Bidenovy děti

Podle údajů americké Celní správy a ochrany hranic bylo od 21. ledna 2021, kdy Joseph Biden zasedl v Bílém domě, zadrženo na hranicích s Mexikem celkem 257 110 dětí bez doprovodu svých rodičů.

Děti neměly obyčejně žádné doklady a tak není vůbec jisté, kdo jsou, odkud pocházejí, kdo je posílá a kdo a zda je ve Spojených státech čeká.

Kde jsou rodiče?

Žádné z těchto dětí také nebylo Bidenovou vládou nabídnuto k vrácení úřadům země, o které dítě tvrdilo, že je jeho vlastí. Tím, že Spojené státy přednostně neusilují o jejich navrácení rodičům nebo vládě odkud pocházejí, stává se z umístění těchto dětí v pěstounských rodinách po celých Spojených státech hlavně morální problém.

Podle federálních předpisů se na děti, které překročí hranice ilegálně a bez doprovodu rodičů, pohlíží jako na děti uprchlé od rodičů, pokud se neprokáže, že tomu tak není. Tímto pohledem, jak upozorňují právníci, je tedy můžeme vidět jako oběti únosů, které organizuje stát.

Tyto děti totiž nejsou občany USA a také není jasné, proč nejsou se svými rodiči (nebo příbuznými, kteří podle mezinárodních pravidel nabývají práva k svěření dětí do výchovy po nezvěstných nebo zemřelých rodičích).

Problém je to však zcela komplexní. Od objemu vynaložených nákladů, přes zdravotní péči bez znalosti rodinné anamnézy a zdravotních potíží, které dítě má, až po kulturní a jazykovou bariéru, vzdělávání, sociální zabezpečení a následné začlenění do společnosti, včetně uplatnění na pracovním trhu.

Už Obama…

Barack Obama 800 000 takových dětí ochránil před deportací příkazem známým jako program DACA (Deferred Action for Childhood Arrivals), takže se vracet do země svého původu nemusely (nebo spíše nemohly). Šlo o dnešní dospělé, kteří do Spojených států dorazily jako děti.

Kolik bolesti Obama svým socialistickým přístupem způsobil, to je popravdě těžké říci. Spojené státy je na základě rozhodnutí prezidenta Obamy „považovaly za své děti“ a to, zda byly unesené nebo se ztratily a stále je rodiče, či příbuzní hledají, to Obama zase tak moc neřešil. Měl za to, že lépe jim bude v amerických dětských domovech nebo u pěstounských rodin, než utrácet peníze za mezinárodní právní pomoc. (Kolik z těchto dětí skončilo jako sexuální otroci v záludných sítích pedofilů ve spolupráci s pěstounskými agenturami, odhadují odborníci rozličně, minimální číslo má hodnotu 5 000.)

Při této příležitosti si jistě vzpomenete na záběry smutných dětí v přeplněných klecích někdy v roce 2019, které si fotografovala progresivistka Cortezová (AOC), aby je vystavila na sociálních sítích s textem asociující nelidské zachází prezidenta Teunpa s dětmi. Ztrapnila se, samozřejmě, neboť jí na to Trump odpověděl něco ve smyslu, že klece nechal vystavět váš guru Obama – to byl jeho program záchrany dětí před jejich rodiči.

Ale abych byl k Obamovi spravedlivý, vládní agentury opravdu hledaly v zemích původu dětí jejich rodiče a příbuzné, ale navrácených bylo minimum. A vůbec nejčastěji se stávalo, že vyhledaní rodiče či příbuzní, byli pozváni do USA, kde získali povolení k pobytu. Tato praxe v rámci programu „spojování rodin“ (viz dále program DAPA) byla u imigrantů velmi oblíbenou taktikou, jak se do Spojených států zcela legálně dostat a setrvat zde za peníze amerických daňových poplatníků (vyslali své dítě ilegálně přes hranice a pak žádali americkou vládu, aby mohli být se svým dítětem).

Jde přeci o děti!

V rámci přistěhovalecké legislativy jde v případě právě dětí o daleko nejviditelnější problém. Děti vzbuzují pro svou nevinnost oprávněný soucit, a tak není nikoho, kdo by jim chtěl jakkoliv ublížit. Tento sentiment ale hatí veškeré zákonné iniciativy v Kongresu, které by imigraci omezily, neboť mnoho kongresmanů napříč stranami má upřímně za to, že samotným dětem je skutečně lépe v demokratických a bohatých Spojených státech, než s rodiči kdesi v chudé a obrovskou kriminalitou zasažené zemi Jižní Ameriky. Trochu to také zavání americkou nabubřelostí, kterou trpí ostatně všechny velké národy světa a které my příliš nerozumíme.

Touto legislativní impotencí však dochází ke stavu, že žezlo odpovědnosti za imigrační politiku, a zejména za děti bez doprovodu, přebírají svými výkonnými nařízeními de iure prezidenti. To způsobuje trable především imigračnímu aparátu a agenturám zabývajících se začleňováním těchto dětí. Nevědí, jak konkrétně bude nový prezident k problematice přistupovat nebo zda na problém – jako Joseph Biden – úplně nezapomene.

Patnáctého srpna uplynulo 10 let od zavedení Obamova přistěhovaleckého programu DACA a tak mohou Američané konstatovat, že se v rámci nakládání s nelegálními přistěhovalci neposunuli za těchto deset let skutečně ani o píď. Provizorní opatření Obamovi vlády, jak nakládat s lidmi, kteří dorazili do USA nelegálně, stále platí, přitom nejde o zákon. Jeho problém nespočívá jen v jeho provizorní podstatě, ale umožňuje především složité, drahé a dlouhotrvající soudní spory. To se děje den co den.

V roce 2014 měl Barack Obama v úmyslu program DACA rozšířit, aby pokryl další skupiny neregulérních přistěhovalců, ale to se mu nepovedlo.

V soudním sporu Spojených států se státem Texas z roku 2016 označil stát Texas rozšířený přistěhovalecký program Obamy pod novým názvem DAPA za protiústavní. Stát tenkrát zprvu zastupoval z postu generálního prokurátora jeho současný guvernér Greg Abbott, poté současný generální prokurátor Ken Paxton.

Nejvyšší soud USA mu sice nedal za pravdu, ale protože se soud po smrti soudce Antonina Scalii stal osmičlenným a hlasování dopadlo 4:4, nezbylo soudu než konstatovat, že „uvízl na mrtvém bodě“ a tedy, že platí předběžné opatření nižšího soudu, které program zablokovalo. (Odvolací soud Spojených států pro pátý obvod v New Orleans v květnu 2015 potvrdil rozhodnutí Okresního federálního soudu v Texasu z února 2015, které program DAPA předběžným opatřením zablokovalo.)

Program DAPA měl mj. usnadnit cestu k získání občanství těm, kteří jsou v USA ilegálně a dlouho, ale nepáchají trestnou činnost. Stát Texas, ke kterému se připojilo dalších 26 států Unie, argumentoval, že z 3,6 milionů lidí – účastníků programu DAPA se 2,2 milionů nalézá na území států, které s programem nesouhlasí. To v konečném důsledku stačilo k tomu, aby byl suverénně nejbenevolentnější imigrační program v dějinách USA smeten a uložen kamsi do sklepa Kapitolu.

A co Trump?

Abychom byli úplně kompletní, co se týče Bidenova více než čtvrtmiliónu bezprizorních dětí, musíme též zmínit to, oč se snažil prezident Donald Trump.

Trump po cca roce v úřadě oznámil, že zruší program DACA neboť s ním nesouhlasí a také proto, že nejde o zákon. Měl – jako většina odborníků na problematiku – za to, že tak podstatnou politiku musí upravovat zákon Kongresu.

Prezident Trump kongresmanům nabídl, že vytvoří cestu pro cca 1, 8 miliónu nelegálních imigrantů z programu DACA, kteří se nedopustili žádného jiného protiprávního chování, než že překročili hranice nelegálně, aby získali americké občanství. Nechtěl za to od demokraty ovládané Sněmovny reprezentantů USA nic většího, než drobných 25 miliard dolarů na stavbu zdi na jižní hranici.

Šlo bezpochyby o racionální nabídku neboť Trump chtěl zabít dvě mouchy jednou ranou: zlegalizovat pobyt slušným ilegálům výměnou za to, že se podstatně sníží počet nově příchozích.

Jenže jak víme, jakákoliv zeď je pro americkou levici nepřijatelná, takže Trump nakonec nezabil ani jednu mouchu a zeď pak stavěl z prostředků všelijak poskládaných z různých vládních zdrojů a vlastně pokoutně.

Co se týče programu DACA, ten Trump sice po vypršení ultimáta, které dal Kongresu na přijetí odpovídajícího zákona, zrušil, ale hned tři federální soudy jeho zrušení zablokovaly. Hlavním důvodem bylo konstatování že za program DACA neexistuje adekvátní náhrada.

V roce 2018 Okresní federální soud v Texasu rozhodl, že program DACA byl vytvořen sice nezákonně neboť má charakter zákona ale zákonem není, přesto umožnil program těm, kteří do něj už byli zapsáni dokončit.

A co Biden…?

Pak vyšel nad horizont jako slunce na studené planetě Uran politický podivín Joseph Biden a ten hned 21. ledna 2021, tedy první den v úřadu, vydal výkonný příkaz k plnému obnovení programu DACA.

Jenomže okresní federální soudce z Texasu, Andrew Hanen, který dal v roce 2018 Trumpovi pravdu, že rozhodnutí Obamy se tváří jako prezidentský příkaz, přitom je svým obsahem a důsledky zákonem, rozhodl, že Obamův výkonný příkaz byl „vytvořen v rozporu se zákonem“ a „ilegálně implementován“. Tím nejenže potvrdil svou rozhodovací konzistenci z roku 2018, ale de facto zrušil Bidenův výkonný příkaz k plnému obnovení programu DACA. To v praxi znamenalo, že ti ilegálové, kteří byli do programu již zapojeni, mohou pokračovat dál, noví adepti se účastnit již nemohou.

Účastníkem programu DACA je pro zajímavost také v USA veleúspěšný slovenský YouTuber David Dobrik (26) z Košic, který se prosadil v kalifornském Los Angeles. Jeho kanály mají celkem okolo 30 milionů odběratelů a zaznamenaly více než osm miliard shlédnutí (20. místo na světě v žebříčku počtu shlédnutí).

Nicméně, těch, kteří naopak v programu DACA zcela selhali, protože spáchali těžký zločin, těch jsou desetitisíce.

Podle odborníků, v důsledku neexistující řádné legislativy probíhá v USA na dva milióny soudních sporů. Ty projednává okolo 500 imigračních soudců, kterým spory jen prvoinstančně rozhodnout bude trvat osm let.

A jak už bylo uvedeno v úvodu, největším problémem jsou děti. První várka bezprizorních dětí z programu DACA je už dospělá, ti šťastnější studují nebo pracují, ale ve většině se jen tak poflakují nebo uvízly ve spárech gangů, odkud vede cesta jen na onen svět nebo v lepším případě do vězení. Mezitím však přichází tisíce dalších a dalších.

Tragické důsledky

Je vskutku tragické, že více než 10 let existuje toto legislativní vakuum. Tragičtější jsou však další čtyři roky, kterými Joseph Biden tuto problematiku určitě zaneřádí různými dalšími dílčími provizorii bez ambice se domluvit na pevné a jasné zákonné regulaci.

Nemůžeme po našem rozboru objektivně prohlásit, že za tento stav může sama Demokratická strana, ale může za něj neochota demokratů jakkoliv slevit z teze zcela otevřené Ameriky bez hranic a pravidel.

Jenomže kriminalita v amerických městech uvolněnou morálkou vzniklou z nečinnosti policie raketově – v řádech desítek procent ročně – roste ruku v ruce s počtem zachycených nelegálů. Zejména demokratické státy Unie jsou zcela zahlcené. Excesy, kdy texaští a arizonští státní „pohraničníci“ odvážejí na protest proti imigrační politice Josepha Bidena zadržené imigranty do Washingtonu, však naznačují, že to jsou především jižní republikánské státy, kteří jednak nesou hlavní tíhu nelegálních migrace a jednak jsou připraveni věc nějak řešit (po svém).

Na obrázku vidíme Kamalu Harrisovou (57), viceprezidentku, kterou Joseph Biden před rokem pověřil řešením situace na jižní hranici. Ta v prvé a konečně řadě zakázala svým úředníkům stav na mexické hranici označovat za krizový. A to je tak nějak asi všechno, co pro bezpečí Američanů a právní statut bezprizorních dětí udělala. Stav se však mezitím přeměnil z krizového na katastrofický…

 

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010  Děkujeme!