Ukrajinské jednotky získaly bojovou iniciativu a úspěšně provedly protiofenzívu ve východní části charkovské oblasti Její realizace je důležitá z hlediska narušení ruské schopnosti reálně vést útočnou bojovou činnost ve střednědobém horizontu. Kromě nepochybného vojenského úspěchu spočívá význam ofenzívy především v tom, že demonstrovala ukrajinské schopnosti uvnitř země, před domácím obyvatelstvem, a navenek, před zeměmi, které Ukrajinu podporují. V důsledku toho posiluje soudržnost vlastní společnosti a armády a zároveň dokazuje, že vnější vojenská podpora Ukrajině má smysl a přináší výsledky.
Charkovská ofenzíva je spojená nádoba s ofenzívou na Chersonské frontě na jihu Ukrajiny. Zhruba tři týdny před zahájením ofenzívy u Charkova na severovýchodě Ukrajiny kladlo ukrajinské vojenské a politické vedení důraz na protiofenzívu proti ruskému předmostí na pravém břehu Dněpru v Chersonské oblasti. Systematické raketové dělostřelecké útoky na pozemní komunikace (GLOC), zejména mosty, spolu s omezenými útoky na ruské jednotky přinutily Rusko posílit tuto oblast i za cenu oslabení jiných částí fronty. Operaci nicméně nelze hodnotit jako čistý PSYOPS, tedy psychologickou operaci zaměřenou na ovlivnění emocí a myšlení nepřítele. Aby to bylo věrohodné, bylo skutečně nutné v Chersonu vytvořit podmínky, které by odpovídaly přípravě rozsáhlé operace, a je velmi pravděpodobné, že ukrajinské velení bude chtít tuto přípravu později recyklovat.
Jako blitzkrieg
Samotná ofenzíva u Charkova měla charakter moderní manévrové války. Prvotním impulsem k ofenzivě byl zřejmě bojový průzkum. O možné ose postupu na Izjum se však hovořilo již několik týdnů předtím. Příčiny extrémně rychlého postupu a rozpadu fronty lze charakterizovat především šesti proměnnými. Nedostatečně vyzbrojené a poddimenzované ruské síly v oblasti, morálka a nízká rotace ruských sil a účinný PSYOPS, rychlost vedené ofenzívy, která neposkytovala čas na zorganizování účinné obrany, šíře provedeného průlomu, která znemožňovala účinné protiútoky, účinné využití vnitřních komunikačních linek Ukrajinci a zhroucení ruského systému velení.
Operace byla vedena multidoménově, synchronně na zemi, ve vzduchu a v informačním prostoru. Úspěšnost ofenzívy lze hodnotit právě na základě úspěšného propojení operačních oblastí. Jako klíčový faktor se ukázala informační dominance a schopnost ovládnout rozhodovací cyklus.
Již počáteční ukrajinský průlom ruské obrany v oblasti se jeví jako zajímavý. Zřejmě se vyskytovala v několika úsecích současně. Obrannou linii tvořilo relativně málo ruských vojáků, kteří byli navíc poměrně slabě vyzbrojeni, a velká část obrany spočívala na jednotkách separatistických republik, jejichž úroveň výcviku a vybavení je obecně nižší než průměr invazní ruské armády na Ukrajině. Z dostupných záznamů vyplývá, že obranné pozice byly kvalitativně i kvantitativně poddimenzované a druhý a třetí sled již vykazoval vyšší rozptyl nasazených jednotek. Celkový rozptyl ruských sil v oblasti byl nadprůměrný. Zároveň však tyto jednotky trpěly nedostatkem pěchoty, což byl celkový problém ruské koncepce taktické praporní skupiny (BTG). S tím souvisí i nedostatečná rotace a ignorování problému zásobování.
Jednotky zformované Doněckou a Luhanskou lidovou republikou, které tvořily velkou část sil držících obranné linie v oblasti, prakticky nejsou doplňovány. Velká část živé síly rekrutované z obyvatelstva DNR a LNR je již nasazena na frontě a ruské velení neprojevuje velkou ochotu tyto jednotky podporovat. V případě ruských jednotek je situace podobná, ale je zde přednost a alespoň částečná snaha o doplnění. Nízká rotace sil se stala významným faktorem. Někteří vojáci byli v poli bez střídání zřejmě celých šest měsíců, což se výrazně podepsalo na psychice a ochotě vést odhodlanou obranu. V důsledku toho se celkově snížila odolnost sil vůči konvenčním a psychologickým operacím ze strany Ukrajiny.
Šíře ukrajinského průlomu, který se uskutečnil současně na poměrně velkém úseku fronty, jej učinila odolným vůči lokálně vedeným protiútokům ruských sil a jejich snahám o taktické obklíčení často izolovaných postupujících ukrajinských sil. Vznikla tak relativně stabilní zóna, kde bylo možné vést manévrovou válku bez rizika izolace útočících jednotek. Zároveň rozptýlení ruských sil v terénu umožnilo postupujícím ukrajinským silám vyvinout velkou rychlost a nakonec narušit ruský systém velení. Došlo dokonce k případům, kdy ruští vojáci volali domů a žádali své příbuzné, aby kontaktovali ministerstvo obrany a pokusili se zjistit, jaké jsou rozkazy.
Informační nadvláda
Nakonec se ukázalo, že rozhodující je efektivní využití a řízení postupu a logistiky s využitím výhody vnitřních linií. Do jisté míry lze tvrdit, že tato ofenziva je způsobena především ukrajinskou informační nadvládou. Od počátečního průzkumu kritických bodů ruské obrany až po řízení mimořádně rychlého postupu a čištění izolovaných kapes ruského odporu. K využití nemateriálních faktorů patřilo například vyvěšování ukrajinských vlajek ve vesnicích průzkumnými jednotkami. K tomu docházelo ještě před příchodem hlavních ukrajinských sil a často těsně po stažení nebo dokonce kapitulaci místních ruských posádek.
Závěrem lze říci, že obrovské množství nalezené ruské techniky je pravděpodobně způsobeno kombinací nízkého dojezdu několika typů tanků (zejména T-80) a technických závad spolu s reálným opotřebením některých zařízení (zejména hlavní kanónů). To vysvětluje, proč Ukrajina dokázala podniknout úspěšnou protiofenzívu s tak nízkým počtem tankové techniky, spoléhajíc se především na bojová vozidla pěchoty a částečně na kolová obrněná vozidla (což znásobilo rychlostní výhodu).
Autor je slovenský vojenský analytik. Působí v Adapt Institute.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme