Alarico Lazzaro: Giorgia Meloniová je skutečná konzervativní revoluce

Představa Evropské unie, v níž má pouze Německo a Francie výsadní postavení, nedává smysl ani Giorgii Meloniové, ani jiným italským konzervativcům. Stejně jako představa, že země jako Maďarsko a Polsko jsou jejími druhořadými členy.

Alarico Lazzaro je spisovatel, esejista a přispěvatel do novin konzervativního think-tanku Nazione Futura. Kromě toho je autorem knih Il lato Oscuro del mondo Greco a Éric Zemmour: Un intellettuale in corsa all’Eliseo, jediné knihy o Éricu Zemmourovi v italštině. Rozhovor s ním pro European Conservative vedl Álvar Peñas.

Jaké byly první měsíce nové italské vlády? Splnila očekávání?

Myslím, že vláda Giorgii Meloniové je první skutečně konzervativní vládou v historii Italské republiky. Giorgia Meloniová vede kontrarevoluci proti neliberální levici a zároveň prosazuje pluralismus. Pro mě je to znamení nové éry. Například v lednu se bude konat akce k uctění památky sira Rogera Scrutona za účasti Francesca Giubileiho, poslance Andrey Volpiho a novináře Daniele Capezzoneho. Ještě před rokem by taková pocta byla nepředstavitelná, s Meloniovou je to realita.

Alarico Lazzaro

Další příklad: pojem „meritokracie“ byl oživen. Po mnoho let byla „meritokracie“ v Itálii tabu; nyní máme ministerstvo pro vzdělávání a zásluhy. Od škol se nyní očekává, že budou podporovat pluralismus, tedy sdílení myšlenek a umožnění různých úhlů pohledu. Zároveň musí bojovat proti kulturní expanzi a skupinovému myšlení, které vnutila levice. Jiný, než jejich způsob myšlení je nepřijatelný; pokud si myslíte něco jiného, označují vás za extremistu nebo fašistu.

Je to také poprvé, co máme v Evropské radě tři konzervativní lídry: Petr Fiala z České republiky, Giorgia Meloniová z Itálie a Mateusz Morawiecki z Polska. Kromě toho jsou tu i další důležité události pro naši budoucnost, jako je případ humanitární lodi Ocean Viking ve Středozemním moři, kvůli které Meloniová přiměla Macrona, aby vzal v potaz italský suverenismus (tedy prioritu národní svrchovanosti).

Představa Evropy, v níž mají Německo a Francie výsadní postavení, nedává Meloniové ani italským konzervativcům smysl, stejně jako představa Evropy, která považuje země jako Maďarsko a Polsko za druhořadé členy. Všichni jsme bratři a východní Evropa může západní Evropu hodně naučit o tom, co znamenal komunistický útlak. Vláda má rozhodně dobře nakročeno.

Mluvil jste o kontrarevoluci. V Itálii si pravice uvědomuje, že čelí levicové revoluci, ale v jiných zemích tomu tak není.

Ano, a to platí i pro Berlusconiho. Po období korupčních afér v devadesátých letech zvaných Tangentopoli, které zlikvidovaly tradiční italské politické strany, získal Berlusconi podporu staré křesťanské demokracie a stal se otcem myšlenky nové liberálně-konzervativní středopravice. Meloniová však vnesla do politické arény nový způsob uvažování o konzervatismu. Skutečnost, že se mnohé středopravicové strany děsí myšlenky kontrarevoluce a jsou ochotny ustupovat levici, je do značné míry důvodem, proč jsou tyto strany v celé Evropě v krizi. Španělsko je ve skutečnosti jednou z mála zemí, kde mají tyto středopravicové strany stále významnou lidovou podporu, která se pohybuje kolem 30 %. V Itálii je v krizi Forza Italia s pouhými 7 % hlasů; ve Švédsku se Švédská lidová strana musela dohodnout se Švédskými demokraty, aby mohla vládnout; v Rakousku Sebastian Kurz přišel o moc a lidovci ztrácejí podporu. Pravý střed, který Meloniová reprezentuje, je tedy skutečnou konzervativní revolucí.

Nová vláda také přijala opatření na podporu osob samostatně výdělečně činných a na pomoc nejvíce znevýhodněných skupin společnosti. Tedy v podstatě dělá to, co slíbila!

Přesně tak, Meloniová řekla, že nová konzervativní vláda se zaměří na dva základní aspekty: podporu lidí trpících sociální a hospodářskou krizí a uznání jejich zásluh.

Zde je zajímavý příklad: v Itálii byl za levicové vlády zaveden „kulturní voucher“: 500 eur na kulturní aktivity pro každého, kdo dosáhl 18 let. Meloniová zavedla nový voucher založený na ekonomické situaci a další voucher založený na zásluhách, přičemž ten druhý je určen všem, kteří mají z maturitní zkoušky na střední škole nejvyšší možné skóre.

Pokud jde o praktičtější záležitosti, uvítal jsem nařízení proti nelegálním večírkům, protože právo a pořádek jsou pro pravici velmi důležité. Dále je to odpor proti syntetickým potravinám, snížení DPH a odmítnutí životního minima, které mělo být v Itálii spuštěno v roce 2024. Tento příjem měl sloužit k nákupu hlasů voličů, zejména na jihu země, a byl zrušen, aby se zabránilo podvodům a lidé se vrátili zpět do práce.

V geopolitické rovině je třeba vyzdvihnout podporu Ukrajiny, kterou v Evropském parlamentu podporuje také skupina konzervativců a reformistů (ECR). Na celém kontinentu se prohlubuje jednota konzervativních vizí a já věřím, že obrovský skandál jménem „Qatargate“ ukončí většinu Ursuly von der Leyenové. V Evropském parlamentu roste prostor pro skutečné konzervativce.

Spíše „Moroccogate.“

Ano, je tu příliš mnoho skandálů. Je hrozné, že nejdůležitější roli v politice hrají peníze, je to skutečná ostuda Evropského parlamentu a levice. Eva Kailiová, místopředsedkyně Evropského par lamentu, říkala, že levice je jediná, která může bránit Evropský parlament, progresivismus a menšiny, ale ve skutečnosti jim jde jen o peníze.

Již dříve jste zmínil španělskou Partido Popular, která stejně jako Forza Italia patří k Evropské lidové straně (EPP). Jsou to však zcela odlišné strany, protože Španělé se velmi hlásí k „pokrokové“ linii EPP, která často hlasuje stejně jako socialisté.

Ano, je to výsledek této šílené koalice zvané „uršulínská většina“, která je velmi spojena s politickým transformismem a levicovým uchvácením evropských institucí. Vzpomínám si na skvělý projev profesora Ryszarda Legutka (ECR) k výročí Evropského parlamentu, v němž řekl, že Parlament odcizuje voliče, protože vysílá falešný signál: „Neexistuje žádný evropský démos a bez ohledu na to, kolikrát opakujete slovo rozmanitost, v této sněmovně je rozmanitost vymírajícím druhem.“ Myslím, že to je dobrá interpretace toho, co si konzervativci myslí o levicovém uchvácení Evropy; pro konzervativce existuje jiná Evropa založená na realismu a konfederaci odlišných národů. Evropa se stává byrokratickým monstrem. Konzervativci musí usilovat o prosazení nového způsobu chápání Evropy a musí také usilovat o větší nezávislost na dvou blocích: Spojených státech a Rusku; evropské zájmy jsou oběma bloky příliš často ignorovány.

Francouzskou politiku dobře znáte. Co si myslíte o situaci ve Francii, pokud jde o nový politický scénář?

Snem ve Francii je jakási velká „Pravicová koalice“, a té se s velkou pravděpodobností podaří dosáhnout s Éricem Ciottim. Se zvolením Ciottiho do čela Republikánů jsem velmi spokojen, protože se ukázalo, že má konzervativnější myšlení než jeho předchůdkyně Valérie Pécresseová, která získala 4 %, což byl nejhorší výsledek strany v historii. Valérie Pécresseová představovala pravý střed, který ve skutečnosti nebyl pravicový, ale spíše středolevý. Bylo velmi symbolické, že Pécresseová ve druhém kole vyzvala k hlasování pro Macrona. Ciotti však měl k Zemmourovi velmi blízko. Doufám, že jejich strany, tedy Republikáni a Reconquête, mohou spolupracovat, protože ve společnosti reprezentují gaullismus.

Zemmour je skvělým kandidátem, není však politikem, ale kulturním aristokratem a bystrým pozorovatelem politické a společenské situace. Myslím, že Reconquête se nakonec stane ve Francii velmi důležitou silou. Na druhé straně máme Rassemblement National (RN), tedy Národní hnutí, kdysi Národní frontu. O jejím novém předsedovi Jordanu Bardellovi mám vysoké mínění, protože si myslím, že do politického programu RN vnese velmi zajímavé aspekty, jako je například environmentalismus ve stylu Scrutona, kterému Marine Le Penová nevěnovala velkou pozornost, ale který Bardella představil jako klíčový zájem nového politického směřování své strany.

Pravicová koalice není v současné době možná, ale byla by žádoucí v období před parlamentními volbami, nikoli však prezidentskými. V posledních parlamentních volbách dosáhla Marine Le Penová historického výsledku s 89 poslanci. Zemmour nezískal žádného, podle mého názoru proto, že Reconquête je velmi mladá strana. Jak jsem řekl, má velmi slibnou budoucnost. Velikost Francie nezanikne, pokud budou Francouzi volit Zemmoura a jeho Reconquête, tím jsem si jist.

Zemmour je často ztotožňován s pařížskou elitou, ale je zajímavé, že Reconquête má silnou složku vycházející z aktivismu identitářského hnutí.

Ano, a to bude klíčový prvek v budoucích volbách. V loňském roce prodělala Marine Le Penová krizi ve vedení a za Zemmourem odešlo mnoho významných členů RN, například europoslanci Nicolas Bay nebo Jérôme Rivière, takže Reconquête má nyní v Evropském parlamentu také mnoho členů frakce Identity a demokracie. Úkolem Reconquête a Republikánů je nyní napravit rozkol mezi vyšší a nižší třídou. Marine Le Penová si v tomto ohledu vedla velmi dobře, protože zvítězit lze pouze s podporou silného voličstva napříč třídami.

Dalším jedinečným aspektem Érica Zemmoura, na který ve své knize upozorňujete, je to, že se z něj stal intelektuál a politik.

Ano, to je. Ve své knize rozebírám jeho příchod do politiky, protože v posledních letech prošla Francie mnoha strukturálními krizemi, které narušily integritu země. Právě tyto krize vedly Zemmoura k založení Reconquête a k rozvoji intelektuálnějšího přístupu k politické scéně. Na celém světě jsme viděli mnoho ekonomů, mnoho podnikatelů, jako je Donald Trump nebo Silvio Berlusconi, kteří vstoupili do politiky, ale neviděli jsme, že by to udělal intelektuál. Francie je díky své historii a tradici velkou zemí a má neuvěřitelný panteon významných kontrarevolučních myslitelů, jako jsou Joseph de Maistre a Alexis de Tocqueville. Všechny tyto vlivy jsou v knihách Érica Zemmoura přítomny. Francie musí znovu objevit svou identitu, přítomnou i u dalších intelektuálů, jako jsou Michel Onfray a Michel Houellebecq, aby znovu získala svou velikost.

 

Přeložila Kateřina Tomičová

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme