Tradiční vlajkou s dírou uprostřed, s vystřiženým tzv. Rákosiho znakem, který obsahoval rudou hvězdu a zkřížený zlatý klas a kladivo, si Maďaři dnes připomínají začátek povstání 1956. Budeme vám až do jeho definitivní porážky 10. listopadu přinášet některé příběhy povstalců. První je asi nejznámější dívka povstání – patnáctiletá Erika Szeles.
Povstání začalo 23. října 1956 demonstrací na podporu polských dělníků, jejichž povstání v Poznani bylo sice krvavě potlačeno, ale nakonec vedlo k dřívější destalinizaci Polska a nástupu reformističtější vlády
Už 23. října došlo ke svržení 25metrové Stalinovy sochy, kterou dav nejdřív symbolicky oběsil a poté s kyslíkovými bombami a hořáky lámal kov a bronz. Příslušníci tajné policie sice zastřelili některé protestující před budovou rozhlasu, ale byli davem přemoženi a připraveni o první zbraně.
Ačkoliv revoluční nálada procházela všemi vrstvami společnosti a participovali na ní studenti, intelektuálové či spisovatelé, řada povstalců, kteří poté reálně bojovali v ulicích s puškou v ruce, se rekrutovala spíše ze společenského dna: dobrodruzi, propuštění vězni, děti ulice, mladí dělníci a učni, svobodné matky nebo zkrátka nonkonformní rebelové.
Do té poslední skupiny lze zařadit i jednu z nejznámějších tváří povstání v zahraničí, teprve patnáctiletou Eriku Szeles, kterou takto zachytil dánský fotograf Vagn Hansen. V době, kdy fotka vyšla na obálce dánského deníku Billed Bladet a rychle se rozšířila, byla dívka již několik dnů mrtvá.
Erika pocházela z komunistické židovské rodiny. Její otec zemřel v holokaustu (zda v budapešťském ghettu nebo v koncentračním táboře není přesně známo), když jí byly tři roky, vychovávala ji její matka, která „byla komunistka téměř náboženským způsobem“. Když se například dozvěděla o smrti Stalina, dostala podle očitých svědků hysterický záchvat.
Matka byla také poměrně přísná a Erika značně nepoddajná, proto většinu času trávila venku a domů chodila málo. Kamarádila se staršími chlapci, z nichž jeden ji pravděpodobně nadchnul pro antikomunistické myšlenky. S tímto chlapcem starším o 3 nebo 4 roky se také zapojila do povstání. Erika asi uměla trochu dánsky, protože ke konci 40. let strávila několik měsíců v Dánsku díky nadaci, která pomáhala válkou zbídačeným dětem.
Z Dánska si zrzavá a pihovatá Erika přivezla na svou dobu extravagantní oblečení, ale extravagantní, nezávislá a tvrdohlavá byla podle svých spolužaček z dívčí školy Erika jako celek. Ráda tančila lidové tance a účastnila se akcí literárního klubu, které organizoval strýc její matky Endre Bondi. Po základní škole se začala učit na kuchařku.
K účasti na povstání Erika přemluvila i některé své spolužáky. Slavná fotografie vznikla 1. listopadu, zbraň Erika složila 4. listopadu, kdy odešla pomáhat jako dobrovolnice k Červenému kříži. Zemřela při pomoci zasaženému povstalci, když byla zastřelena sovětským vojákem.
Podle úmrtního listu byl příčinou smrti zásah do krku. Eričina zoufalá matka hledala svou dceru po nemocnicích, márnicích a dalších povstalcích. Erika leží s množstvím národních hrdinů na hřbitově Kerepesi v hrobě s epitafem od matky: „Moje jediná drahá holčička Erika, nikdy nebude zapomenuta“.
V roce 2016 byla jednou z povstalkyň zachycených na billboardech a poštovních známkách k 60. výročí povstání.
Chcete být o situaci v Maďarsku pravidelně informováni? Sledujte (jako my) facebookovu skupinu Co se děje v Maďarsku.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!