Prigožin minulý týden zemřel při pádu letadla a není velkou záhadou, kdo je nejpravděpodobnějším podezřelým. Myslím, že je fér se na to dívat jako na uzavření kapitoly „Wagnerovská vzpoura.“
Celá věc trvala dva měsíce. Vzpoura začala 23. června a Prigožinovo letadlo spadlo 23. srpna. Mnoho lidí četlo v těchto datech nějakou symboliku, protože Putin má takové věci rád. Důležitější ale tady byla příležitost, kdy se celé vedení Wagnerovců ocitlo v jednom letadle.
Takže Putin má svojí pomstu
Nemyslím si, že by to bylo nějak velkým překvapením. Na tomto kanálu jsem řekl několikrát, že to je nejpravděpodobnější výsledek, protože v Putinově vnímání byl Prigožin zrádce. Jediná alternativa kterou jsem viděl byla, kdyby se Prigožinovi podařilo zabít Putina dřív – ale bylo jasné, že jeden z nich musí jít.
Tyto události se odehrávají podle vzorce, který jsme u Putina viděli už v minulosti, kdy vraždil politické soupeře a „zrádce“. Zároveň je ale tentokrát něco trochu jinak. A to je, jak probíhá informování o celé záležitosti.
Před tím, když došlo k politicky motivované vraždě, tak celá Ruská mediální mašinérie prováděla masivní informační kampaň k jejímu zakrytí. Způsob, jakým se to dělalo, bylo zaplavit informační prostor tolika spekulacemi, aby se nikdo nedokázal zorientovat kde je nahoře a kde dole. Dávali tak Kremlu určitou „popiratelnost“, aby Putin mohl předstírat, že s tím nemá nic společného.
To jsme viděli u minulých vysokoprofilových případů – Litviněnko, Skripal, MH17, otrávení Navalného. Existuje určitý scénář, podle kterého se tyhle věci provádějí.
Tentokrát to ovšem proběhlo jinak
Samozřejmě, že Kreml popřel, že zabil Prigožina a autority předstíraly, že budou něco prošetřovat, ale vše to bylo jen tak na půl plynu. Téměř jakoby do toho vkládali nulové úsilí a tentokrát se ani nestarali o dobrý stupeň popiratelnosti.
Viděli jsme jen trochu generování nějakých alternativních konspirací, ale s tím se docela rychle přestalo. Dokonce to vypadalo, že to jen ze setrvačnosti provádějí individuální hráči v systému, kteří dělali co si mysleli, že mají dělat. Pak se objevilo memo, že to tentokrát dělat nebudeme. Tak tyto snahy vyvanuly do ztracena.
V Ruských médiích tedy byla téměř nulová debata o tom, proč se letadlo zřítilo a kdo všechno do něj mohl nainstalovat bombu. Všechno bylo spíš zahráváno do kouta, kdy se zmínili o tom, že spadlo letadlo, zahynul Prigožin, byl pohřben, a konec příběhu, jdeme se zabývat zase něčím úplně jiným.
Dokonce vidíme i lidi ve veřejném prostoru bavit se způsobem, jako že je jim jasné, že to udělal Putin, když říkají věci jako: „chápu, že se to muselo stát. Tohle byl předvídatelný výsledek.“
Putin tedy na sobě nechává ulpívat zodpovědnost za tuto vraždu způsobem, který je neobvyklý. Vypadá to, jako jeho jasná zpráva pro elity, že tohle teď bude novou normou. Že jsme v politické realitě, kdy se tyhle věci budou dít a pravidla hry se změnila. Posouváme se tak na žebříčku represí zase o jednu příčku nahoru.
Další na seznamu? Ultranacionalisté
Další věcí z uplynulých měsíců, která toto dokresluje, je zatčení Igora Girkina. Tedy člověka, který vzpouru na Donbase odstartoval v roce 2014 a byl odsouzen za sestřelení letadla MH17. Během současné války se proslavil svou kritikou nekompetence Putina a ministerstva obrany.
To je signál, že se Putin nyní rozhodl zatočit s ultranacionalistickou opozicí v Rusku. Girkin nebyl „zrádce“ stejným způsobem jako Prigožin. Byl jen velmi hlasitou a známou figurou na ultranacionalistické scéně, kterou Putin dlouhou dobu opatrně toleroval.
V jiných videích jsme rozebírali, proč jsou ultranacionalisté pro Putina rizikem. Zkrácená verze je, že v opozici proti Putinovi jsou dvě strany. Je tu liberální opozice s lidmi jako Navalný, Kara-Murza nebo Maxim Katz. S Katzem jsem měl delší rozhovor pokud byste si chtěli poslechnout co říká o Ruské politice a válce na Ukrajině.
Putinův systém má osvědčený recept, jak zvládat tuto liberální opozici. Je zde systém represí, který byl navržen přesně na to, aby potlačil liberální opozici. Putin jim vždycky může dát nálepku „agenti Západu“, říct že jsou nevlastenečtí a pak je poslat do vězení.
Druhou stranou opozice proti Putinovi jsou ultranacionalisté. S těmi se vypořádat bylo pro Putina obtížnější, protože ho ve vlastenectví jasně převyšují. Kritizují Putina a jeho systém za nedostatečné vlastenectví, mizerné vedení války atd.
A obraz, který malují je: Pokud jste opravdovým Ruským vlastencem a podporujete naše vojáky a válku, musíte být proti této zkorumpované a neschopné vládě, která vojákům není schopna dodat to, co potřebují.
Toto je druh kritiky, který je pro Putina obtížné zvládat
Za prvé – je to většinou pravda. Putinův systém je zkorumpovaný. Na vrcholových pozicích v něm jsou lidé nekompetentní. A aby se udržel, musí složitě balancovat mezi potřebami armády v poli a Putinovou domácí popularitou, takže občas dělá vědomě rozhodnutí, která jdou proti vojenské logice.
Za druhé – Putin těžko může lidi, co vyvolali vzpouru na Donbase a od roku 2014 tam bojovali, obvinit z toho, že jsou agenty Západu.
Za třetí – spousta těchto lidí má nějaké minulé spojení s bezpečnostními složkami. Lze se domnívat, že uvnitř bezpečnostních složek mají nějaké staré známé nebo sympatizanty.
Toto vytváří tření uvnitř systému a potenciálně to může vést k tomu, že systém přestane fungovat. Ovšem po Wagnerovské vzpouře Putin dospěl k názoru, že teď si musí pořádně došlápnout na ultranacionalistickou opozici. Pochopil, že si nedokáže usmířit tyhle lidi a proto byl Girkin zatčen.
Jakákoliv forma opozice se stala nepřijatelnou
Tím se Ruská politika dostává do zajímavého teritoria. Jakákoliv forma opozice proti Putinovi se nyní stala nepřijatelnou. Od začátku války ho nesmíte kritizovat z protiválečných pozic a nyní ho nesmíte kritizovat ani z pro-válečných pozic.
V určitém smyslu toto odstraňuje z Ruského veřejného prostoru jakoukoliv ideologii. Jediná povolená věc zůstává podpora Putina. Je zakázané být pro-Západní ale nyní je také zakázané být pro-Ruský. Jedinou alternativou je stáhnout se do ulity, říct si: tohle všechno se mnou nemá nic společného.
Putin ale bude pro další vedení války potřebovat nějaký ideologický projekt. Lidé bojují za svou zemi, ne za svého prezidenta osobně. Nyní ovšem není dovolené být „až příliš“ vlastenecký.
Samozřejmě Putin chápe, že tohle je problém – proto tak dlouho nechával Girkina na pokoji. Ale teď to udělal a spolu s odstraněním Prigožina nám ukazuje, jaký je jeho další plán. To je strach. Ideologii bude suplovat represe.
Represe samozřejmě v Rusku existovala už dlouho, ale byl zde prostor pro nacionalistickou ideologii. To už neplatí. Pokud jste nyní v Rusku a chcete být vlastenečtí, musí to být – Putin na prvním místě a potom teprve Rusko. Nesmí to již být obráceně.
Uvidíme, jak mu tohle bude fungovat.
Převzato z autorova youtubového kanálu
Překlad: Vlada Krupa
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme