Francie 2030: Plán, kterým chce Emmanuel Macron zaručit Francii budoucnost

Francouzský prezident Emmanuel Macron minulý týden představil investiční plán pojmenovaný „Francie 2030“. Jedná se o sadu investičních priorit, které mají do roku 2030 zajistit, aby Francie tzv. re-industrializovala svoji ekonomiku a zároveň dosáhla rapidního snížení emisí uhlíku. Projekt s rozpočtem 30 miliard euro (asi 750 miliard korun) přichází pouhých šest měsíců před klíčovými prezidentskými volbami. Nabízí se tedy otázka, do jaké míry je plán poháněn snahou o inovaci francouzské ekonomiky a do jaké míry jde o zahájení předvolební kampaně z kapes daňových poplatníků.

Nejprve je nutné shrnout, o čem Macronův plán vlastně vůbec hovoří. Hlavním tématem jsou technologie, jejich adopce a výroba ve Francii. Emmanuel Macron by rád viděl novou vlnu industrializace, která bude podle jeho slov odpovídat výzvám 21. století. Ve zkratce, vyspělé technologie a nízké emise.

Jádro, jádro…

Především by měl plán pomoci vybudovat, vyrábět a hlavně vyvážet malé modulární reaktory (small modular reactor – SMR), které mají být levnější a jednodušší na výrobu. Vývoj těchto reaktorů je již v procesu pod názvem projekt Nuward. Jde o odpověď státního energetického giganta EDF na problémy s reaktory EPR (viz projekt Flamanville 3, o kterém jsem psal již dříve). Ty jsou známé především prodlužováním dostavby a raketovým růstem nákladů. Jadernou energii by Francouzi rádi využili k výrobě zeleného vodíku. Investice 500 milionů eur má zaručit, že ve Francii vyrostou dvě vodíkové „giga-factories“, jak je s odkazem na továrny Elona Muska příznačně označil francouzský tisk.

Inovace v oblasti vodíku, baterií a hybridních technologií pak mají přispět k záchraně francouzského automobilového průmyslu. Ten má podle plánu v roce 2030 vyrobit 2 miliony elektrických aut. Pro srovnání, nejznámější elektro-automobilka Tesla za poslední rok vyrobila cca 750 tisíc vozů. Ambiciózně zní i plán pro urychlení výroby nízkoemisních letadel, které měl původně Airbus představit v roce 2035. Čtyři miliardy euro mají pomoci plán dokončit do roku 2030.

Dalších šest miliard eur má jít do zvýšení produkce elektronických součástek, především čipů, čímž má být snížena závislost na Asii a podpořen domácí rozvoj robotiky. Se zvýšenou produkcí půjde ale podle plánu také snaha snížit emise na minimum. Především pak v oblastech ocelářství, betonárek a chemického průmyslu. Cílem je podle Emmanuela Macrona „nezavírat, ale dekarbonizovat“. Ke snížení emisí o 35 % mezi lety 2015 a 2030 má přispět investice 8 miliard euro, která má mimo jiné jít do technologie zachytávající uhlík ze vzduchu.

Zemědělství, děti a kultura

Nejednalo by se o Francii, pokud by takový plán neměl i zemědělský a kulturní rozměr. V dalších devíti letech tak Francouzi nainvestují 6 miliard euro do technologií v zemědělství. Dále chce Macron podpořit vznik kulturních projektů, protože by podle francouzského prezidenta „Netflix a Amazon neměli být jediní, kdo rozvíjí představivost našich dětí.“

Jak už bylo zmíněno, plán přichází v době, kdy zbývá pouhých šest měsíců do prezidentských voleb. Emmanuel Macron ještě oficiálně neohlásil svou kandidaturu na prezidenta, nicméně mnozí francouzští komentátoři se shodli, že po odhalení takového plánu už ani nemusí. Že se jedná o neformální zahájení kampaně, mnohé nepřekvapilo, co je ovšem zajímavé, je to, s jakými tématy pracuje a na koho míří.

Re-industrializace, vyšší nezávislost na globálních trzích, propagace „Made in France“ – to zaznívá z úst Emmanuela Macrona, v roce 2017 nadšeného zastánce globalizace. Jeho dvouhodinová prezentace projektu začala lehce nostalgickým přehledem historických úspěchů Francie na poli technologie, jako jsou Concorde, TGV a jaderná energie. To mnozí viděli jako pouhé potvrzení toho, že „Francie 2030“ je obdobou „Make America Great Again“.

Jde o souhru nostalgie francouzské poválečné velikosti zejména během „velkých třiceti“ (Trentes Glorieuses) a návratu ke „staré dobré Francii“. Zdá se, jako by Emmanuel Macron podlehl narativu, který o dnešní Francii hovoří jako o zemi v úpadku a který již dlouhá léta razí Marine Le Pen či Éric Zemmour. Oba dva jsou možní Macronovi vyzyvatelé v prezidentské volbě, kteří loví disentní hlasy v proti-globalistických a proti-imigračních vodách. Emmanuel Macron se evidentně snaží mířit i na tyto voliče.

Ta zlá globalizace

Tzv. deklinismus, jak je tento proud označován, je ve Francii přítomen již dlouhá léta a na popularitě získal zejména s příchodem ekonomické krize 2008. Krize spojená s epidemií covidu-19 mu však dodala nové momentum. Podle výzkumu Ipsos ze září minulého roku kolem 75 % Francouzů věří, že je země v úpadku, respektive na sestupu. Důvody pro tento sestup se liší podle politického přesvědčení, nicméně společným jmenovatelem je vždy globalizace. Ilustrací mohou být data Světové banky, která ukazují vývoj HDP na hlavu. Z grafu je patrné, že Francie držela krok s Německem až do roku 2009 a nedaří se jí vypořádat se stagnací. Jak tedy tento vývoj zvrátit a zvýšit produktivitu při snižování emisí?

Zdroj: Světová banka

 

Sázka na levnou energii

Francie má dlouhodobě vsazeno na jadernou energetiku. Operuje největší jaderný park v Evropě, přesto má ceny energie na průměru EU. Kauzální vztah mezi energií a ekonomickým rozvojem je jasný, ačkoliv se debatuje, jakým směrem kauzalita funguje. Francouzi dle všeho věří, že nízkoemisní zdroje a levná elektřina nakopnou jejich ekonomiku.

Populární aplikace electricityMap ukazuje, že Francie momentálně produkuje 76g CO2 na kWh. To je zásadní rozdíl oproti Německu, které aktuálně vypouští kolem 400g/kWh, ačkoliv má lepší infrastrukturu obnovitelných zdrojů. Cena za energie v Německu je přitom téměř dvojnásobná. To je zásadní rozdíl v kontextu energetické krize, která sužuje Evropu.

Zapojením jaderné energie do plánu Francie 2030 Emmanuel Macron naznačil, že Francouzi vědí, kudy poběží energetický zajíc. Zmíněné malé reaktory SMR budou totiž primárně počítat se zahraniční poptávkou. Oproti běžným reaktorům by podle Emmanuela Macrona měl SMR reaktor stát kolem 1 miliardy euro a bude jej možné vyrobit v továrně a složit přímo na místě. Navíc by měl být bezpečnější a šetrnější k životnímu prostředí než běžné jaderné elektrárny.

Dalším rozměrem tohoto plánu je jeho navázání na výrobu zeleného vodíku. Emmanuel Macron řekl, že „v Evropě nikdy nebude dostatek obnovitelných zdrojů k masivní výrobě vodíku.“ V kombinaci těchto technologií společně s elektrifikací mobility vidí Francouzi budoucnost. Pokud jim tato vize vyjde, mají šanci dodat Evropě nízkoemisní technologii, která by do budoucna mohla přinést energetickou stabilitu.

Podle francouzského listu Les Echos vzroste spotřeba elektrické energie v Evropě do roku 2035 minimálně o 20 %. Pokud tak Evropa myslí vážně politiku nízkých emisí, bude muset přijít technologie, která nebude závislá na Rusku nebo větru, což jsou v poslední době podobně spolehlivé faktory.

Přichází tak možná doba, kdy bude jádro více populární. Nedávno Německem proběhla výzva intelektuálů, včetně klimatických expertů a aktivistů, k udržení jaderných elektráren. Pokud takových hlasů bude přibývat, možná Emmanuel Macron právě trefil jackpot.

Autor studuje v Paříži se zaměřením na mezinárodní politiku, bezpečnost a diplomacii.

Převzato z info.cz

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010  Děkujeme!