Už od šedesátých let dvacátého století se rozvíjejí nové zájmové obory humanitních věd a jedním z nich jsou „černošská studia“ na amerických univerzitách. Jejich cílem, tak jako u ostatních identitárních kursů, je destigmatizace menšiny a vzdělávání studentů v důležité oblasti dějinného vývoje. Podobně jako své menšiny propagují „ženská studia“ nebo „queerská studia“, i výuka o dějinách amerických černochů a jejich přínosu politice, kultuře a literatuře měla za úkol zvýšit jejich prestiž.
Literární kursy měly doplnit chybějící spisovatele ve výuce amerického písemnictví a studenty poučit o politických a literárních osobnostech, o nichž se jinde moc nemluvilo. Když se ale mezera v osnovách ostatních předmětů zaplnila, měl tento vývoj v době, kdy se rasové rozdíly stávaly pomalu bezvýznamné, neblahý vliv. Přehnaný důraz na černošskou literaturu, podobně jako u feministické a homosexuální produkce, změnil obecné hodnocení a v knihovnách i knihkupectvích vznikly speciální oddělené sekce.
Tak jako u feminismu i černošská studia získala na významu, jako by se jednalo o nějaké vítězství, a nadšená rétorika vyučujících vyzdvihovala skupinovou odlišnost, když už to vypadalo, že Amerika dosáhla rasové rovnosti. Podobně jako jeden směr feminismu, který se z oslavování žen přerodil v očerňování mužů, i v rámci černošských studií se to zvrtlo v útoky na nečernochy. Ze snahy posílit význam jedné menšiny a zbavit ji stigmatu se stala stigmatizace ostatních. Čtvrtá vlna feminismu se zřejmě paušálním odsudkem bělochů inspirovala a zavedla podobný obor o bílé rase nazvaný „studia bělosti“. V Americe se vyučuje dokonce i na všech osmi prestižních univerzitách Břečťanové ligy, a tudíž nevyhnutelně i v Anglii, Kanadě a Austrálii. Tuto odnož kritické teorie rasy nabízí Wisconsinská univerzita v Madisonu pod názvem „problém bělosti“ a na australské Univerzitě v Melbourne akademici vyžadují, aby se kursu povinně účastnili studenti všech programů. Kdo se musel zúčastnit povinného školení intersekcionality, jistě bude vědět, o co jde. Encyklopedie výzkumných projektů Oxfordské univerzity popisuje studia bělosti následovně:
Nová forma vzdělání si klade za cíl odhalovat neviditelné struktury bělošské nadřazenosti a výsad. Kritická studia bělosti tedy u bělochů předpokládají sklon k rasismu.
To zcela jistě, ale autorka těchto slov – profesorka Barbara Applebaumová ze Syracuské univerzity –, tak jako jiní z jejího oboru, se tím předpokladem živí. V roce 2011 ve své knize Being White, Being Good: White Complicity, White Moral Responsibility and Social Justice Pedagogy (Být bělochem, být dobrým: spoluvina bělochů, morální zodpovědnost bělochů a pedagogika sociální spravedlnosti) vysvětluje, proč běloši otevřeně odmítající rasismus mu sami mnohdy podléhají a neuvědomují si, jak jsou jím nakaženi. Jejich rasismus je totiž nevědomý. Vedle různých rad Applebaumová navrhuje, aby studenti bedlivě naslouchali, jak se kdo vyjadřuje o černoších, naučili se přiznat „spoluvinu“ na rasismu a začít „organizovat spojenectví“. Na akademickou studii tahle kniha nevypadá, a jak je patrné z autorčina příspěvku do Oxfordské encyklopedie, nijak jí to nepřekáží, evidentně považuje svůj obor za otevřenou politickou kampaň. Tak jako „test nevědomého předsudku“ obsahuje všechny rysy ideologické převýchovy, kdy je o vaší vině předem rozhodnuto.
Applebaumová píše, že dnes „mezi bělochy vzniká velká potřeba ostražitosti“ a je jim nutno vysvětlovat „význam jejich výsad a spoluvinu na rasismu“. Nežijeme ve vzduchoprázdnu, jsme svědky „rozbujelého“ rasismu a jeho „krutých důsledků…“ a autorka poněkud neurčitě odkazuje na mnohé případy násilí známé z médií. Přesto Oxfordská encyklopedie o smyslu téhle výuky nepochybuje. Zatímco černošská studia oslavují černošské spisovatele a dějiny černochů a homosexuálnístudia zase homosexuální osobnos ti a jejich dějinný význam, „studia bělosti“ – pokud lze vůbec mluvit o studijním oboru – žádný oslavný cíl nemají. Jak Applebaumová hrdě prohlašuje, smysl studia je „rozvrátit rasismus problematizováním bělosti“. Je to „nápravné cvičení“ a na rozdíl od oslavných rasových studií má znejistit existenci stovek milionů lidí.
Applebaumová odkazuje na definiční charakteristiku americké společnosti, kterou „dělí hranice barvy“, jak už v roce 1903 postuloval W. E. B. Du Bois, a dodává: „Dokud běloši neuznávají nebo popírají svou účast na rasismu a dokud si neuvědomují svou spoluvinu a kriticky neprozkoumají svou koncepci ,pravdy‘ a ,dobra‘, bude postřeh Du Boise stále platit.“
Lze snadno namítnout, že hodnocení postojů, chyb a morálních představ podle rasových odlišností je nesporný projev rasistického smýšlení. Jsou-li běloši problém, musí se to prokázat nikoli na spekulativní, abstraktní akademické úrovni, ale v každodenní praxi. Je smutné, že i v tomto případě akademická teze nakazila veřejný prostor a nápadně se to projevuje ve světě celebrit: pomíjení rasy se změnilo v rasovou posedlost.
Douglas Murray je rodák z Londýna, známá postava britské intelektuální scény. Vystudoval anglistiku v Oxfordu. Je autorem jedné divadelní hry (o švédském diplomatu Raoulu Wallenbergovi) a šesti knih. Podivná smrt Evropy (o masové imigraci) vyšla česky v roce 2018, Šílenství davů (odkud je tato ukázka) vychází v těchto dnech v nakladatelství Leda. Murray je otevřený homosexuál, označuje se za neokonzervativce a křesťanského ateistu.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!