Komentátorka amerického liberálního internetového zpravodaje Huffington Post Salma El-Wardanyová se veřejnosti představuje jako „egyptsko-irská muslimka a cestovatelka, konzumentka koláčů a likvidátorka patriarchátu“. Pod titulkem svého článku „Muži jsou odpad“ se svěřuje čtenářům, proč má tuhle frázi tak ráda, a vysvětluje, co tím chtějí feministky de facto vyjádřit: „Dá se to říct i jinak: mužství není statické, mění se, ale k p**rání pomalu.“
El-Wardanyová tvrdí, že se s touhle frází setkává ve svém prostředí poměrně často, „běží světem jako jemné pobrukování, jako naše hymna… volání do zbraně a bitevní pokřik“.
Na společenských akcích, téměř v každém salonu a sále, na party i v restauraci u večeře, kdekoli se sejdou ženy, jakmile se ona fráze ozve, okamžitě každá ví, že našla svůj klan. Tahle věta se prakticky stala vstupním heslem do klubu „chlapi, odprejskněte“. Podle El-Wardanyové ženy bolí a zraňuje svět, v němž se všichni ptají dívky, čím se chce stát, kdežto chlapců se zřejmě nikdo neptá a ani se ptát nemusí. Po ženách se stále něco vyžaduje, kdežto „mužství se jako samozřejmost jednoduše dědí z otce na syna s žádnou nebo velice nepatrnou obměnou tradiční role živitele/ochránce“.
Proto ženy vyjadřují svůj odpor slovy „muži jsou odpad“, ale ve skutečnosti tím vyjadřují něco jiného: „Vaše představa mužství dávno neodpovídá svému účelu a vaše neschopnost se vyvíjet nás zraňuje.“ Podle autorky dnes muži zaostávají i ve škole a je nejvyšší čas, aby se vzpamatovali a „snažili se s tím něco udělat“.
Jak se později ukázalo, přirovnání mužů k odpadu patří mezi lehčí výzbroj rétoriky feministek čtvrté vlny. Jeden z oblíbených hashtagů na Twitteru hlásí: „Zabijte všechny muže!“ Naštěstí na tenhle výrok, když přešel z virtuálního světa do světa reálného, narazil redaktor Ezra Klein z Voxu a mohl jej pro nás vyluštit. I v tomto případě slova neznamenají, co normálně znamenají. Komentátor vzpomíná, že když při náhodné konverzaci poprvé zjistil, že se tak jeho kamarádky opravdu vyjádřily, poněkud jej to zarazilo a cítil potřebu se bránit.
Brzy ale zjistil, že to vůbec „neznamená to, co říkají“ (v článku je kurziva). Ani jeho, ani žádné muže nechce nikdo vraždit a ani tím, jak by se mohlo zdát, ženy nevyjadřují nenávist. Klein objevil, že je to pouze nevinná kamufláž a znamená, že „by bylo docela milé, kdyby svět ženy zneužíval méně“. Uznává, že je to řečeno poněkud drsně, ale nevyjadřuje to nic jiného než ženskou frustraci z velmi rozšířeného sexismu. Kdyby během první feministické kampaně za rovné volební právo sufražetky vykřikovaly „Postřílejte muže“, považovali by je všichni za nepříčetné a těžko by získaly podporu. O sto let později je zcela normální, že ženy narozené se všemi právy, za něž jejich předchůdkyně tak těžce bojovaly, používají extrémně silácký slovník.
Nová kampaň se neomezila pouze na twitterovou hashtagerii. V posledním desetiletí se ve veřejné diskusi objevilo mnoho podivných sloganů, jako například „mužské výsady“. Snadno se vyslovují, ale obtížně zjišťujeme, co mají znamenat. Často se poukazuje na převahu mužů na ředitelských pozicích obchodních společností, ale nikdo se nezabývá převažujícím počtem mužských sebevražd (v porovnání se ženami až trojnásobek, jak uvádí zpráva britské charitativní organizace Samaritáni) ani předčasnou úmrtností v nebezpečných mužských profesích nebo mezi bezdomovci, převážně muži. Není to druhá strana mužských výsad? Neruší se navzájem? A jestli ne, jak máme výhody a nevýhody mužského a ženského postavení měřit? Nikdo zjevně neví.
Misandrie se projevuje někdy humornějším způsobem, jak ilustruje nový výraz „mansplaining“ (mužské vysvětlování), jímž se rozhořčeně odsuzuje situace, kdy si nějaký muž dovolil mluvit se ženou pohrdavým nebo nadřazeným způsobem. Jistě s tím má každý zkušenost a může nabídnout příklady ze života, kdy slyšel nějakého muže takhle mluvit. Mnozí si ale představí i situaci opačnou, kdy se tak chovala žena k muži. A platí to neméně o vztazích mezi muži. Proč máme mít výraz jen pro jedinou situaci, nemělo by se také mluvit o „womansplaining“?
A jak poznáme, že někdo jednal se ženou svrchu jen proto, že šlo o ženu? Situace mívají různý význam, někdy je pohrdání odvetou za nadřazený postoj toho druhého bez ohledu na pohlaví. Místo systematického pokusu o nastavení etikety se toleruje, aby ženy bez ustání střílely na muže.
Douglas Murray je rodák z Londýna, známá postava britské intelektuální scény. Vystudoval anglistiku v Oxfordu. Je autorem jedné divadelní hry (o švédském diplomatu Raoulu Wallenbergovi) a šesti knih. Podivná smrt Evropy (o masové imigraci) vyšla česky v roce 2018, Šílenství davů (odkud je tato ukázka) vychází v těchto dnech v nakladatelství Leda. Murray je otevřený homosexuál, označuje se za neokonzervativce a křesťanského ateistu.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!