Berlínské postřehy Marie Fuchs: „multikulturní“ parky

gorlitz

Berlínská část Schöneberg si pro svoji velkou homosexuální komunitu říká „duhová“ a pyšní se velkou mírou „tolerance“. I za hranicemi Berlína jsou známé místní noční kluby pro sexuální minority. Kořeny zdejší homosexuální subkultury sahají již do dvacátých let minulého století, kdy se tu setkávali herci a bohémové. Od roku 1996 místní radnice (tehdy jako první) vyvěšuje duhovou vlajku během „pride“ týdne. Sídlí zde také muzeum, které je jednou z největších institucí pro „zkoumání a archivaci historie“ LGBTQetc komunity. Kromě toho zde najdete „gay-friendly“ restaurace, kavárny, hotely a obchody nejrůznějšího druhu. Kupola místní stanice metra je v noci nasvícená do duhových barev. Díky tomu všemu označil gay- a lesbický magazín „queer.de“ Schöneberg za „druhou nejbezpečnější čtvrť na světě“.

Zdejší obyvatelé nevyznávající „duhovou kulturu“ nejspíš velký pocit bezpečí nemají. Z dětského hřiště na rohu Fugger- a Eisenacherstraße se totiž stal „open air“ bordel. Hřiště je vyhlášeným místem pro prostituci. Zejména prostituti z Rumunska a Bulharska zde nabízí své služby. Kdo se nechá zlákat, bývá často okraden. S tím se pojí další problémy jako drogy a násilí. Hlavně po setmění se většina obyvatel hřišti vyhýbá. Všechny dosavadní pokusy o řešení problému selhaly. To přiznávají i kompetentní politici: „Musíme sebekriticky přiznat, že se nám zde doposud nepovedlo prosadit naše představy“, říká místní radní z SPD Oliver Schworck pro Berliner Morgenpost.

Místo represe a využití všech prostředků právního státu přicházejí zdejší „sociální pedagogové“ s alternativním řešením problémů. Lokální aktéři, mimo jiné lidé z „gay projektu proti násilí“ Maneo vyvíjí nový koncept pro problémové místo a navrhují akce jako noční blešák, noční občerstvení, aby se zde opět setkávali obyvatelé. V létě se tu s podporou berlínského Senátu a schöneberské radnice konal koncert klasické hudby „pro obyvatele a prostituty“. Hned na začátku koncertu jednomu z hudebníků někdo ukradl telefon. (Tagesspiegel, 9.10.2019)

Sociální pedagožka Heike Sieversová z týmu pro práci s mládeží navrhuje pro mladé prostituty migrantského původu kurzy němčiny, sportovní nabídky a kurzy integrace. Starostka Angelika Schöttlerová z SPD přišla s nápadem od nového roku zřídit mobilní noční kancelář, která by byla „mediátorem mezi turisty, prostituty a obyvateli“. No, hlavně, aby si turisté mohli dál užívat noční život.

Druhým velice problémovým místem je obávaný park o velikosti čtřnácti hektarů, známý jako největší „trh“ s drogami v Německu. Tucty mužů zejména afrického původu zde nabízí drogy všeho druhu. Čtvrť Kreuzberg, kam park patří, má zelenou starostku Moniku Herrmannovou, která od roku 2016 prosazuje koncept sepsaný s pomocí místních obyvatel, podle kterého se snaží dealery integrovat, nikoliv potírat. Takže třeba v půlce září uspořádala rada parku, což je grémium složené z místních obyvatel, fotbalový turnaj pro lidi, kteří se „zdržují v parku“.  Většina hráčů byla ze zemí západní Afriky.

Starostka se nedávno postavila na stranu dealerů, když se pro televizi RBB vyjádřila proti jejich „diskriminaci“: „Dnes to jsou dealeři, koho vyháníme pryč. Kdo to bude zítra? Kdo zítra nebude smět do parku? A pozítří? A kdo o tom rozhoduje?“ Záhy na to Herrmannová ještě přiznala, že se jako žena necítí v parku bezpečně a v noci se mu vyhýbá. Berlínský Senát (tzn. berlínská radnice) zvažuje pro neúnosnost situace postavit kolem areálu zeď nebo drátěný plot a v noci prostor úplně uzavřít. Starostka je proti.   

Nadace Friedricha Eberta, která je politickou nadací sociálních demokratů, v této souvislosti uspořádala diskusi o budoucnosti Görlizter Parku. Noviny Die Welt přinesly podrobnou zprávu o tom, jak diskuse probíhala. Skvělým způsobem ilustruje myšlení dnešních Němců…

Po začátku, kdy měli prostor místní politici, se ke slovu dostali také místní obyvatelé. Jeden z nich, který u parku bydlí již 30 let, si stěžoval na pořád zhoršující se situaci, hluk a narůstající agresivitu. Jeho vlastním dětem dealeři opakovaně nabízeli, jestli nechtějí „zkusit něco tvrdšího“, takže dealery by podle svých slov nejraději hnal až za hranice Berlína. Na to ovšem reaguje členka rady parku, která pánovi „vysvětlí“, že dealeři se nenechají vyhnat, protože „mají za sebou neuvěřitelně dlouhou cestu“ (rozuměj z Afriky) a „i kdybychom je vyhnali, přijdou zas jiní“, takže nezůstává nic jiného, než přijmout realitu takovou, jaká je.   

V tomto duchu se pak nese zbytek diskuse – přiznání velmi špatné situace, ale zároveň akceptace stávajících poměrů. Ostatní obyvatelé se totiž vyjádřují podobně jako členka rady parku. Mluví o pochopení pro západoafrické delaery, kteří musí touto cestou zaplatit převaděčům nebo dealery litují jako pubertální mladíky, kterým rodiče nemohou koupit vysněné sporotvní boty a kteří se nijak neliší od německých puberťáků. Další paní lituje dealery, kterým nezbývá nic jiného než obchodovat s drogami, protože nezískali v Německu povolení k práci a zároveň jejich příbuzní z Afriky od nich očekávají peníze: „Oni jsou pod nesmírně velkým tlakem.“ Z pachatelů jsou najednou oběti. Když se jedna dáma brání tomu, aby nevznikl dojem, že pomoc potřebují dealeři, nikoliv obyvatelé, zatleská ji jenom několik málo přítomných. Mikrofon si pak vezme manažer parku Cengiz Demirci, který na jaře přišel s geniálním nápadem vyhradit dealerům vymezené zóny pro obchod s drogami: „Konzumenti jsou z 90 % bílí“, hřímá Demirci do mikrofonu a téměř všichni v sále mu přitakávají.

Pak se znovu ozve frustrovaný pán ze začátku diskuse, ale záhy ho napomene paní a vyčítá mu, že moc přehání a že u něj cítí nesnášenlivost vůči cizincům. Tím je diskuse u konce.   

 

Autorka je politoložka, žije s rodinou v Berlíně.

          

 

 

 

Podpořte nás

Samo se to neudělá…

Konzervativní noviny potřebují vaši pomoc, aby měly více obsahu, byly více vidět a více slyšet!

Podpořte nás zde.