Rusko 17. července 2023 oznámilo, že od následujícího dne ukončuje platnost tzv. obilné dohody s Tureckem, Ukrajinou a OSN, která garantovala bezpečnost lodí převážejících obilí v Černém moři. Jako důvod uvedlo, že západní země mají vyplnit svoji část dohody a zrušit část sankcí jdoucí proti exportu ruských hnojiv a zemědělské produkce, tedy například znovupřipojení ruské Rosselchozbank k systému SWIFT a otevření produktovodu vedoucího do Oděsy, který byl do války hlavním exportním kanálem ruského amoniaku.
Rusko také požaduje obnovení dodávek zemědělské techniky a náhradních dílů. Export hnojiv a zemědělských produktů přitom pod sankce nespadají, zasaženy byly jen některé firmy, jedná se tak o rozšíření požadavků nad úroveň předchozích dohod. Nešlo přitom o první problém s obilnou dohodou, už v předchozích měsících došlo k několika sporům, které následně vedly k přerušení dohody. Rusko také hrozilo už v květnu, že pokud jeho požadavky nebudou splněny, dohodu neprodlouží. Rozdílem oproti předcházejícím případům je to, že Rusko nyní oznámilo, že odchod od dohody je definitivní a že žádná další jednání už nebudou. To by znamenalo konec dohody, v rámci které bylo vyvezeno 33 milionů tun obilí. Ukrajinský prezident Zelenskyj na oznámení okamžitě reagoval, když oznámil, že Ukrajina hodlá i nadále ve vývozech obilí pokračovat.
Otázkou samozřejmě je, co tímto oznámením Rusko sleduje doopravdy
Může jít o snahu vyhnat sázky do výše tak, aby Rusko dosáhlo svého. Nebylo by to poprvé, už v případě „přerušení“ dohody šel Kreml podobným směrem. Navíc skandály s ukrajinským obilím, které změnilo trhy s obilím hlavně ve střední Evropě a které je z důvodů (či pod záminkou, jak kdo chce) pesticidů a jiných škodlivých látek, které obsahuje, zakazováno, Rusko nemůže nevyužít. Přísun dalšího obilí do střední Evropy by ještě více zjitřil nálady.
Byť nelze ignorovat žádnou variantu, rozkolísání Evropy se pro Moskvu zdá být spíše příjemným bonusem než hlavním plánem. Určitým motivem může být i snaha ukázat sílu po Prigožinově tažení a skandálu s generálem Popovem, respektovaným velitelem, který byl odvolán pro svoji kritiku ruské armády. I tento scénář se dá ale považovat za spíše méně reálný. Důvěrou v Putina či systém obecně neotřásla ani jeho kritika, nezdá se, že by kvůli tomu Putin ukončoval platnost dohody, která je výhodná i pro něj.
Dalším cílem může být také Turecko, které z dohody těžilo nejvíce. Turecký prezident Erdogan udělal v nedávné minulosti hned několik kroků, které se Rusku nijak nelíbily. Souhlas s členstvím Švédska v NATO či omezování tzv. paralelního importu skrze ruské území vzbudily ruskou nevoli. I když se ruští představitelé snažili pojímat vše jako další důkaz tlaku Západu na ruské partnery, naštvání na tureckého prezidenta mohli skrývat jen těžko. Turecký prezident se ale naděje na to, že se mu podaří obilnou dohodu obnovit, úplně nevzdal.
V případě zájmu některých firem pokračovat v dodávkách obilí z Ukrajiny se dá očekávat, že jde alespoň zčásti o turecké společnosti. Turecko by se pak mohlo dostat do nepříjemné situace až na hraně konfliktu s Ruskem, pokud by Rusko nějakou tureckou loď potopilo. Může se to zdát jako spekulace, ale připomeňme si například, že letos uplynulo teprve devět let od sestřelení letu MH17. Pro Turecko je ale dohoda zdrojem obrovských příjmů. Není tak ani jasné, zda ruské nabídky „alternativních způsobů dodávek“ mohou uspět.
Odhadovat další vývoj bude samozřejmě velmi složité
Rusko od počátku obilné dohody argumentuje tím, že ani zdaleka neslouží k poskytování potravin nejchudším zemím. Nejčastějšími cílovými zeměmi jsou Čína, Španělsko, Turecko či Itálie, tedy země, které mezi nejchudší ani zdaleka nepatří. Výčet zemí ale nic neříká o tom, kam je obilí, respektive produkty z něj, dále exportováno. Nemusí tak být (a nejspíše ani není) pravdou, že nejchudší země z něj nedostávají nic. Navíc, v případě Číny a Turecka jde stále o země, které nejsou vůči Rusku nepřátelské. Rusko zároveň tvrdí, že jsou vývozu jeho potravin kladeny v rozporu s dohodou překážky, protože pojišťovací společnosti odmítají pojišťovat ruské lodi a přepravci odmítají s Ruskem spolupracovat. Podle ruské verze poskytování služeb nutných k vývozu ruského obilí spadá pod dohodu.
Co se týče vývoje na trzích s obilím, jde o vysoce volatilní trhy, kdy negativní zpráva, kterou omezení vývozu obilí je, může způsobit prudký výkyv. Dlouhodobý vliv ale ani zdaleka nemusí být tak jasný, protože Ukrajina i Rusko budou hledat alternativní cesty, část mohou zaplnit i jiní vývozci. Asi největší hrozbou, pokud by ji bylo ochotné Rusko splnit, tak zůstává, že potopí některou z obchodních lodí plujících do jednoho z ukrajinských přístavů. Ať tak či onak, ukazuje se, že ruská tvrzení o tom, že sankce nefungují, nejsou pravdivá, protože země ve snaze o jejich zmírnění či zrušení hraje poměrně riskantní hru.
Převzato z Info.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!