Stěžejní dílo Frankfurtské školy přichází s myšlenkou, že utlačované menšiny mají největší šanci rozvrátit svobodnou společnost. Kniha se stala v minulém století inspirací pro takzvanou novou levici a v žádném případě není zaprášeným svazkem v archivu. Současnost je plnou realizací jejích myšlenek.
Frankfurtská škola je název pro skupinu německých filozofů, kteří vzešli z Institutu pro sociální výzkum ve Frankfurtu. Byla založena mezi světovými válkami akademiky, kteří ve svém díle navazují na myšlenky Karla Marxe a Friedricha Hegela. Mezi nejznámější představitele patří Theodore Adorno, Herbert Marcuse a Max Horkheimer.
Zlotřilý kapitalismus
Před druhou světovou válkou se institut v obavách z nacismu přesunul do Ženevy, aby poté pokračoval dále do New Yorku, kde se stal součástí Columbia University. Na dílo Karla Marxe autoři Frankfurtské školy navázali rozšířením kritiky. Ve svých dílech již nekritizovali pouze kapitalismus, ale rovnou celou západní civilizaci.
Frankfurtská škola má na kapitalismus jasný názor shrnutý do jednoho odstavce v „Eseji o osvobození“: Kapitalismus nutí většinu lidí vydělávat si na živobytí ve „stupidních, nehumánních a zbytečných zaměstnáních“ a úspěšně se rozvíjí na zádech „ghet, slumů a kolonialismu“. „Je prorostlý násilím a represemi, zatímco vyžaduje poslušnost a ohebnost od obětí násilí a represí.“ Aby udržel svoji produktivitu a zisk, mrhá stále více zdroji a metodicky vytváří falešné potřeby.
Pozn. autora: Otázkou, kdo by měl po novu škrábat brambory nebo čistit toalety, se autor nezabývá. Stejně tak neřeší, která nestranná komise bude rozhodovat, jaká lidská potřeba už je zbytečná. A jestli se nemůže stát, že nějaká potřeba je zbytečná pro lid, ale nezbytná pro členy komise. Velké revoluce se nezdržují detaily.
Jednorozměrný člověk
Možná nejznámějším dílem Frankfurtské školy je kniha Herberta Marcuse „Jednorozměrný člověk“ vydaná v roce 1964. Kniha se stala jedním z manifestů studentského hnutí šedesátých let a nové levice. V knize si autor vzal na paškál moderní technologie, které společnosti přinášejí blahobyt, ale zároveň ji zotročují.
Vyšší životní úroveň oslabuje revoluční ostražitost: „Vědecké řízení a dělba práce dramaticky zvýšila produktivitu v ekonomické, politické a kulturní oblasti. Výsledek: vyšší životní úroveň. V tom samém okamžiku na tom samém místě tato racionální společnost vytvořila takové pochody v mysli, které ospravedlňují a omlouvají i ty nejdestruktivnější a nejvíce represivní znaky společnosti. Vědecko-technická racionalita a manipulace se spojují do nové formy sociální kontroly.“
Pozn. autora: Spousta vědecky znějících slov spojených do těžko srozumitelných vět. Kdyby napsal, že vyšší životní úroveň je známkou útlaku nebo barevná televize známkou zotročení, vypadalo by to blbě na první pohled, protože by té větě každý rozuměl. Takhle to vypadá jako učený text, o kterém lze psát seminární práce nebo který je možné vydávat za něco, čemu obyčejný smrtelník nemůže rozumět.
Svobodná volba logicky zotročuje „Pod vládou represivního celku se může svoboda stát významným nástrojem dominance. Rozsah toho, z čeho si může jednotlivec vybírat, není rozhodujícím faktorem pro určení lidské svobody.“
„Svobodná volba ze širokého výběru zboží a služeb neznamená svobodu, pokud tyto výrobky a služby pomáhají udržovat sociální kontrolu nad životem v dřině a strachu. A spontánní uspokojování zbytečných potřeb neznamená autonomii. Pouze dokazuje účinnost kontrol.“
Pozn. autora: Dialektický marxismus se vždy vyznačoval tím, že v jednom odstavci popírá sám sebe. Což je zřejmě důmyslný trik, jak rychle odhalit rebely, kteří se neudrží a na zjevný rozpor upozorní. Pak už je stačí jenom vyhodit z práce a ostatní si nějakou dialektickou rebélii rozmyslí a rádi si sami namalují transparent „Větší výběr zboží je známka útlaku“.
Známkou svobody je zahození falešných potřeb: „Musíme rozlišovat mezi opravdovými a falešnými potřebami. Falešné potřeby jsou takové, které jsou navršeny na jednotlivce specifickými zájmy na jeho utlačování: zájmy, které zvěčňují dřinu, agresivitu, mizérii a nespravedlnost. Uspokojení falešných potřeb může být pro jedince příjemné, ale jeho štěstí není stavem, který by měl být udržován, pokud mu znemožňuje rozpoznat zkaženost celku a pochopit, jak se z toho vyléčit.“
„Většina převládajících potřeb, jako odpočívat, zažít legraci, chovat se a kupovat si věci podle reklamy, milovat a nenávidět, co ostatní milují a nenávidí, spadá do kategorie falešných potřeb.“
„Jediné potřeby, které mají neomezený nárok na uspokojení jsou životní potřeby: jídlo, oblečení, ubytování a dostupná úroveň kultury.“
Pozn. autora: Ano, tohle tam opravdu napsal: kapitola 1, odstavec 10.
Největší šanci svrhnout kapitalismus mají utlačované menšiny: „Nicméně pod konzervativní lidovou vrstvou je vrstva psanců a vyděděnců, vykořisťovaní a pronásledovaní příslušníci jiných ras a barev, nezaměstnaní a nezaměstnatelní. Mají reálnou potřebu ukončit nesnesitelné podmínky a instituce. Jejich odpor je revoluční, i když jejich vědomí není. Fakt, že přestanou hrát jejich hru, může být počátkem konce. Nic nenaznačuje, že to bude dobrý konec.“
Pozn. autora: Jedná se o geniální marxistické dílo, neboť ospravedlňuje násilnou revoluci bez ohledu na cokoli.
Máte se dobře? Je to známka útlaku. Zapalte to!
Máte svobodu výběru? Nedošlo vám, že vás utlačují. Zničit!
Jízdenka do Gulagu
Kniha Jednorozměrný člověk a další díla Frankfurtské školy nejsou zapomenutými knihami. Jsou do dnešního dne silnou inspirací progresivismu a militantní levice. Místo názvu Jednorozměrný člověk by se kniha možná měla jmenovat „Jednosměrná jízdenka směr Gulag, odkud je zpáteční lístek falešnou potřebou“.
Převzato ze Sýr zdarma
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme