Dnes, poslední den v roce, odešel do domu otce papež Benedikt XVI., blízký přítel českých zemí a české církve.
Moje první setkání s ním nebylo naživo, ale prostřednictvím četby. Dostal se ke mně jeho Úvod do křesťanství, soubor přednášek, které uváděly do nauky církve vysokoškolské studenty na univezitě v Tubingenu, kde vyučoval. A pak to byla jeho studie o církvi, kterou mi přivezli přátele z Kolína nad Rýnem, tehdy shodou okolností na Silvestra.
První setkáni na živo nastalo po revoluci, v roce 1990 a postupně jsme se setkávali mnohokrát na celé řadě synodů, kterých jsem se zúčastnil. Měl tam coby prefekt kongregace pro nauku víry přední místo a důležité slovo. Už tehdy měl chatrné zdraví – ještě jako kardinál se dvakrát ocitl na lůžku po infarktu.
Věnoval jsem hodně úsilí a napsal hodně dopisů, abych ho posléze už jako papeže přesvědčil k návštěvě naší vlasti. Stalo se to v roce 2009 v Brně. Na letiště tehdy přišlo čtvrt milionu lidí. A druhý den přijel na setkání mládeže ve Staré Boleslavi – na místo, kde začínají naše dějiny. Tehdy jsem prohrál sázku, protože jsem tipoval, že pokud se podaří dostat do Staré Boleslavi 15 000 mladých lidí, bude to úspěch. A přišlo jich přes 40 000! Byl to šok v dobrém slova smyslu. Stejně jako setkání papeže s představiteli univerzit, kde se rektoři zúčastnili jeho přednášky. Papež odmítl sedět na katedře a šel k pultíku, aby vystoupil jako jeden z nich, jako vysokoškolský pedagog. Bylo to i významné setkání s ekumenou. Téměř všech setkání se tehdy zúčastnil i prezident Václav Klaus.
V papeži odchází vedení církve z Evropy. Jak papež Benedikt, tak Jan Pavel II. nejenom, že měli opravdová hluboký vztah k naší zem i a k naší církvi, ale měli také hluboké znalosti o naší zemi. Když jsem mu jako dárek přinesl akvarely bitvy u Hradce Králové, zajímal, jestli je Hradec Králové ještě v Čechách nebo už na Moravě. Tak se zasmál, že je to na Moravu ještě 70 km. To byly momenty, kde člověk věděl, že papež o nás ví, že naše země pro něho nejsou nějaký abstraktní pojem.
Měl jsem možnost s oběma papeži, Benediktem i Janem Pavlem, být v osobním kontaktu a jsem za to velmi vděčný. Proto mě velmi urazily a zranily útoky na papeže Benedikta, člověka, který byl „rovný jako pravítko“, v lidských a osobních postojích. A proto jsem zvedl několikrát hlas a odsoudil vystoupení těch církevních představitelů, kteří na něj chtěli házet špínu, za kterou oni byli mnohem více odpovědní, než oni. A když slyším, jak jeho skon komentuje ČT24, tak to je taková míra neznalostí, jako by tu tento papež tu nikdy nebyl a nikdy nám nepomohl.
To věčné opakování, že vstoupil ve čtrnácti do Hitlerjugend… Jako by tam on sám osobně vstoupil. Přitom tam povinně nastoupila celá třída. Já bych rád slyšel od lidí, kteří to s takovou chutí opakují: Byl jsi svazák? Byl jsi pionýr? Byli tvoji rodiče v partaji?
Ani po smrti není papež ušetřen jedovaté nenávisti. I proto vděčím za slova kondolence obou prezidentů, protože vystihli to, co se mělo vystihnout. Stal se papežem a i to bylo gesto, že je církev připravena svěřit tento úřad synu německého národa po velkém selhání, kterým byl nacismus. Tak jako předtím posadili na trůn polského papeže – papeže národa (a církve), který prošel ve 20. století tím největším utrpením.
Bude asi tisíciletí potřeba k tomu, abychom našli papeže s takovým vztahem k naší zemi, jaký měli papeži ve 20. století – Benedikt XVI. a Jan Pavel II., ale i Pius XI. a Pius XII.
Odpočinutí lehké a otevřená náruč Boha otce ať uvítá papeže Benedikta.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme