Karel Kutlvašr dovedl Pražany k vytoužené svobodě. Stál v čele Pražského povstání a dojednal kapitulaci německých vojsk. Na konci války by klidně v hlavním městě mohly vznikat pomníky tohoto účastníka obou odbojů a mohl by se dočkat nejvyšších vojenských a státnických poct… místo toho jej ale komunisté křivě obvinili z velezrady a na několik let zavřeli do lágru. Sochy se totiž směly stavět jen sovětským osvoboditelům.
Karel Kutlvašr se narodil 27. ledna 1895 v Michalovicích u tehdejšího Německého Brodu jako nejmladší ze šesti sourozenců. Po absolvování obchodní školy začal nejdříve pracovat v Humpolci. Už v dubnu 1913 ale odjel do Kyjeva, kde byl zaměstnán u firmy Vielwert a Dědina. A právě tam se dozvěděl, že Gavrilo Princip 28. června 1914 vypálil dvě rány na následníka rakousko-uherského trůnu a zahájil tak konflikt světových rozměrů.
Kutlvašr se už v srpnu 1914 přihlásil i se svým bratrem Františkem do České družiny, což byla jednotka, z níž následně vznikly československé legie. 19letý mladík se vyznamenal v bitvě u Haliče a následně i u Zborova, kde ale jeho bratr padl. V říjnu 1918 se stal velitelem prvního střeleckého pluku. Po skončení války se s ostatními legionáři vracel domů. Od Haliče až po Vladivostok a odtud na lodi do Terstu. Do Československa přijel v únoru 1920.
V červenci 1920 se oženil. Za manželku si vzal Jelizavetu Jakovlevnu, se kterou se seznámil v Rusku a která s ním odjela zpět do jeho rodné země. Kutlvašr se rozhodl zůstat v armádě a v roce 1928 byl dokonce povýšen na brigádního generála. Ve 30. letech se začal podílet na budování pohraničního opevnění.
V době mobilizace v květnu a září 1938 měl na starosti příhraniční oblast od Náchodu až po moravskou hranici. Přestože byl prý zastáncem vojenského řešení, po Mnichovské dohodě musel s ostatními vojáky opustit opevnění a stáhnout se do vnitrozemí. Velel pak 4. pěší divizi v Hradci Králové. A zde také 31. července 1939 společně s dalšími důstojníky položil květiny k pomníku padlého legionáře. Ten den totiž českoslovenští vojáci směli naposledy beztrestně obléknout své uniformy…
Po rozpuštění armády začal Kutlvašr pracovat jako rada vyšší správní služby v Masarykových domovech v Krči. Zároveň se ale ihned začal angažovat i v odboji. Nejdříve byl napojený na vojenskou organizaci Obrana národa a následně i na další menší skupiny. I když nacisté zatýkali jeho blízké spolupracovníky, jemu se stále dařilo unikat. S manželkou navíc finančně podporovali rodiny zadržených a zavražděných odbojářů. Ten nejdůležitější úkol ale Karel dostal až na konci války – osvobodit Prahu od okupantů.
Nacistická říše se hroutila. Generál František Slunečko, který v českých zemích velel vojenskému odboji, proto pověřil 5. května 1945 Kutlvašra, aby vedl vojenský odpor proti nacistům v Praze. Když se Kutlvašr vrátil z této konspirační schůzky domů, zaslechl v rádiu, že rozhlasu, který už opět vysílal jen česky, se snaží zmocnit nacisté. Neváhal, z komory si vzal staré dámské kolo, protože nechtěl čekat na automobil, a vyrazil do Bartolomějské ulice, kde v jednom z podzemních krytů vzniklo velitelství.
Prvních dvacet hodin Karel neopustil kryt. Nespal a téměř nejedl. V Praze rostly barikády a nacisté se snažili na poslední chvíli ještě co nejvíce hlavnímu městu a jeho obyvatelům uškodit. Začala také jednání. Státní ministr Karl Hermann Frank ale před požadavky české národní rady jen kličkoval. A boje pokračovaly. Ještě v úterý 8. května 1945 se střílelo i na Staroměstském náměstí a u Masarykova nádraží. Byly to ale už poslední výboje nacistické zvůle. Ten den v 16 hodin německý vojenský velitel Prahy Rudolf Toussaint položil do rukou Karla Kutlvašra německou kapitulaci. Boje se zastavily, Němci odešli do amerického zajetí a nad Prahou zavládl mír.
Sověti zuřili. Sláva za osvobození Prahy měla připadnout jim a ne povstalcům v čele s Kutlvašrem. Už koncem května proto vymohli Karlovo odvelení z Prahy. V srpnu pak musel odejít na dovolenou, která se protáhla na několik měsíců. Až na naléhání prezidenta Beneše se Kutlvašr stal v únoru 1946 velitelem III. sboru v Plzni. Velice pečlivě ho ale sledovali. V únoru 1948 ho pak komunisté mezi prvními vyhodili z armády. Sověti se ale nechtěli spokojit jen s tím, že ho poníží, chtěli ho úplně zničit. Nasadili na něj agenta Josefa Hrušku, který vytvořil odbojovou skupinu Pravda vítězí. Následně se mu podařilo Kutlvašra vylákat na jednu ze schůzek. A to komunistům stačilo.
18. prosince 1948 zatkli generála v jeho bytě na Hanspaulce. Vinili ho ze spiknutí. Kutlvašr vše odmítal. Údajně si i při výsleších uchoval noblesu a slušnost. Komunistům se ho nepodařilo zlomit. Voják, který přečkal dvě světové války, vinu popíral. Přesto soud v květnu 1949 vyřkl zdrcující rozsudek – doživotí za velezradu a degradace na vojína. Z hrdiny, který před pouhými čtyřmi lety pomáhal osvobodit Prahu, se najednou stal zrádce.
Kutlvašr si svůj trest odpykával na Pankráci, na Mírově, v Opavě i Ostravě. Když se dostal do lágru v Leopoldově, potkal tam svého známého, generála Toussainta, který tam byl coby válečný zločinec. Dva muži, kteří v rozhodující chvíli stáli proti sobě, za mřížemi a ostnatým drátem prý společně dokonce hráli šachy.
V roce 1960 přeložili generála do věznice v Ruzyni. Pak přišla amnestie a Kutlvašr se po 11 letech dostal na svobodu. Bylo mu 65 let a roky v komunistických kriminálech mu poškodily zdraví. Zažádal si proto o důchod, na který už měl nárok. Komise mu ho ale odmítla uznat. „Komise sociálního zabezpečení v Praze-Vršovicích, vzhledem k rozsahu trestného činu, kterým jste projevil naprosté nepřátelství vůči našemu státu a vzhledem k pracovní schopnosti Vaší manželky a dobrým sociálním poměrům rozhodla se nepřiznat Vám důchod,“ stálo ve zdůvodnění.
Muž, který za Československo bojoval ve dvou válkách, měl zůstat bez peněz. Zažádal proto podruhé. Tentokrát mu už důchod přiznali. Měsíčně dostával 230 korun. Aby dokázal vyžít, musel si začít přivydělávat.
Nejdříve pracoval jako hlídač uměleckých děl v jízdárně Pražského hradu. Lidé ho ale poznávali, dávali se s ním do řeči a rádi za ním chodili. To se komunistům nelíbilo, a tak musel odejít. O jeho hrdinství neměl nikdo vědět, a tak pracoval jako noční hlídač v pivovaru. Jeho zdraví se ale prudce horšilo.
2. října 1961 šel proto na prohlídku k lékaři. Ten už ho ale vyšetřit nestačil. Karel Kutlvašr zemřel ten den v osm hodin ráno přímo v ordinaci doktora. Hrdina, který nasadil nespočetněkrát svůj život za svobodu svojí vlasti, odešel z tohoto světa jako propuštěný vlastizrádce bez slávy.
Jeho žena se pak snažila o očištění jeho jména a v roce 1968 generála skutečně rehabilitovali. Po revoluci byl in memoriam povýšen na armádního generála a v roce 2017 dostal od prezidenta Řád bílého lva.
V rámci vzájemné spolupráce přebíráme z info.cz
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
