Bělošský rasismus je všude. Vidíme ho v časovém limitu na provedení přijímacího testu na vysoké školy i při vraždění černocha černochem, a dokonce i v autoškolách, kde počet napoprvé neúspěšných černošských adeptů značně převyšuje jejich bílé kolegy. Bělošský rasismus je jed, který však účinkuje pouze na Afroameričany.
To je zvláštní, pokud si uvědomíme poslední závěry vědecké sociální antropologistiky, která tvrdí, že genetické rozdíly mezi rasami neexistují. (Jenže existují a lékaři o nich dobře vědí. Známe totiž druhy onemocnění typické pro určitou rasu a onemocnění, kterými určitá rasa naopak netrpí. Stejně tak se ví o tělesných dispozicích, která jsou nejviditelnější u populárních sportů : Nejrychlejšími sprintery, dálkovými běžci nebo třeba nejlepšími basketbalovými hráči jsou bezpochyby Afroameričané.)
Špatný vzduch
Ještě v 19. století byla moderní teorie „špatného vzduchu“. (Malárie v doslovném překladu z italštiny znamená „špatný vzduch“.) Tehdejší lékaři se domnívali, že se všechny nemoci šíří špatným, především nočním vzduchem (teorie miasma), proto jsme mohli tehdejší lékaře vidět s pokrývkou hlavy s dlouhým ptačím zobákem nacpaným vůněmi, aby se chránili před pachy způsobujícími smrt. Předpokládalo se, že nemoci pochází z hnijící vegetace nebo mrtvých těl (což vedlo k nárůstu popularity kremace v 19. století), nebo z dechu špinavých tvorů, jako jsou např. ropuchy.
Dnes víme, že ne všechny nemoci se šíří kapénkami, a ne všechny nemoci jsou nakažlivé a také umíme velkou část nemocí léčit nebo se před nimi alespoň účinně chránit.
Teorie miasma byla v mnoha ohledech sice směšná, ale nikoliv úplně tak zcestná. Tehdejší opatření, i když necílila k příčinám onemocnění, byla totiž často účinná.
Za všechno může diskriminace!
Teorie miasma je v tomto ohledu až nápadně podobná dnešnímu politickému panelu o institucionálním rasismu, prezentovaným v podobě sborníků o kritické teorii rasy, ze kterých Američanům dennodenně na CNN předčítá Demokratická strana USA.
Kritická teorie rasy určuje příčinu neduhů Afroameričanů v jejich úzkosti a za tou stojí tzv. bílá stereotypní hrozba. V důsledku této úzkosti se černí Američané chovají v rozporu s pravidly společnosti a nedosahují tak dobré výsledky, podobně, jako jejich bílí spoluobčané. Tato úzkost je způsobena stereotypem bělochů, kteří jsou přesvědčeni o nedostatku inteligence černochů – běloši považují černochy za méněcenné a z toho plyne i pocit méněcennosti černochů.
Jinak řečeno, vyšší míra kriminality černých Američanů, jejich nižší míra vzdělanosti a ekonomického úspěchu, vyšší podíl v počtu mimo manželství narozených dětí a třeba i nižší míra hygienických návyků, je způsobena diskriminací, která pak způsobuje celkovou rasovou nerovnost.
Pokud bychom kritickou teorii rasy však bezezbytku přijali tak, jako přijali tehdejší učenci teorii miasma, museli bychom v rozporu s vědeckým poznáním tvrdit, že za úspěšným bojem s infekcemi stojí kremace mrtvých lidských těl a nikoliv povědomí o tom, jak se infekce šíří, jak jí předcházet a jak jí úspěšně vyléčit.
Kde je ta diskriminace?
Pokud má kritická teorie rasy za cíl odstranit nižší sebevědomí černých Američanů, které mají běloši za hloupé, museli by se autoři této vskutku zcestné teorie nejdříve upřímně popasovat se širokými sociologickými problémy všech Američanů a jaksi bez rozdílu barvy pleti. Ze sociologických průzkumů, kterých je v USA k dispozici velké množství, totiž nevyplývá, že jsou černoši nepříznivými okolnostmi zasaženi více než jiné rasy – pouze s výjimkou těch negativních, zejména kriminality.
Podíváme-li se např. na strukturu lékařského personálu, namátkově v nemocnici GV (Sonny) Montgomery VA Medical Center, v hlavním městě „rasistického“ státu Mississippi, v Jacksonu, zjistíme, že z dvaceti vedoucích lékařů jsou čtyři černé či hnědé pleti, což odpovídá rasovému poměru ve městě Jackson a i ve státě Mississippi.
Obrázek o neexistujícím bílém systémovém rasismu nám však dobarvují především výjevy z praktického života Američanů, kteří se pandemickým bílým rasismem zabývají asi tak intenzivně jako Češi klimatickou změnou a větší vrásky jim dělá starost o násilí Black Lives Matter nebo komunistů z hnutí Antifa. V tomto ohledu jsou američtí „rasisté“ velmi podobní těm českým: každý máme svou vlastní zkušenost a než rasismus, máme na mysli společenské opovržení k určitému způsobu života, než že bychom soudili člověka podle jeho barvy pleti.
Dva bratři
I když se teorii o nebezpečném pachu z tlam ropuch, který zabije každého, kdo ho vdechne, upřímně usmíváme, neboť máme k dispozici dostatek vědecky ověřených faktů, které jí dočista vyvracejí, jinak je tomu s kritickou teorií rasy, která má však stejně mylný základ.
Těžký omyl, resp. ošklivý faul, ze strany amerických socialistů o kritické teorii rasy, bychom mohli přiléhavě demonstrovat na příběhu dvojčat: Claude Steele a Shelby Steele (75). Oba jsou velmi úspěšní vědci a oba jsou Afroameričané.
Claude je sociální psycholog a emeritní profesor na Stanford University. Známý se stal pro jeho práci o stereotypní hrozbě a její aplikaci na akademické výkony studentů menšin. Ve své vědecké práci „prokázal“ naplnění rasového stereotypu o intelektuálních schopnostech Afroameričanů. (Pokud si budete myslet, že si o vás bílá většina myslí, že jste hloupý, protože jste černý, budete si to myslet i vy).
Jeho dvojče, Shelby Steele, ten je z jiného ranku. Přednáší na Hoover Institution a San Jose State University. Specializuje se na studium rasových vztahů a multikulturalismu. Domnívá se, že viktimizace je největší překážkou pro černošské Američany. Pozici „oběti“ Afroameričané na jedné straně zneužívají a na druhé je jim bělochy podsouvána. Za to však „nenakoupí nic skutečné nebo trvalé hodnoty“, říká Shelby Steele.
Jako dokumentaci svého názoru na afroamerickou problematiku napsal knihu o postavě Baracka Obamy (Bound Man: Why We are Exited about Obama and Why He Can’t Win).
Shelby Steele zde vyslovuje názor, že Obama – jako dítě z rasově smíšeného manželství – byl nucen žít politický život černocha pevně svázaného se svou rasovou identitou (toužil po transparentní černé identitě, přestože Afroameričanem nebyl). Svou barvu pleti jen dobře využil (zneužil?) ve své politické kariéře, jako marketingový prostředek k snadnějšímu vyjednávání (bargainer’s mask).
Věda a „věda“
Vezmeme-li tyto dva vzdělané černochy a dvojčata k tomu, můžeme prostřednictvím jejich zásadně protikladných pohledů na stejné téma dobře pochopit, že americký institucionální rasismus je v zásadě politický (povrchní) pohled na složitou sociologickou otázku. V případě kritické teorie rasy jde tedy jen o jedno z mnoha jiných možných vysvětlení, proč se (někteří) černí Američané domnívají, že jejich otroctví, jen v jiném kabátě, pokračuje dál.
Americký politický rasismus tedy můžeme se západoslovanským klidem založit do velké knihovny jiných pseudovědeckých počinů. Já jí mám ve své knihovně ve stejné polici, jako jsou svazky o migrační krizi, klimatické krizi, o genderové politice a jiných…
Zde vidíme oba bratry, vlevo konzervativce Shelbyho Steeleha a vpravo liberála Claudeho Steeleha. Nemají se moc rádi, stýkají se prý jen výjimečně.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!