Mnozí si myslí, že filosofie již ztratila svoji autoritu i hloubku. Potřebuje zachránit? Ve světě si přece vede relativně velmi dobře. Profesionálně se jí věnují desetitisíce lidí. Filosofové mají své katedry a ústavy, vlastní nakladatelství a časopisy, konference a letní školy. Mají také své specializace a terminologie. A tak není divu, že se někdy stávají nesrozumitelnými i pro své kolegy, neřkuli pro společnost. Co s tím?
K pojmovému myšlení, jež užívá abstrakta, je třeba se pracně dopídit. Kdysi si studenti na gymnáziích a univerzitách museli projít dlouhým jazykovým tréninkem založeným na četbě děl v latině i řečtině. Školství se ale radikálně změnilo, předmětů exponenciálně přibylo. Takže něčeho muselo ubýt. S odstupem času se ale zdá, že schopnost orientovat se v žargonech na internetu není dostatečným předpokladem pro kultivovanou komunikaci na veřejnosti ani pro myšlení schopné rozlišovat. Jako učitel filosofie si proto kladu otázku, jestli není třeba se od textů filosofických vrátit k textům literárním, abychom nepřestali rozumět i těm filosofickým. A aby nám bylo rozuměno.
Ale začněme od Adama: potřebujeme vůbec filosofii? Pokud člověka něco oslovuje a vidí v tom smysl, nemusí se omlouvat. Zmíněná otázka se přesto opakovaně vrací a pochybnosti kolem (ne užitečnosti filosofie nelze ignorovat.
Definice jedné lidské náklonnosti
Filosofie se brání definicím, protože i o definování ráda filosofuje. Otec tohoto slova, Platón, by snad souhlasil, že filosofie je touhou prohlubovat porozumění věcem, nad kterými žasneme. Je spojená s osvojováním si nových pojmů a s neustálým cizelováním jazyka, jakož i s ochotou naslouchat jiným. Je schopností reflektovat vlastní přesvědčení jako zjednodušení reality a dokonce možnou iluzi.
Kritickému myšlení se nelze naučit podle nějakého návodu, ale lze ho zakusit při zkoumání sledu myšlenek autora v textu, při rozmluvě vzdělaného učitele, a později i v reflexi vlastního přemýšlení. Nejde o něco, co by člověk jednou provždy ovládal. Jde spíš o trvalou péči o vlastní vyjadřování a myšlení, úsilí o zřejmost, a v neposlední řadě o otevřenost k pravdě jako nelehkému nároku nepřestat se vystavovat i vnější kritice.
Přistupovat k něčemu filosoficky znamená v myšlení dospívat. Odvážit se korigovat svůj postoj k světu, k jiným i k sobě samému; nadchnut se pro nějakou ideu, a současně schopnost zachovat si od idejí zdravý odstup.
K čemu vzdělání? No přece k vzdělání
Právě kvůli zmiňované distanci je důležité přistupovat k diskusi o podobách vzdělávání rovněž z filosofického hlediska. Zejména humanitní disciplíny vyžadují hlubší reflexi vlastního smyslu a cílů, pokud nechtějí úplně rezignovat na vzdělanost nebo se podrobit dobovým ideologickým tlakům. Hodiny základů humanitní vzdělanosti s tímto přesahem pak mohou posloužit též mladým lidem, kteří se rozhodli studovat i jiné disciplíny a obory.
Studentům humanitních oborů může naopak zase nahlédnutí pod pokličku přírodních věd pomoci uvědomit si, že ne všechno spočívá v jazyku, a ne všechny fenomény jsou kulturně a historicky relativní. Chápat svět jako celek předpokládá vykročit z perspektivy školních kategorií a předmětů. Ale aby si myšlení uvědomovalo schémata, v kterých se pohybuje, potřebuje zkušenost s tím, co nespočívá takříkajíc v něm samém. Filosofie vždy žila z kontaktu s náboženstvím a uměním, z pozorování přírody a z pěstovaní jiných zálib, které děláme pro ně samé. Jednou z nich je lidská záliba ve slovech a textech, potěšení z vyprávění i psaní.
Literatura, otázky, emoce
Literatura v pestrosti svých žánrů je médiem filosofie. Ale zatímco filosofii jde o porozumění skutečnosti, literatura v užším smyslu slova vytváří fikce. V tom spočívá její síla. Umělecká literatura aktivuje lidskou představivost a probouzí emoce, jež by jinak v každodenním provozu zůstaly spící. Pokud je ne-skutečný svět uměleckého textu uvěřitelný, podle britského filosofa Rogera Scrutona naše city polidšťuje a obrazotvornost zušlechťuje. A to paradoxně tím, že nabízený možný svět není v zajetí našich vlastních hotových představ, ale vyžaduje vklad představivosti a vnitřního prožívání. Staří Řekové tuto možnost očistit emoce a myšlenky prostřednictvím uměleckého prožitku dramatu života hrdinů označili slovem katarze [katharsis].
Filosoficky lze přistoupit i k četbě literatury, a tak doplnit literárně-vědecké, lingvistické a historické přístupy, sledující primárně vědomostní cíle, tolik typické pro školy. Filosofickou metodou označuji zastavení se u klíčových motivů, témat a otázek, jež dílo nastoluje. Jednoduše řečeno: úsilí lépe porozumět textu a vlastní chápání si ujasnit a prověřit v diskusi s ostatními. Seminární četba vede k tázání a k objevu, že kvalitní díla a jejich postavy nejsou jednorozměrné.
Nutí to studenty k přemýšlení a formulování vlastních postojů. Současně se jim nabízí pojmy a obrazy, jež mohou v docela jiných souvislostech využít. Procházení klasických děl odhaluje existenciální otázky a dilemata, která jsou často v pozadí našich vlastních i cizích postojů.
Pokud se samotný výklad textu děje ve společenství, stává se událostí učení, souběžně vlastního i společného. Přítomnost ostatních, kteří mohou moje myšlenkové postupy korigovat, přináší navíc nutnost vlastní představy obhajovat nebo opustit. Společná četba literárních děl tak může — kromě objevování krásy literatury — vést k hlubšímu porozumění sobě, druhým i společnosti.
Společné studium literárních děl tematickým nebo typologickým přístupem může obohatit studenty všech disciplín, protože je učí rozumět nejenom čtenému slovu, ale též naslouchat a ptát se. V neposlední řadě rozvíjí jejich vrozenou obrazotvornost a kultivuje emoční inteligenci, jež vede člověka od přecitlivělosti k otevřenosti, od vztahování všeho k sobě k vycházení ze sebe. Emoční zralost je plodem práce s vlastní zranitelností, komunikací s ostatními a akceptováním i toho, co je proti mé vůli.
Klasické vzdělávání v 21. století?
Klasické vzdělávaní pěstovalo vyšší kulturu jazyka, myšlení i cítění. Ta se tradičně rozvíjela prostřednictvím studia řeckých a latinských klasiků a myslitelů, biblických knih, renesančních a barokních divadelních her, a později i národní literatury. Překlady ukazují možnosti jazyka a představují myšlení slovy i obrazy, které zprostředkují svět kultury v jeho pestrosti a souvislostech. Neměli by mít i dnešní studenti během relativně dlouhého vzdělávání na středních a vysokých školách alespoň volitelnou možnost věnovat se čtení a výkladu nejdůležitějších děl naší civilizace? Jsme přece civilizací knihy a slova. Na hodinách literatury obvykle není dostatečný prostor, ačkoliv tato díla jsou základním předpokladem pro porozumění našim kulturním dějinám – od zakladatelských idejí různých společností a jejich institucí, až po motivy výtvarného umění či dramatu.
Klasická podoba západního školství stojí na myšlence svobodného vzdělávání. To je výsadou svobodného člověka, který chce a může si dovolit věnovat čas i předmětům, jež nemají měřitelný přínos. Součástí takového vzdělávání bylo — napříč různými národními tradicemi — čtení a komentování důležitých děl. Ve 21. století by nemělo být už jen privilegiem studentů filologických a příbuzných oborů, mělo by být zpřístupněné každému, kdo se chce vzdělávat. Dobrým příkladem jsou dodnes kurikula Liberal arts colleges a různé americké programy great books courses.
Digitální technologie mění podobu vzdělávání a přinášejí nové možnosti. Lze lehko kumulovat a sdílet kvalitní obsahy většímu množství posluchačů, vytvářet online vzdělávací kurzy apod. Přes nesporné výhody digitalizace můžeme ale právě v oblasti vzdělávání pociťovat i nevýhody: užívání nových médií rozptyluje naši schopnost vnímání i kontemplativního myšlení, zplošťuje sociální interakce a z mezilidské komunikace vytěsňuje nonverbální složku, tolik důležitou pro živé setkání. Možnost bezprostředního společného studia proto zůstane nenahraditelná. Může se stát dobrou prevencí před sociální izolací. A je-li studium zaměřeno na četbu a výklad inspirativních děl, může být i dobrou prevencí před izolací ideovou.
Autor je filosof a pedagog, učí na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze.
Zdroj: kontextyhumanity.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme