prostě lidsky bližší „kultura života“, snaha zachránit každého člověka v ohrožení než předem rezignovat s tím, že nelze dělat nic jiného než „nepřetížit zdravotnictví“ a nechat vir projít populací, jak se k tomu rozhodlo Německo a některé jiné státy. To je podle mého názoru experiment s lidmi, jehož důsledky přesně neznáme a mnozí si jeho plný dosah stále ještě nedovedou ani představit.

V jakém smyslu? Co se podle vás může v západní Evropě, potažmo v celém civilizovaném světě stát?

Ponecháním epidemie bez radikálnější snahy o zastavení se vlastně vracíme do časů „přírodního výběru“, ovšem v jakési moderní, neodzkoušené podobě. Nejde přece jen o to, jak si poradíme se současnou epidemií. Těch jistě může přijít ještě mnoho, pokud bychom se ze současné krize nepoučili. Jde o to, zda jsme připraveni jako společnost uvést v ohrožení ty nejslabší a nemocné, aby byl zbytek populace na nějakou dobu posílen. Opravdu chceme přijmout takováto rizika, abychom neohrozili náš blahobyt? Už přeci nežijeme v pralese ani v pravěké jeskyni.

Jaké hlavní překážky podle vás brání tomu, abychom se smířili s tím, co někteří naši předci možná považovali za přirozené?

Pokud se dnes lidem na rovinu řekne, že v případě epidemie se nákaza nechá proběhnout populací a zachrání se jen ten, koho zvládne zachránit zdravotnický systém, může to vést mimo jiné i k sociálním otřesům. Ti nejbohatší se totiž začnou pochopitelně připravovat na to, že jim veřejné zdravotnictví v případě nutnosti nemusí pomoci, a začnou si budovat vlastní. Jen pro někoho. To se pochopitelně v pravěku nedělo a ani nemohlo dít. Ale může se to dít v dnešní společnosti a vyvolat to velké napětí. Navíc je tu i ekonomická a morální stránka věci.

Někteří odborníci tvrdí, že zastavením ekonomiky kvůli boji s virem můžeme nakonec způsobit víc škody než užitku, a to i vzhledem k možnému počtu obětí…

V Asii se hospodářství, kromě (do velké míry) Číny, nezastavilo. Protože se ohniska nákazy velmi rychle a účinně podchytila už na začátku, nemusely vlády později přijímat nákladnější opatření na celostátní úrovni. Tedy alespoň prozatím. S tou ekonomikou během epidemie je to ale obecně ošidné, ztráty samozřejmě byly i tak veliké. Můžete ve snaze udržet hospodářství v chodu přijímat jen velmi mírná opatření proti nákaze, pak se ale nějaký nakažený basketbalový hráč dotkne na tiskovce mikrofonu a zastaví tím soutěž s obratem miliard dolarů. A podobně může jeden nezodpovědný člověk ovlivnit firmu či hospodářství i v mnoha jiných oblastech.

Jinými slovy, vy jste prostě přesvědčen, že by se Evropa měla v případě koronavirové epidemie učit od Asie. Je to tak?

Ano, to rozhodně. Domnívám se, že způsob obrany proti epidemii v Asii daleko více respektuje důstojnost každého člověka a to, že člověk má mít ohledy na druhé, že je součástí mezigeneračních komunit a že rodina a solidarita je klíčová. Paradoxně vzato je tento postup „křesťanštější“ a odpovídá mimochodem i některým antickým koncepcím. Naopak přístup, kterým byly doposud vedeny státy, jako je Německo, Británie a USA, je individualistický a pragmatický, preferuje ekonomické hodnoty před člověkem a je to v posledku experiment, jehož výsledek nevypadá pro mnohé lidi příznivě.

Jak z tohoto pohledu hodnotíte současná opatření, zvolená českou vládou?

Jsem přesvědčen, že třebaže přišla tak jako jinde v Evropě spíše pozdě, zcela náhle a bez přípravy, jsou sama o sobě vynikajícím prvním krokem, protože vycházejí právě z té asijské, konkrétně tchajwanské, singapurské a korejské zkušenosti a snaží se z ní poučit. Německo, Británie a USA šly doposud záměrně úplně jiným směrem.

Pokud odhlédneme od prognóz. Jaké společenské či technologické změny se podle vás dají očekávat po konci epidemie?

Je zřejmé, že mobilita a cestování budou mít výrazně jinou podobu než doposud. Podobně jako bylo třeba vyvinout bezpečnostní protokoly v době terorismu, bude třeba zavést zásadní zdravotní a epidemiologická opatření. Dále si myslím, že by současná krize mohla mít i řadu dobrých důsledků: další vývoj informačních a komunikačních technologií, otevřenost k flexibilním pracovním podmínkám (home-office), rozvoj kombinace veřejného a domácího vzdělávání, nové formy bezhotovostních plateb, bezdotykovou výměnu zboží, důraz na efektivnější autonomní osobní i nákladní dopravu, atd.

Technologie, které na maximálně možnou míru omezí možnost přenosu nákazy z člověka na člověka jsou pro nás dnes ještě důležitější než kdy v minulosti. Tyto technologie samozřejmě budou mít nejen své výhody, ale i mnohá rizika, např. ochranu soukromí či kyberbezpečnost. Ale to je již jiné téma. Stejně tak jsou i jiným tématem další otázky klíčové pro zdraví a přežití lidstva, např. otázky ekologické. Snad tedy současná krize přispěje k tomu, že si začneme uvědomovat křehkost lidského života a budeme problémům věnovat pozornost z hlediska reálné rizikovosti, efektivity a altruismu, nikoli z hlediska arogantního podceňování, politických her a egoismu.

V rámci vzájemné spolupráce přebíráme z info.cz

 

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173/2010 Děkujeme!

Podpořte nás

Samo se to neudělá…

Konzervativní noviny potřebují vaši pomoc, aby měly více obsahu, byly více vidět a více slyšet!

Podpořte nás zde.