Kauza Kúdela-Kamara, Slavia-Rangers postupně přerůstá hranice sportu a dnes už bychom ji mohli označit i jako souboj Česko-Británie. Na první pohled se totiž zdá, že Britové celou českou společnost hodili do jednoho pytle s jmenovkou “rasisti”.
Celá kauza se neustále prodlužuje a nabírá čím dál víc hlubšího kontextu, především toho politického. Za rasistu v Británii není považován pouze Ondřej Kúdela, který byl přímým aktérem údajného rasistického střetu s Kamarou. Je to i Slavia, která měla podle britských “expertů” okamžitě potrestat Kúdelu interně a zároveň se nechat vyřadit ze soutěže. Tady ovšem britský seznam rasistů nekončí. Z rasismu byl nařknutý i Vladimír Coufal, který během reprezentační přestávky v rozhovoru pro britská média uvedl následný komentář: “Český tým stojí za Ondřejem a jsme rádi že tu je s námi protože je důležitou součástí týmu. Další věci, které se kolem něj odehrály, nemůžu komentovat, omlouvám se. “
Je to přece jasné!
Vcelku diplomatickou odpověď si ale britští novináři převzali po svém a druhou část odpovědí si nechali pro sebe, takže titulek zněl jasně: “Coufal brání rasistu”. Našli se i jedinci, kteří poukazovali na Tomáše Součka, neboť společně s celým českým týmem nepokleknul v zápase s Walesem pro vyjádření podpory hnutí “Black Lives Matter”. Britové měli jasno – všichni Češi jsou rasisti! Jakýkoliv respekt od Britů se zdá být ztracen, pokud tam někdy vůbec byl. Chování hráčů a celé organizace Rangers již během první výpravy do Prahy tomu moc nenasvědčovalo. Nejlépe to celé asi shrne moment, když britský komentátor v duelu České reprezentace s Walesem začal oslavovat v přímém přenosu Baleův loket do obličeje Kúdely. Následnou euforii, která vypukla v médiích a na internetu není třeba komentovat.
Veškeré tyto reakce přitom přichází ve chvíli, kdy ještě ani nebyl vydán oficiální verdikt od UEFA o vině Kúdely. V Británii totiž jakákoli debata skončila v momentě, kdy se incident odehrál nebo spíše od chvíle, kdy si lidé v deníku Daily Mail následující ráno přečetli titulek, kterému před slovním spojením “rasistický útok” chybělo velmi důležité anglické slovíčko “alleged”, tedy “údajný”. Nesportovní chování a brutalita, kterou hráči Rangers demonstrovali během i po zápase, se už nikdy řešit nebude.
Podezření stačí
Nelze se tomu ale příliš divit. Společnost na Západě se dostává do bodu, kde priority jsou nastaveny jinak. Politická korektnost, citlivost a aktivismus začíná být pro značnou část západní společnosti důležitější než zákony a soudní procesy. Presumpce neviny přestává mít váhu a to nejen v incidentech spojených s rasismem. Vzpomeňme si třeba na schvalovací proces Bretta Kavanaugha k Nejvyššímu soudu ve Spojených státech amerických. Nařknutí ze sexuálního obtěžování pocházelo z údajného incidentu před více než třiceti lety, v době kdy Kavanaugh dosahoval pubertálního věku. Přesto médiím a velké části americké společnosti stačila výpověď “oběti” a bez jakéhokoli důkazu nebo svědectví Kavanaugha odsoudila. Respektovaný soudce si poté zažil ponížení, které sledovala celá Amerika včetně jeho rodiny a dětí. Přestože byl nakonec soudcem jmenován, tato kauza a “vina” jej bude provázet už navždy. Podobný osud dost pravděpodobně bude čekat i Ondřeje Kúdelu, protože to co přesně do ucha pošeptal Glenu Kramarovi, se už asi nikdy nedozvíme.
Řada Britů si myslí, že jejich společnost je mnohem dál než ta naše. A tím nemyslím jen tu českou, ale celou východní Evropu. Ne náhodou britská vláda nedávno zveřejnila studii, v níž vychvaluje svůj přístup a poukazuje na fakt, že Británie by měla být modelem v boji s rasismem pro všechny země s bělošskou většinou. Postupně se tím dostávám k důležitému bodu své úvahy a to, že oči nás někdy klamou.
Všimněte si, jakým způsobem po celý článek používám slovo “Britové” a “Británie”. Chtěl jsem tím demonstrovat, jak jednoduché je odsoudit celý národ podobně, jako se to odehrálo směrem k nám. Přestože reakce Britů může na první pohled působit jednotně, není to tak úplná pravda. To se projevilo mimo jiné i pod článkem britského deníku Daily Mail v diskusi o faktu, že slávističtí hráči před utkáním s Arsenalem nepoklekli. Mnoho komentářů (které obdržely tisíce palců nahoru) se zastávalo slavistů. Co víc, přicházela i chvála za originální držení se kolem ramen jako symbolu boje proti rasismu a nepodřazení se politickému hnutí BLM. Negativní stanoviska a reakce z médií a sociálních sítí k tomuto přístupu sice převažovala, ale na druhou stranu je pro nás příjemné zjištění, že i opačný názor má v britské společnosti své zastánce. Existují Britové, kteří uznávají že rasističtí hlupáci (viz. fandové Slavie s transparentem) se bohužel vyskytují v každé společnosti a ani Británie nebo Česko nejsou v tomto směru žádnou výjimkou.
Spravedlnost ve Španělsku
Není to jen v Británii, kde se přístup a názory liší. Například ve španělské La Lize se minulý víkend odehrál obdobný incident jako v zápase Slavie. Domácí hráč Cádizu Cala byl obviněn z rasistické urážky od hostujícího hráče Diakhabyho z Valencie. Cala po zápase nařknutí před novináři razantně odmítl. Španělská společnost pojala celou kauzu na rozdíl Britů odlišně a rozhodla se vyčkat verdiktu disciplinární komise La Ligy. Ta si najala soukromou firmu, která analyzovala video záznamy a pohyby úst, tak aby konverzaci mezi dvěma hráči rozluštila. Výsledkem bylo, že nebyla nalezena urážlivá slova, která Diakhaby tvrdil, tudíž byl Cala uznán nevinným. Cala v reakci na výsledek vyšetřování uvedl, že využije právních kroků proti Diakhabymu za pošpinění jména.
Rasismus do fotbalu ani do společnosti jednoznačně nepatří. Skutečnost, že rasismus se v našem světě stále vyskytuje, je smutná, nicméně je asi i čas zamyslet se nad tím, zda způsob, kterým se momentálně bojuje proti rasismu, je účinný. Tento názor přichází kromě jiných také od velkého zastánce BLM a hráče Crystal Palace Wilfreda Zahy. Ten prohlásil, že už nebude poklekávat při zahájení utkání, jelikož význam protestu ztratil svůj obsah. Málokterý postoj z poslední doby měl podle mého názoru tak přesný zásah do podstaty problému jako právě Zahův. Upřímně si nedokáži představit rasistu, který by svůj postoj k lidem jiné barvy pleti změnil díky tomu, že uvidí hráče svého týmu pokleknout. Přestože nepovažuji českou společnost za málo tolerantní, tak např. zavedení poklekávání hráčů v české lize by toleranci paradoxně spíše snížilo. Forma vnucování byť správné myšlenky je příliš propagandistická a to se zejména české společnosti po svých historických zkušenostech příčí.
Myšlenka, že politika do fotbalu nepatří, byla – až na pár výjimek – dlouhodobě nepřekročitelná. Hráči, trenéři a fanoušci byli vždy pokutováni za jakýkoliv, byť minimální, náznak politické myšlenky. Zmíním snad pouze případ slavného trenéra Pepa Guardioly. Ten si na svetr při jednom ze zápasů připíchl žlutou stužku na podporu Katalánska. Za projev této náklonnosti zaplatil dvacet tisíc britských liber. U hnutí Black Lives Matter je vše jinak. Nejen, že je akceptováno ze strany FIFA, UEFA a národních svazů, ale zároveň je i jimi propagováno. A co hůř? Hráči, kteří ho z různých důvodů odmítnou podpořit, se dostávají pod drobnohled, zda nejsou náhodou rasisty.
Dítě i s vaničkou
Mám pochybnosti o tom, zda to k něčemu vede. Zmíněná skepse značné části společnosti a především médií má negativní dopad i na sledovanost sportovních přenosů. To si postupně uvědomují i ve Spojených státech, když televizní stanice ve svých finančních výkazech zaznamenaly výrazný pokles sledovanosti. Největší dopad to mělo na výdělky basketbalové NBA, která nejhlasitěji podporovala BLM. Lidé v první řadě sledují sport pro radost a odreagování se od problémů. Nechtějí sledovat politické projevy od sportovců a tak raději přepínají na hokej nebo univerzitní sporty, kde se tomu mohou vyvarovat. Stále nás to vrací ke stejné otázce – má vůbec aktuální přístup v boji proti rasismu význam?
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!