Džihád a sebevražda Západu

Situace, kdy obraz Boha, který šíří islám, dobývá stále více lidských srdcí, zatímco příběh o křesťanském Bohu naráží na stále větší bariéry, působí skutečně osudově. Jak se to mohlo stát? Co je hlavní příčinou oslabení?

Důvod možná zní banálně prostě. Ježíš prohrává ve střetu s Mohamedem, protože… Jeho učení není komu hlásat. Ano, jistě, čtenáři si teď budou ťukat na čelo. Začalo mu šplouchat na maják a píše takovéhle věci, řeknou si. Nebo by nesmírně rád napsal něco originálního, že beze všeho plácá nesmysly. Co to má znamenat, že není komu hlásat Ježíšovo učení? Co se tedy děje ve statisících křesťanských kostelů na celém světě? O čem pořád kážou ty zástupy kněží, těch čtyři sta tisíc mužů? Čím by se asi jinak zabývali biskupové a teologové? Připouštím, že to, co píši, působí dost podivně. Jsem však přesvědčen, že mám pravdu. Ježíš prohrává s Mohamedem, protože Jeho vyznavači nepředávají věrně to, co jejich božský učitel hlásal. Místo toho Jej stále častěji a výrazněji připodobňují k očekávání, jaké má svět.

Stále častěji mluví takovým jazykem a takovým stylem, že Jeho zjevení se trivializuje, banalizuje, stává se formou světského humanitarismu. Křesťanský Bůh najednou postrádá svatost a všemohoucnost. To, co bylo největším tajemstvím, jež by v člověku mělo vyvolávat bázeň a chvění – seslání Syna – se stává právem, na něž má člověk nárok. Milost, naprosto dobrovolný a nijak nezasloužený dar, se zničehonic stala přirozeným právem. Láska k hříšníkovi je najednou banálním přitakáním člověku takovému, jaký je, a Dobrá novina se proměňuje v hlásání svatosti lidství. Obávám se, že ve skutečnosti jde o házení perel sviním. Bůh přestává být svatý a věčný, stává se nástrojem, jehož prostřednictvím se zviditelní hodnota člověka. Nadpřirozená milost je náhle přirozená a obvyklá. Není tudíž divu, že se lidé, kteří hledají skutečnou božskou nekonečnost, kteří hledají náboženství, v němž by jim bylo dáno setkat se s někým naprosto odlišným, nesrovnatelně vyšším, s někým zcela ne-lidským, začínají obracet k islámu. Tam totiž nalézají Boha nespoutaného lidskými nároky. Nalézají tam vznešenost a majestát, velikost a nádheru Boží slávy, jež se z křesťanství vytratily v okamžiku, kdy se přizpůsobilo současnosti. Jestliže sůl zvětrá, k čemu se hodí?

Pokud by toto neodpovídalo pravdě, jak lze vysvětlit ten zvláštní rostoucí význam islámu? Každá informace o další vraždě nevinných lidí by sama o sobě měla zpomalit příliv nových věřících. Každá by měla být varováním a upozornit na nebezpečí. Jenže se to neděje. Navzdory četným krutým a nelidským teroristickým útokům počet konverzí k islámu stoupá! Zní to snad podivně, jde však o fakta – rozmáhající se projevy terorismu nové vyznavače neodrazují, ale naopak přitahují. Chci snad tímto tvrdit, že lidé vyhledávají krutost? Zdaleka ne. Naopak, nedomnívám se, že je islám láká kvůli terorismu, násilí a zabíjení nevinných. Ne, atraktivní je – byť to zní prazvláštně – sám Bůh! Lákavě působí fakt, že u muslimů je vidět skutečnou náboženskou horlivost. Ne humanitarismus, ne hledání jednoty, dialog, nýbrž horoucí vztah k Božímu jménu, který ze západního křesťanství už téměř vyprchal. Atraktivní je život podřízený Boží vůli, život, v němž má věřící pocit, že se ubírá cestou, kterou nařídilo nebe. Ne lidskou, ale Boží cestou. K dalším konverzím nedochází kvůli terorismu, ale navzdory němu. Násilí se v tomto případě chápe jako projev radikální horlivosti a nasazení. Pokud mají lidé na výběr mezi dnešním katolicismem, jeho angažovaností pro světový mír, lidská práva, důstojnost a svobodu člověka, a islámem s jeho nebezpečnou podporou násilí, přiklání se mnoho z těch, kdo hledají pravdivé náboženství, k tomu druhému.

Zatímco katolicismus prošel v uplynulých desetiletích významnými proměnami, islám se v náboženských zvyklostech a formách nijak nezměnil. Církev se vzdala latiny, oficiálního a posvěceného jazyka liturgie. Chtěla se tím přiblížit dnešním lidem, být srozumitelnější. Přeje si však člověk skutečně, aby pro něj Bůh byl srozumitelnější? Korán lze číst pouze v arabštině, rovněž hlavní vyznání víry i nejdůležitější modlitby se musí odříkávat v Prorokově jazyce. Kněží větši nou odložili sutany a řeholnice se každým rokem odvážněji vzdávají těsných hábitů, které vyměňují za stále světštější oděv. Muslimky však ve stejnou dobu začaly nosit burky a dlouhé šaty. Křesťanští poutníci už dávno nasedli do pohodlných, klimatizovaných autobusů a rychlých automobilů – miliony muslimů plní hadždž, sedmkrát obcházejí Kábu, pak sedmkrát běží mezi pahorky al-Safá a al-Marwa, účastní se rituální očisty, kamenují ďábla, účastní se velkého shromáždění na planině Arafát. Katoličtí poutníci jsou stále upravenější a dobře živení, muslimové se musí během hadždžu i umry zdržet nejen stříhání vlasů, ale vůbec jakéhokoliv česání – to platí od chvíle, kdy oblékají bílé poutnické roucho a dostávají se do stavu zasvěcení (ihrám). Zatímco každoročně klesá počet katolíků, kteří berou vážně pravidla velkého půstu, roste počet těch, kdo přesně dodržují ramadán – přitom je zde předepsán přísný půst od východu slunce až do soumraku, navíc po celý měsíc!

Čísla mluví sama za sebe. Tím, kdo křesťanům stále více uniká, je samotný Bůh. Čím více se církev snaží o srozumitelnost, čím více chce být ve shodě s přesvědčením dnešního člověka, čím rychleji přizpůsobuje své rituály a jazyk současnosti, tím menší je ochota jí naslouchat, tím rychleji je opouštěna. A naopak. Světový úspěch islámu spočívá především v tom, že zprostředkovává tajemného, nespoutaného a transcendentního Boha, nikoli Jeho zkrocené, zhumanizované a učesané vydání. Pokud tedy ještě máme šanci něco změnit, pokud se Západ ještě může postavit islámu, prvním nutným předpokladem je návrat k pravému Bohu, k Bohu živému, Bohu otců, Abraháma, Izáka, Jakuba, k Bohu Ježíši Kristu, ne však přizpůsobení se očekávání mytické současnosti Boha důstojnosti a lidských práv. Ledaže se už čas naplnil a pravdu má Michel Houellebecq, když tvrdí, že budoucnost Západu patří islámu.

Úryvek pochází k knihy Džihád a sebevražda Západu od polského spisovatele a publicisty Pawla Lisického. Vydalo jí v roce 2020 nakladatelství Volvox Globator. Koupit jí můžete třeba zde.

 

 

 

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010  Děkujeme!