„Ochrana klimatu“, jakožto politický panel světové levice, vykazuje úplně všechny znaky sektářství. Hlásá konec světa, který prý můžeme vhodným životním stylem oddálit a učí bojovat s přírodními živly, které chce spoutat v životadárnou energii. Středobodem klimatického kléru je trojjediný bůh a jeho sluneční, větrná a vodní energie. Ďáblem jsou fosilní paliva, hříchem skleníkové plyny, božím trestem vysoká teplota Matky Země a andělským poslem a prorokem v jednom psychicky narušená dívka Greta Thunbergová.
Zástupy zfanatizovaných následovníků dennodenně úzkostlivě třídí odpad, sbírá víčka, jí naklíčené obilí a zle se dívá na ty, kteří přivádějí na svět další a další nezodpovědné oteplovatele Země. Zatímco vůdci sekty si žijí nad poměry, létají tryskáči a jedí Nutellu, zblblé ovečky protestují i proti výrobě svíček. Víra v nesmysly, těžko uchopitelná hesla a hlavně iracionální chování, to je dnešní klimatománie – nebezpečná a agresivní sekta, bez hranic a zábran.
Klimatické odpustky
Hysterické hlásání všelijakých nesmyslných světoúkolů (v případě klimatopošuků jde o to pokusit se ochladit do roku 2030 až 2050 celou planetu Zemi) není v dějinách naší civilizace nic moc zvláštního. Podceňovat to se však nevyplácí. Vzpomeňme třeba na Klementa Gottwalda a násilnou kolektivizaci nebo na více epizodního avšak o to aktuálnějšího Andreje Babiše a jeho boj s korupcí. Tito lidé také hlásali bludy a také jim mnoho lidí uvěřilo. Důvodů, proč se lidé uchylují k bludům, bude jistě více, mezi ty základní patří určitě nalomené sebevědomí, výchovné chyby a hlavně nedostatek skutečné víry ve skutečného Boha.
Američané za posledních deset let uzavřeli na 60 uhelných elektráren, a i přesto, že uhlí mají dost. A zavřeli také několik jaderných elektráren. Má to symbolizovat upřímnost jejich snahy klimatizovat planetu na úkor vlastního pohodlí. Primát drží stát Vermont, který se tak připravil o 85% elektřiny, kterou teď dováží hrdě z Kanady. V závěsu za ním je Kalifornie, která investovala astronomické prostředky do propojení energetické infrastruktury s okolními státy – svůj stát si prý uhlím špinit nenechají. Jde vesměs o státy pod taktovkou demokratů a jejich eko-paranoidních guvernérů. Jistou výjimkou je republikánský stát Texas, kde vsadili především na vítr. A aby toho nebylo málo, jsou v zásadě energeticky odstřižení od okolních států, které jim tak nemohou v případě extrémních výkyvů počasí pomoci. Elektřina z větru pokrývá 25% z texaské spotřeby.
Na větrné energii není nic špatného, pokud ji jako v Texasu vyrábí „zadarmo“ vítr. Na energii z fosilních paliv, ale také není nic špatného. Rozdíl mezi těmito výrobními zdroji elektřiny je však podstatný. Elektřina se nedá moc skladovat, takže v případě nedostatku nemůžeme situaci řešit nashromážděnými zásobami. Problém nastává v okamžiku, kdy dojde z důvodu poruchy k výpadku ve výrobě elektřiny. Pokud dojde k poruše v uhelné elektrárně, závada se obyčejně v řádech hodin odstraní, pokud však nefouká vítr nebo větrníky zamrznou, nedá se dělat nic. Pokud vypadne 25% zdrojů výroby tak, jako v Texasu, jde už o život.
Nechte si to uhlí…
Texas si velké výpadky elektřiny zažil v roce 2011. Vinou velkých mrazů docházelo k častým poruchám přenosové soustavy i při samotné výrobě. V průběhu dne nešel proud opakovaně i dvacet minut a někde „dokonce i hodinu“. Podíl větrné energie však tenkrát činil cca třetinu ze současné kapacity, tedy asi 8%.
O deset let později, v roce 2021, kdy je podíl elektřiny vyrobené z větru v Texasu už cca 25%, jsou výpadky už několikadenní, což zavání skutečným ohrožením životů lidí neboť 2/3 texaských domácností topí elektřinou.
Energetický mix, především poměr jednotlivých zdrojů na výrobu elektřiny, je ryze odborným a také ekonomickým problémem. V letních měsících větrníky americké klimatizace utáhnou, ale v zimě, když zamrznou, není náhrady. Energetici nabádali výrobce elektřiny, ať si ponechají odstavené hnědouhelné elektrárny, jako záložní zdroje. To je však velmi nákladné a přineslo by to podstatné zvýšení ceny energie. Výrobci elektřiny v Texasu se totiž chovají „tržně“ a raději přijmou nabízenou dotaci na ve výkonu nestabilní větrné elektrárny, než aby za své drželi drahé, přitom však stabilní záložní zdroje.
Lidé ve Vermontu, kde si z důvodů čistě eko-pošukálních odstavili jadernou elektrárnu, mají elektřinu až dvakrát dražší, než je severoamerický průměr. Skutečnost, že skleníkové plyny neznají hranice a stejně k nim z Kanady doputují, není pro Vermonťany v rané době demokratického socialismu (zřejmě) až příliš podstatná.
Platíme to všichni
Situaci, kdy se celá naše civilizace snaží o výrobu ekologistické elektřiny za pomoci výnosů z daní, abychom jí pak měli všichni dražší, jsem označil za „dotační kanibalismus“. Výrobci elektřiny nás totiž ve jménu zákona okrádají z našich vlastních daní …
A co na to teplota Země? To nemůže vědět objektivně nikdo a ti, kdo dnes o těchto nesmyslech rozhodují, ti tu v roce 2030 nebo 2050 už nebudou …
V České republice jsme s dotačním kanibalismem zatočili po česku: stát se zavázal majitelům nákup fotovoltaických elektráren v podstatě proplatit a pro tyto účely zavedl eko-daň, kterou platí každý spotřebitel elektřiny.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!