Lev XIV. věděl, že když po zvolení vyjde na balkon baziliky, musí přesvědčit svět, že je univerzálním pastýřem a ne americkým papežem, říká katolický kněz z USA Robert Sirico.
Robert Sirico (74) je zakladatel a emeritní prezident Acton Institute, neziskové vzdělávací organizace, která šíří ideu propojení ekonomiky svobodného trhu s morálním učením katolické církve.
Je autorem několika knih a komentátorem církevního a politického dění. Vystupuje v celostátních médiích jako Fox News či v katolické EWTN, také v denících jako The New York Times nebo Wall Street Journal. Robert Sirico navštívil Slovensko na pozvání Kolegia Antona Neuwirtha, kde byl řečníkem na konferenci o katolickém klasickém vzdělávání. Během konference poskytl rozhovor denníku Postoj.
Druhý den po zvolení papeže Leva XIV. jste v Římě v živém vstupu pro stanici EWTN hovořil i o tom, jak bude nový papež vycházet s prezidentem Donaldem Trumpem. Řekl jste, že bude velmi zajímavé sledovat, jak bude fungovat vztah mezi „klukem z Chicaga“ a „klukem z New Yorku“. Čekal jste, že téměř po roce to bude až tak „ostré“?
(Smích.) Inu, pokud znáte Trumpa, můžete očekávat cokoliv. Jsem Newyorčan, který žije na Středozápadě, ne daleko od Chicaga, a je tam velmi odlišná mentalita a kultura. Možná to lidé mimo Ameriky tak nevidí, ale v USA je známo, že lidé ze Středozápadu jsou mnohem klidnější, uvolněnější a velmi přátelští. Newyorčané jsou spíše agresivní a průbojní. Trump je toho ztělesněním. Vyrůstal nedaleko mě – já v Brooklynu, on v Queensu –, i když jsme od sebe věkově o pár let vzdáleni.
Takže je přirozené, že jiný temperament hraje ve způsobu vyjadřování roli. U Trumpovi je toho však víc, co vstupuje do hry. Je pro mě obtížné určit, zda je jeho chování taktikou vyjednávání nebo psychologickou záležitostí.
K čemu se spíše přikláníte?
Myslím si, že jeho poslední výbuchy naznačují spíše psychologickou dispozici. To neznamená, že je „blázen“ ve smyslu neschopnosti – on věci dotáhne do konce, ale člověk se ptá, jaké jsou konečné náklady.
První zprávu o zmíněných vyjádřeních jsem dostal v pondělí 13. dubna, když jsem cestoval do Evropy. Spal jsem a na chvíli se vzbudil. Podíval jsem se na zprávy a vidím žádost z deníku The New York Times, zda bych nekomentoval to, co prezident Trump řekl o papeži. Byl jsem napůl probuzen, tak jsem telefon odložil a pomyslel si: Toto bude něco divokého.
Trump přímo reagoval na papeže. Věděl jsem, že je to vážné. Toto žádný americký prezident nikdy neudělal a pravděpodobně ani žádný západní politik nebyl nikdy tak přímý a, řekl bych, ani nešikovný. Trump se celkově nevyjadřuje dobře, jeho krátké příspěvky působí nepromyšleně a impulzivně.
Pro české publikum je důležité pochopit, proč je Trump z papeže tak nervózní. Je papežův vliv skutečně takový?
Katolíci jsou největší samostatnou náboženskou skupinou v USA, tvoří přibližně čtvrtinu populace. V posledních třech volbách byli velmi významnou skupinou, zejména ti praktikující, kteří hlasují na základě témat jako potraty či manželství. Ve volbách to může učinit zásadní rozdíl. Bílý dům je na to obzvláště citlivý.
Musíme také vzít v úvahu, že v této administrativě působí mnoho katolíků – ministr zahraničí, viceprezident a další. Všichni Trumpovi nominanti k Nejvyššímu soudu byli katolíci. Kromě toho Trump byl dvakrát ženatý s katoličkami, byť neměl církevní sňatek.
Jaké mohou být v budoucnu důsledky tohoto napětí?
Může to znamenat několik věcí. Demokraté nyní doufají, že dojde k velkému rozkolu mezi katolíky a Trumpem. Je nepochybné, že ho to bude stát část podpory. Existují lidé, kteří jsou mu absolutně oddáni, téměř až nábožensky – což vidíme zejména u protestantů. Když zveřejnil obrázek, na němž je vyobrazen jako Ježíš Kristus, není to daleko od toho, jak jej někteří lidé skutečně vnímají.
Pak jsou zde konzervativci, kteří nejsou nadšeni Trumpem jako osobou, ale vnímají to tak, že volba je buď Trump, nebo Biden, Pelosiová a celá „šílená“ levice se svou „woke“ politikou. Pokud se snažíte být informovaným a praktikujícím katolíkem, je to těžké dilema.
Podobné dilema znají lidé i v našem regionu. Koho si vybrat, když je politik v něčem konzervativní, ale v jiných otázkách až protikatolický?
Je to velmi obtížné. I v rámci Republikánské strany jsou někteří konzervativci protikatoličtí a nelíbí se jim Trumpovo „flirtování“ s katolíky. Trump sám podle mě není věřící. Nevidím důkaz, že by praktikoval nějakou náboženskou víru. Je velmi transakční. Jeho spojenectví s konzervativními katolíky a pro-life lidmi je postaveno na principu: „Já vám dám tohle, pokud mi vy dáte hlasy.“
Trump není pro-life z přesvědčení jako my, on je pro-life kvůli voličským hlasům. V otázkách života či manželství není ve skutečnosti vůbec konzervativní. Na druhé straně, jste-li seriózním, praktikujícím katolíkem, v Demokratické straně dnes prakticky nemůžete být.
Vraťme se ještě k rozhovoru, který jste poskytli v Římě po konkláve. Dostal jste otázku, zda mohli kardinálové úmyslně zvolit papežem Roberta Prevosta jako protiváhu Trumpovi, o čemž i nyní Trump otevřeně mluvil, tedy že existuje propojení mezi jeho zvolením a výsledkem konkláve. Co si o tom myslíte? Neboť kdyby tomu tak bylo, mohli kardinálové zvolit podstatně progresivnějšího kandidáta.
Tyto úvahy nelze brát vážně. Kdo vnímá Trumpa jako seriózního analytika vatikánské politiky? Byl jsem v Římě během celého období od smrti papeže Františka až po inaugurační mši Lva XIV. Setkal jsem se s mnoha kardinály a úředníky Římské kurie. Byly to rozhovory o různých perspektivách.
Co jste se dozvěděl?
Můj závěr je, že když kardinálové šli na konkláv, americká otázka pro ně nebyla klíčová. Finance Vatikánu však byly velkým tématem a fakt, že Američané přispívají do pokladny církve nejvíce, sehrál podle mě roli. Myslím si, že v americkém papeži – po jeho zvolení – viděli potenciál pomoci s financemi. Protože jedna věc byla o kardinálu Prevostovi jasná celou dobu, totiž že je „nejméně americký“ ze všech amerických kardinálů. To je možná nyní součástí „problému“ – uvažuje univerzálně, ne politicky, stranicky. Odešel ze Spojených států dlouho předtím, než se Trump dostal k moci.
Jinak papež František si odcizil Američany obecně, zejména americké katolíky, ty nejvíce přispívající, tradičnější a konzervativnější. Takže jakékoli uklidnění situace, jakákoli odlišná osobnost by pro Vatikán znamenala větší finanční výhodu.
Právě příští týden pořádá náš Acton Institute konferenci na téma Americká filantropie a církev. Zaznamenali jsme velký zájem ze strany kurie. (Úsměv.) Ale to jsme odbočili od Trumpovy analýzy, podle které „on by nebyl papežem, kdybych já nebyl prezidentem“. To je čistý narcismus, všechno vidí jen optikou sebe sama.
Papež se zřejmě i pod vlivem zhoršujících se vztahů s Washingtonem a vzhledem k vývoji celé situace nakonec rozhodl nepřijmout pozvání americké vlády k návštěvě na 250. výročí vzniku Spojených států 4. července a místo toho pojede na ostrov Lampedusa, který je považován za vstupní bránu pro migranty z Afriky do Evropy. Máte pro jeho postoj pochopení nebo udělal chybu?
To je třeba vidět v širším kontextu. Všechno to začalo momentem, kdy vyšel na balkon Baziliky sv. Petra jako papež. Jeho zvolení bylo pro svět překvapením, i ve smyslu, že byl zvolen Američan. Jedná se o citlivou otázku. V Evropě existují předsudky vůči Američanům. Americká kultura je vnímána jako „trumpovská“ – přímá, vulgární a historicky méně informovaná.
Lev XIV. si proto v momentě, kdy vyšel na balkon baziliky, byl dobře vědom toho, že musí přesvědčit svět, že je univerzálním pastýřem církve, a ne americkým papežem. Je papežem z Ameriky – ale to je rozdíl. Proto v úvodu vůbec nemluvil anglicky, ale jen španělsky, italsky a latinsky.
V tomto kontextu vidím i jeho rozhodnutí jet na Lampedusu, kterým vysílá poselství o migraci, a tím, že nebude v USA na významné výročí, projevuje svou nezávislost, univerzálnost, neboť 4. červenec neznamená pro takového Itala nebo Evropana tolik, co pro Američana.
V tomto však papežův vztah k rodné zemi připomíná i problémy jeho předchůdců. Benedikt XVI. neměl dobré vztahy s německou kancléřkou a německými biskupy.
… ale Německo navštívil.
Ano. Ale zase František v Argentině jako papež nebyl. A jeho vztah s premiérem Mileiem se urovnal až ke konci jeho života. Jsme svědky toho biblického obrazu, že prorok není ve své vlasti vítán?
Neumím zcela posoudit případ Benedikta XVI. a Františka, ale pokud je řeč o papeži Prevostovi, v USA by byl nyní velmi vřele přivítán.
I letos?
Letošek je problematický, jelikož je v USA volební rok a Trump dělá jakékoli setkání nepředvídatelným. Jen si vzpomeňme, co se stalo s ukrajinským prezidentem nebo jinými lídry, kteří seděli v jeho pracovně. Trump je schopen čehokoli a papež má svou důstojnost, není politikem. Mluví o morálce, chce, aby se lidé přestali zabíjet a hledali dialog. Vlastně to je také součást aktuálního napětí. Trump je tak pohlcen politikou, že zřejmě nedokáže vnímat jiné uvažování.
Minulý týden se papež setkal s Davidem Axelrodem, který byl jedním z poradců Baracka Obamy. Média z toho udělala konspirační teorii, že manipulovali s Vatikánem, aby zaujal kritičtější postoj. To, co však podle mého názoru vyprovokovalo papeže k ostřejšímu vyjádření k válce, byl Trumpův tweet z velikonoční neděle, ve kterém použil hrubé výrazy vůči muslimům a hovořil o zničení perské civilizace.
To nemůže hájit žádný papež a ani nikdo jiný. Ani Bílý dům to neobhajuje, snaží se to reinterpretovat. O zničení celé civilizace však nelze hovořit v rámci žádné koncepce spravedlivé války. Nevím, jestli je Lev pacifista nebo ne. Vím však, že učení církve není pacifistické. Stejně tak vím, že on dává přednost tomu, abychom nešli do války. To je úloha papeže. Musí to dělat.
Myslíte si, že Lev XIV. přijede do Spojených států během svého pontifikátu?
Ano, nemám o tom pochybnost. Ještě před vypuknutím tohoto napětí s Vatikánem bych řekl, že přijede a setká se s prezidentem, byť ne ve volebním roce. Jinak to se také za Trumpa změnilo – nebylo zvykem, aby vysocí američtí politici navštěvovali země v době voleb, jako byl Vance v Maďarsku den před hlasováním, ale to je už jiné téma.
Zanedlouho si připomeneme rok od zvolení papeže Leva XIV., což bude 8. května. Co jsme se o něm za tu dobu dozvěděli?
Působím v Michiganu a můj biskup, který je z Ohia, se mě ptal, co si myslím o Lvovi, protože věděl, že jsem byl v Římě. „Jaký máš na něj názor?“ Řekl jsem mu: „Připomíná mi tebe. Nikdy nevím, co si myslíš.“ (Smích.)
Lev XIV. je velmi opatrný, a to jak pro svou povahu, tak i strategicky. Svůj první rok pojal jako „studijní rok“. Přestože ví, jak Vatikán funguje, musel se seznámit s mnoha osobami a procesy a zcela jistě i s důvěrným materiálem, který mu po zvolení předložili a o němž dosud nevěděl. Nyní všechny tyto poznatky spojuje a činí to přímo metodicky.
To, co pozoruji, mě povzbuzuje. Signály, které vnímám v souvislosti s určitými, dokonce i povrchními symbolickými věcmi, například i způsobem, jakým se obléká, stejně jako počáteční pojmenování, jsou velmi promyšlené.
Chce přinést jednotu, protože pontifikát papeže Františka byl velmi a podle mě zbytečně rozdělující. Lev XIV. má před sebou velký úkol přinést uzdravení a klid.
Myslím si, že příští rok bude významnější, neboť nyní bude mít nad věcmi administrativní kontrolu. Snaží se stanovit si priority a jde mu to pomalu. Podle některých lidí příliš pomalu, ale oni to interpretují svojí optikou.
Zkusme na závěr tři stručné prognózy, které se týkají možných řešení Leva XIV. pro jedny z nejžhavějších otázek v církvi. První: jak se podle vás vyřeší otázka tzv. tridentské mše?
Domnívám se, že letos nastaví Lev XIV. mechanismus, kterým se to vyřeší, ne nutně legislativní změnou, ale v praxi – a vrátí se k moudrosti dokumentu Benedikta XVI. Summorum pontificum. Papež chce ukončit spor o liturgii nahrazením Traditionis custodes a podle mě se není třeba ničeho obávat.
Druhá věc – dokument o pastoračním požehnávání Fiducia supplicans.
Nečekám, že ho zruší, spíše ho „odloží na polici“. Jeho postoj je hlásat pravdu, ale dělat to způsobem, který lidem ukazuje lásku, jako Ježíš u ženy přistižené při cizoložství. Chce lidi inspirovat žít pravdu evangelia, ne je odhánět.
Za třetí a na závěr, co udělá s německou synodální cestou?
Němci už podle mě pochopili jeho odkaz. Lev XIV. se raději vyhne velkému konfliktu, pokud může dosáhnout svých cílů jinak. Nebude je odsuzovat, ale reinterpretovat. Vidíme to na tom, jak používá slovo synodální cesta. Důležité bude sledovat konzistorium kardinálů v červnu.
No upřímně, nechtěl bych být v jeho pozici. Je velmi obtížné mít na stole tolik různých choulostivých problémů.
Proto asi nepřekvapuje, že se rozhodl každé úterý navštěvovat letní sídlo v Castel Gandolfo.
Díky Bohu, že si bere den volna. V Apoštolském paláci má posilovnu, pravidelně cvičí. Je to nová generace myšlení, kde je důležité zdraví. Připomíná to Jana Pavla II., který dal udělat bazén v Castel Gandolfu. Víte, co tehdy říkal? Že je levnější postavit bazén než zorganizovat konkláve pro nového papeže. (Úsměv.)
Publikováno v denníku Postoj.sk
° ° °
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
