Přesvědčení, že sexuálně atraktivní žena nemá být předmětem touhy čili tzv. sexualizace, se stalo jednou z rozporuplných nepsaných dohod současnosti. Veřejný prostor se podobnými absurditami přímo hemží. Často slyšíme, že jsou ženy v každém zásadním významu naprosto stejné jako muži, mají s nimi totožné vlastnosti i schopnosti a za stejných podmínek jim mohou hravě konkurovat, ale zároveň se prosazuje názor, že jsou z nějakého nepochopitelného důvodu v každém ohledu schopnější. Přinejmenším v mnoha věcech. Nezdá se, že by tak protikladné tvrzení někomu vadilo. Podle všeobecně přijatého mínění jsou ženy stejné jako muži, ale zcela odlišné jsou tam, kde je to účelné nebo jim to má lichotit.
Jako příklad může posloužit bývalá generální ředitelka Mezinárodního měnového fondu (MMF) Christine Lagardová, která organizaci vedla téměř celé desetiletí. V desáté výročí finanční a úvěrové krize v roce 2018 uveřejnila na oficiálních webových stránkách fondu text o ponaučení z krize, v němž vysvětluje, co se za jedno desetiletí podařilo nebo nepodařilo napravit. Hlavně však využila příležitosti, aby světu opět sdělila, že potřebujeme mít daleko více žen ve správních radách bank a kontrolních finančních agentur. Ráda se ke své oblíbené mantře hlásí: „Jak už jsem mnohokrát zdůrazňovala, kdyby místo Bratrů Lehmanových existovaly Sestry Lehmanovy, svět by možná vypadal úplně jinak.“
Místo aby Lagardová upozornila na problém kolektivního myšlení finančníků, jež mělo na bankovní kolaps v roce 2008 nepochybně značný vliv, vymyslela bonmot na prosazení něčeho mnohem důležitějšího. Jedná se o velice rozšířený názor, který zasahuje každou oblast veřejného života, že by větší zastoupení žen, nebo dokonce jejich vedoucí pozice znamenaly kvalitativní zlepšení.
Krátce po krachu televizní moderátorka Fern Brittonová v politickém diskusním pořadu BBC Question Time (Čas na otázky) krizi komentovala a vysloužila si ohromný potlesk publika ve studiu za poznámku, že jí „připadá, že se mnoho mužů ve finanční branži docela slušně napakovalo. Velká škoda, že finance nedržely v rukou ženy, strážkyně domácího krbu, ty si umějí spočítat, kolik potřebují na účty za elektřinu, plyn, telefon a potraviny. My, ženy, nemáme ve zvyku vykrádat banky a všechno vsadit na koně, jen abychom zjistily, jaká suma se za týden vrátí“. Ministryně pro rovné příležitosti v koaliční vládě za Liberálně demokratickou stranu v letech 2010–2015 Lynne Featherstoneová prosazovala stejnou teorii. Na konferenci své strany v roce 2011 učinila muže odpovědné za „strašlivá rozhodnutí“ při řízení světové ekonomiky a prohlásila, že „zavinili světový rozvrat“.
Dnešní předpoklad společenského postavení žen je fantastický hlavolam. Ženy jsou naprosto stejné jako muži, stejně schopné vykonávat tytéž pracovní úkoly, ale většinou si vedou lépe. Jak je to možné, nevíme, chybí nám definice a nikdo si nad tím hlavu neláme. Chybná logika myšlení nevadí a rozporuplný názor ze všech sil prosazujeme.
Douglas Murray je rodák z Londýna, známá postava britské intelektuální scény. Vystudoval anglistiku v Oxfordu. Je autorem jedné divadelní hry (o švédském diplomatu Raoulu Wallenbergovi) a šesti knih. Podivná smrt Evropy (o masové imigraci) vyšla česky v roce 2018, Šílenství davů (odkud je tato ukázka) vychází v těchto dnech v nakladatelství Leda. Murray je otevřený homosexuál, označuje se za neokonzervativce a křesťanského ateistu.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!