Když ukrajinského mariňáka Mychajla Dianova propustili z ruského vězení, jeho fotografie šokovala svět. Po čtyřech měsících zajetí měl úplně vyhublé tělo. Sky news s ním nyní přinesla první anglický rozhovor…
Když jsem se s ním setkala, málem bych nepoznala člověka, kterého jsem z fotografií znala jako dobře stavěného bojovníka v ukrajinském Mariupolu. Šaty na jeho křehké postavě vyloženě visely. Mychajlova vychrtlá tvář vypadala mnohem starší než jeho 42 let.
Hlavou mi vířilo tolik otázek. Hlavně – bál jste se, že nepřežijete? „Mysleli jsme na to každý den,“ odpovídá Mychajlo. „Poprvé nás takové myšlenky napadaly v ocelárně Azovstal. V Azovstalu jsme si mysleli, že je to konečná.“
Mychajla zajali po několika týdnech obléhání Mariupolu při obraně ocelárny. Byl to poslední kus města, který v květnu padl.
Patří k 215 nedávno propuštěným v rámci významné výměny zajatců s Ruskem a Sky News poskytl o zajetí exkluzivní interview . „Věřte mi, že když po měsíci hladovění zavřete oči, zapomenete na svou rodinu, na svou zemi, na všechno. Myslíte jen na jídlo.“
Mychajlo během čtyř měsíců válečného zajetí zhubl o 40 kg.
„Najíst se prostě nebylo možné. Na každé jídlo jste dostali 30 sekund,“ líčí Mychajlo. „Za 30 sekund jste do sebe museli hodit všechno, co jste dokázali. Chleba byl záměrně velmi tvrdý. Kluci s vyraženými zuby se nestačili najíst. Bylo to 30 vteřin a potom jste museli přestat. Pak jste museli hned vstát a běžet. Takovéhle to bylo pořád. Chovali se k nám jako ke zvířatům.“
Jídlo vypadá žalostně a samotný průběh stravování je naprosto ponižující.
To vše se odehrávalo ve věznici Olenivka v Ruskem kontrolovaném Doněcku – na místě, které Mychajlo označuje za koncentrační tábor. Válečné zajatce tam se tam zjevně snaží vyhladovět záměrně. Vězni byli „biti holemi a dostávali elektrické šoky“. Mychajlo popisuje, jak je zavírali na samotku a mučili za to, že zvedli ze země bobulku a snědli ji. Říká, že je bili pendreky, dávali jim elektrické šoky a pod nehty jim zabodávali jehly.
I uspořádání věznice má koncentráčnické konotace. Satelitní snímky ukazují stejné bloky v řadě za sebou, v nichž jsou vězni umístěni. Podle Mychajla jsou bloky určené pro 150 lidí, ale jeho nacpali do jednoho s dalšími 800 vězni.
Podmínky byly tak stísněné, že mu ochably svaly na nohou a nedokáže teď moc dobře chodit. Nedojdeme tedy spolu daleko a brzy najdeme lavičku, kde si může odpočinout.
Je pro nás velmi těžké ověřit, co se ve věznici Olenivka děje, protože Ruskem kontrolované oblasti jsou nedostupné.
Mluvili jsme s partnerkou jiného bojovníka z Azovstalu, kterého propustili v rámci stejné výměny vězňů. Popisuje podobné podmínky a také on označuje Olenivku za koncentrační tábor.
Pak je tu ještě Mychajlův fyzický stav, který mluví sám za sebe.
O věznici Olenivka víme jedno: v červenci byla vybombardována, přičemž zahynulo více než 50 lidí. Ptám se Mychajla na ten útok.
Byl tehdy jinde, kde mu operovali ruku. Popisuje nešetrnou operaci provedenou kleštěmi a bez anestezie. Ještě než se Mychajlo dostal do zajetí, vyfotografovali ho v Azovstalu s obvazem na zlomené pravé ruce. V zajetí se mu kost kvůli nedostatečné lékařské péči zahojila do půlkruhu.
A pak tohle – okamžik, kdy byl propuštěn. „Svlékli nás úplně do naha. Sundali nám sádry, všechno. Prohledali nás. A pak jsme museli pět hodin takhle dřepět. Samozřejmě bez lavičky. Prostě jsme čekali. Nevěděli jsme, co s námi bude,“ říká Mychajlo.
Na špičce nosu má velkou odřeninu. Ptám se, co se stalo. „Kobercová páska,“ odpovídá. „Omotali mi pásku kolem hlavy a zapřeli se mi nohama o břicho, aby to utáhli, a takhle jsem strávil den, den a půl.“
„Spousta věcí ztratila svou hodnotu“
Cestoval 36 hodin se zalepenýma očima a vůbec netušil, kam jede – z autobusu ho převedli do letadla a pak zase do autobusu. Teprve když mu pásku konečně sundali, zjistil, že je zpátky na Ukrajině.
Teď musí přibrat 20 kilo, aby mohl podstoupit korekční operaci ruky. Léčba psychických následků bude pravděpodobně trvat mnohem déle.
„Každý člověk má trauma,“ říká mi, „považuji se za psychicky silného člověka, ale spousta věcí pro mě ztratila hodnotu.“
Obraz ruského vězení, který vykreslil, je mnohem temnější, než si mnozí představovali.
Mnohé popsané podmínky jsou v rozporu se Ženevskými úmluvami. A ve věznici Olenivka se stále nacházejí další tisíce ukrajinských válečných zajatců.
Přeložil Viktor Janiš
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme