Rudolf Fuksa už ve 20 letech poznal, že svobodný život v komunistickém Československu není možný. Proto se v roce 1951 odhodlal k útěku za hranice. Jeho cílem byly Spojené státy, chtěl tam odjet za tetou. Na Západ se dostal poměrně snadno. Cestu znal velmi dobře, několik měsíců totiž sám sloužil u Pohraniční stráže, která lidem bránila se zbraní v ruce opouštět republiku. Když vstoupil na německou půdu, zřejmě ještě netušil, že za pár týdnů se do Československa vrátí jako agent chodec, který okusil svobodu v zahraničí jen na několik týdnů… Příběh Rudolfa Fuksy, který se z příslušníka Pohraniční stráže stal agentem amerických tajných služeb, je tématem dalšího dílu Černé historie.
Rudolf Fuksa se narodil 27. listopadu 1930 v Motyčíně na Kladensku. Když mu bylo 14 let, odstěhoval se s rodinou na Liberecko, kde se vyučil sazečem písma. Lákaly ho ale uniformy, a proto byl už v roce 1949, v necelých 19 letech, na vlastní žádost přijat do Sboru národní bezpečnosti. V říjnu 1949 se z něj stal příslušník Pohraniční stáže. Nechodil ale po lesích se samopalem v rukou, podstoupil radiotelegrafický kurz a stal se šifrantem. Přestože pomáhal chránit hranice komunistického Československa, nikdy nevstoupil do komunistické strany. Býval naopak členem Junáka.
Emigrace…
Ač sám patřil k těm, kteří bránili lidem opouštět republiku, sám se rozhodl v létě 1951 odejít na Západ. 4. srpna 1951 odešel od útvaru a odjel do Železné Rudy za svojí sestřenicí a přítelkyní. Pak se vydal do Hojsovy Stráže na Klatovsku, kde dříve sloužil, a proto místní pohraničí dobře znal. 6. srpna 1951 se dostal nepozorovaně do Bavorska. Byl na svobodě.
Fuksu následně tři týdny vyslýchali Američané. Potřebovali zjistit, proč se rozhodl emigrovat a zda není jen nastrčeným komunistickým agentem. V ubytovně pro uprchlíky se mezitím seznámil s Jiřím Hejnou, který do Německa utekl jen několik dní po něm i se svojí manželkou. Kromě toho, že oba 20leté mladíky spojovala touha žít ve svobodě, měli naprosto shodné datum narození. A ve stejný den měli i zemřít.
Všichni uprchlíci museli před emigrací projít rozsáhlým ověřováním, které mohlo trvat i několik měsíců. Dalo se ale urychlit prokazatelnými zásluhami v protikomunistickém odboji. Když tak Fuksu v září 1951 oslovil neznámý muž, který si říkal Josef, a nabídnul mu, že by se mohl stát agentem americké tajné služby, mladík souhlasil. A pro tento úkol doporučil i Jiřího Hejnu, který se stal mezitím jeho velmi dobrým přítelem.
Přestože Josef oběma mužům přislíbil, že před vysláním do akce absolvují špionážní výcvik, byla to pouze záminka, jak je přemluvit ke spolupráci. Zpravodajská služba armády Spojených států CIC (Counterintelligence Corps) tehdy potřebovala do komunistického Československa dostat co nejvíce svých agentů, a proto dbala spíše na množství vyslaných zvědů, než na jejich dostatečné proškolení. Fuksa a Hejna tak dostali pouze falešné občanské průkazy na nová jména, pistole, náboje, granáty a dvouhodinové poučení o tom, co by měli v Československu dělat.
Jejich úkolem bylo získat doma další agenty a zhotovit mrtvé schránky, ve kterých by si špioni mohli předávat zprávy. Rudolf měl také ke spolupráci získat nějakého kamaráda z pohraniční stráže. 19. října 1951 se oba agenti chodci vydali z Německa zpět k hranicím Československa.
…a návrat
Muži dokázali díky Fuksovým znalostem terénu projít hranici bez problémů. V Československu se měli kvůli utajení rozdělit. Možná, že kvůli chybějícímu výcviku, nebo i proto, že jim bylo oběma jen dvacet let, se ale rozhodli zůstat pohromadě. Rudolf se rozhodl, že návštěvu bývalých kolegů z Pohraniční stráže zatím odloží. Bál se, že by ho udali. Vydal se proto s Jiřím do Teplic, kde se jim během pár dnů podařilo získat ke spolupráci několik lidí. Stesk po domově byl ale zřejmě silnější. Jiří navštívil své rodiče a o podobné setkání se pokusil také Rudolf. Po týdnu v Československu se pak oba muži rozhodli, že už získali dostatek spolupracovníků i zajímavých informací, a proto se vrátí do Německa.
27. října 1951 právě Fuksa s Hejnou čekali v Plzni na vlak, který je měl přiblížit k hranicím do Klatov, když je na nádraží oslovil další muž. Byl to Fuksův kamarád a bývalý kolega z Pohraniční stráže František Dolejš. Velice se divil, že Fuksu vidí, protože o něm věděl, že utekl na Západ. Agent ho prosil, ať ho neprozradí a rozloučili se. Dobrý přítel Dolejš šel pak rovnou na místní služebnu Státní bezpečnosti, kde mladíky nahlásil. Dopadli je ještě ten den v Klatovech.
Fuksu a Hejnu podrobili brutálním výslechům, při kterých prozradili všechny své spolupracovníky, které získali na Teplicku. Hejna vypověděl, že dostal několik ran do žaludku a musel při výslechu udělat stovky dřepů. Když oba mladíci slavili v listopadu 21. narozeniny, čekali na svůj další osud už v celách na Pankráci.
V lednu 1952 se konal soud, který oba agenty chodce odsoudil k trestu smrti za velezradu, vyzvědačství a zběhnutí. Milost nedostali. 9. srpna 1952 ráno vyvedli muže na dvůr pankrácké věznice, kde stála šibenice. Jiřího Hejnu popravili tři minuty po páté hodině, Rudolfa Fuksu sedm minut po něm. Mrtvá těla pak pohodili do hromadného hrobu v Ďáblicích.
Rudolf Fuksa dostal v roce 2008 vyznamenání Zlatá lípa in memoriam a v roce 2017 získala jeho rodina od Ministerstva obrany osvědčení, že byl účastníkem odboje a odporu proti komunismu.
Fotografie Rudolfa Fuksy laskavě poskytl jeho prasynovec Jindřich Šnýdl.
V rámci vzájemné spolupráce přebíráme z info.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!