Nepřetržitý tlak dánské levicové vlády proti masové imigraci přináší viditelné výsledky, včetně dramatického snížení počtu žádostí o azyl a výrazného snížení celkového počtu imigrantů. Dánská vláda je i nadále unikátem v celé Evropě, neboť je jedinou vládnoucí levicovou vládou, která se důrazně staví proti masové imigraci.
Čísla hovoří jasně: podle nové podrobné zprávy Nadace pro politické inovace (Fondapol) klesl počet žádostí o azyl o 82 % a celkový počet imigrantů o 28 %.
Navzdory nedostatečné diverzitě je Dánsko běžně hodnoceno jako jedna z nejšťastnějších zemí na světě a dosahuje vynikajících výsledků v oblasti platů, kvality života, ukazatelů nerovnosti, korupce, míry kriminality a řady dalších.
Mnohé evropské země pod vedením liberálních a levicových stran, které prosazují diverzitu jako přirozené poslání, by se možná měly podívat na příklad Dánska.
Zde je 10 způsobů, kterými země omezila imigraci a splnila požadavky obyvatelstva, které se staví proti dalšímu přílivu imigrantů.
1) Migranti čelí omezením na všech frontách
Francouzský deník Le Figaro popisuje dánskou politiku jako „ve Francii nepředstavitelnou“ a uvádí, že „Dánsko již 20 let uplatňuje stejnou politiku, kterou zahájila pravice, když se v roce 2001 dostala k moci, nikdy ji nezpochybnila a pokračuje v ní i sociálnědemokratická levice“.
Dánskou politiku „charakterizuje výrazné snížení migračních vln, přísný integrační program, ztížený přístup ke státnímu občanství a od teď i ochota využívat k zpracování žádostí o víza i mimoevropské třetí země.“
Podle francouzského listu je přístup Dánska k imigraci popisován jako „restriktivní“ na všech úrovních, a to od chvíle, kdy migranti vstoupí do země, až po okamžik, kdy žádají o bydlení, sociální dávky a práci.
2) Transparentní data
Zatímco země jako Německo se předhánějí v zatajování kriminality páchané migranty, Dánsko má na toto téma nejtransparentnější údaje ze všech zemí západního světa. Nejenže sleduje kriminalitu migrantů, ale také tyto údaje třídí na evropské a mimoevropské pachatele.
Podle údajů, které zkoumal francouzský časopis RAGE, páchají mimoevropští migranti mnohem více trestných činů než evropští migranti a dánští občané. Ve skutečnosti je u evropských přistěhovalců, například z Polska nebo Německa menší pravděpodobnost, že spáchají trestný čin, než u dánských občanů.
Nejenže je v datech o kriminalitě značně vysoké zastoupení neevropských migrantů, ale u některých závažných trestných činů, jako jsou vraždy, napadení a znásilnění, je toto zastoupení přímo šokující. Například v případě vražd je u neevropských migrantů první generace o 279 % vyšší pravděpodobnost spáchání vraždy, o 464 % vyšší pravděpodobnost znásilnění, o 220 % vyšší pravděpodobnost napadení a o 53 % vyšší pravděpodobnost obchodování s drogami.
Nicméně Dánsko jde ještě dál a podrobuje analýze i druhou generaci mimoevropských migrantů, a zde se objevují ještě znepokojivější statistiky. Ačkoli se předpokládá, že tyto děti migrantů budou lépe integrovány než jejich rodiče, ukazuje se pravý opak. V případě vražd je zastoupení této skupiny o 850 procent vyšší a ohromující čísla jsou také zaznamenána u napadení (443 procent) a obchodování s drogami (304 procent). Jediná kategorie, ve které je zastoupení této skupiny nižší, je znásilnění (158 procent).
„Potomci neevropských imigrantů dosahují již od druhé generace nejvyššího zastoupení v počtu spáchaných trestných činů, a to +98 %. Dánské statistiky ukazují, že druhá generace neevropských imigrantů je méně integrovaná než generace první a je u ní o 18 % vyšší pravděpodobnost, že bude trestně stíhána než je tomu v případě jejich rodičů,“
píše časopis RAGE.
Tento typ podrobných dat, která se v západní Evropě téměř nikde jinde nevyskytují, nabízí dánské veřejnosti jasnou představu o tom, jak velkou zátěží jsou neevropští uprchlíci pro dánskou společnost, která je proslulá svým mírumilovným životem.
3) Upřímná rétorika
Upřímná data z Dánska se týkají i politické diskuse o migraci. Země se nevyhýbá poukazování na reálnou situaci, přičemž levice vyjadřuje svůj odpor k migraci stejně otevřeně jako pravice.
To platí i pro socialistickou premiérku země Mette Frederiksenovou, která v roce 2020 prohlásila:
„Každý pátý mladý muž nezápadního původu narozený v roce 1997 porušil zákon ještě před dovršením 21 let. Nejsou to všichni. Ale je příliš mnoho těchto mladých mužů, kteří berou svobodu druhým, kradou budoucnost dětem… Trvá to už příliš dlouho. Dívky čelící nadávkám, protože jsou Dánky. Nebo jsou původem z ciziny, ale jsou kritizované, protože se staly příliš dánskými. Vůz s uzeninami v Brønshøj, na který se útočí zápalnými lahvemi, jen proto, že prodává vepřové maso.“
Její přímočarý výčet problémů, kterým Dánsko čelí ze strany imigrantů, by zapadl i do projevu francouzské Marine Le Penové nebo maďarského Viktora Orbána. Frederiksenová však svá slova podporuje i činy a vzhledem k jejímu levicovému smýšlení je pozoruhodně imunní vůči kritice mezinárodního tisku, přestože se občas na její adresu objevují kritické články.
4) Náročná integrační politika
Dánské integrační programy jsou také velmi přísné a vyžadují, aby imigranti ovládali dánský jazyk, přijali hodnoty země a znali její historii. Pokud imigranti nejsou schopni složit požadované zkoušky v těchto oblastech, občanství nezískají.
Dánská politika naprosto odporuje současným trendům. Například v Německu tamní levicově liberální vláda zavádí nový zákon, který zmírňuje jazykové požadavky pro celou řadu migrantů, včetně těch starších 65 let, a také upouští od požadavků na znalosti německé historie a kultury. Takovéto mírnější požadavky jen přilákají další imigranty. Naopak Dánsko pro imigranty přestává být lukrativní destinací.
5) Tvrdá politika, která odrazuje od imigrace
Každý migrant, který bude odsouzen k trestu odnětí svobody, a to i podmíněně, bude mít trvale zakázáno získat dánské občanství. Kromě toho žadatelům o azyl, kteří se na hranicích objeví se šperky, hotovostí nebo jinými věcmi, mohou být tyto věci zabaveny, aby se pokryly náklady na vyřízení žádosti o azyl a jejich ubytování.
Ačkoli jednotlivá opatření mohou být pro migranty odstrašující jen v malé míře, jejich celkový souhrn vede k tomu, že se mnozí migranti rozhodnou Dánsku raději vyhnout. Navíc jde o jasný důkaz toho, že vláda ani obyvatelé Dánska nemají o další přistěhovalce zájem.
6) Vysvětlení nákladů na imigraci z pohledu levice
Vláda využívá neotřelé argumenty, které v rétorice většiny politiků a aktivistů konzervativní pravice zcela chybí. Například levicová vláda poukazuje na environmentální náklady spojené s neustálým rozšiřováním populace v důsledku imigrace a na extrémní zatížení dánského systému sociálního zabezpečení.
Vláda popisuje dánský systém jako „národní sociální systém sloužící sociálnímu státu“. Dánsko si uvědomuje, že svůj velkorysý sociální systém nemůže nabízet všem prostřednictví politiky otevřených hranic, protože by zemi zaplavili lidé z chudších států celého světa a to, co Dánové po staletí budovali, by bylo zničeno.
Vláda také otevřeně říká, že tento malý národ není imigrační destinací a ani nemá zájem se jí stát.
7) Tlak na neúspěšné žadatele o azyl, aby opustili zemi
Migranti, kteří žádají o sociální dávky v severoevropských zemích, to mají v Dánsku těžší, zejména pokud je jejich žádost o azyl zamítnuta. Žadatelům o azyl, jejichž žádost byla zamítnuta, dánská vláda nejen zastaví vyplácení dávek a příspěvků, ale klidně je pošle do vězení. A to vše proto, aby je za každou cenu ze země vytlačila.
O něco severněji je Švédsko, stát proslulý tím, že uděluje občanství i těm nejpochybnějším imigrantům, z nichž mnozí jsou odsouzeni za trestné činy a špatně se integrují. Dokonce i těm, kteří znásilňovali děti, podíleli se na skupinových znásilnění nebo mučili svou těhotnou přítelkyni, bylo povoleno v zemi zůstat. Švédsko je jednou z mnoha západních zemí, která nejenže odmítá deportovat neúspěšné žadatele o azyl – a to i ty, kteří byli usvědčeni z trestných činů – ,ale neobtěžuje se ani s omezením vyplácení sociálních dávek či umožnění přístupu k bydlení.
8) Reklama pro zahraničí
Dánská vláda se také propaguje v zahraničí a upozorňuje na to, že imigrační proces v Dánsku je mnohem méně příznivý než v jiných zemích. Podrobně například popisuje, že podle nových pravidel by se novým uprchlíkům mohly snížit sociální dávky o 50 procent a trvalo by rok, než by mohli požádat o sloučení rodiny.
Ačkoli tyto výzvy mohou mít jen malý vliv na touhu cizinců vstoupit do Evropy, zcela jistě odradí migranty od vstupu do Dánska. Šíří jasné poselství, že Dánsko je vůči masové imigraci nepřátelské, a i přesto, že tyto výzvy neosloví přímo každého, hlavní myšlenka těchto výzev se úspěšně rozšíří. Jednotný postoj vlády posilují i politické kruhy, například ministr pro imigraci a integraci Mattias Tesfaye, se několikrát nechal slyšet, že „jeho snem je nulový počet žadatelů o azyl„.
9) Právní výjimky a procesy ve třetích zemích
Jako člen EU, schengenského prostoru a Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) dokázalo Dánsko realizovat svou jedinečnou politiku vyjednáním řady výjimek z různých evropských smluv. To umožňuje Dánům legálně zacházet s občany třetích zemí podle vlastních pravidel a vede k průkopnickému dánskému programu, který spočívá v odesílání migrantů do zemí Afriky po dobu vyřizování jejich žádostí o azyl, což je politika, proti níž sice EU ostře vystupuje, ale kterou dánská veřejnost podporuje.
Tyto právní výjimky jsou z velké části vyhrazeny pouze Dánsku, kterému dávají větší autonomii při řešení otázky imigrace. Nicméně poukazují na to, jak jsou instituce, jako je ESLP, a dokonce i samotná EU, koncipovány tak, aby znemožnily zemím bojovat proti migraci a zachovat si své národní a kulturní zázemí i svou demografickou budoucnost.
To zároveň slouží i jako vhodná výmluva pro konzervativní vlády, jako jsou například britští toryové. Tato strana po léta slibovala, že dramaticky omezí migraci, aby pak v roce 2022 do země přišel rekordní počet uprchlíků. Z tohoto vývoje strana sice často obviňuje ESLP a mezinárodní smlouvy, ale neprojevuje téměř žádnou snahu o to hlavní příčinu jakkoliv řešit.
Pro každou národně-konzervativní vládu, která to s migrací myslí vážně, bude sice vymanění se z těchto mezinárodních dohod obtížné, ale je to nezbytnou součástí celého procesu.
10) Úspěch vede k úspěchu
Drastická politika, kterou Dánsko zavedlo, měla dva pozoruhodné dopady. Zaprvé se zhroutily migrační vlny. Imigrace se mezi lety 2014, tedy rokem před uprchlickou krizí, a 2019, tedy rokem před zdravotní krizí Covid-19, snížila o 28 %. Celkový počet žádostí o azyl klesl o 82 procent, ze 14 792 na 2 716, a to se jedná o zemi s 5,8 mil. obyvateli. Pokud bychom tento model aplikovali na Francii, měla by tato země pouze 31 000 žádostí o azyl ročně, oproti 132 000 v roce 2019. Právě v roce 2022 zaznamenala Francie rekordní počtu imigrantů.
Dánsko má jeden z nejvyšších podílů etnických Evropanů v zemi a podíl neevropských narozených dětí činí přibližně 11 %. Ve Francii se například odhaduje, že 35 procent všech narozených dětí je neevropského původu, v Německu je to 24 procent.
Co je však ještě pozoruhodnější, je fakt, že navzdory razantní dánské politice namířené proti masové imigraci, se tato země vyhnula přísné kontrole, která se zaměřuje na konzervativní vlády ostatních států právě z toho důvodu, že se proti imigrantům vymezují. Dánský úspěch v boji proti masové migraci vede k dalším úspěchům a taková politika je opakovaně odměněna u volebních uren.
Ačkoli dánská společnost má některé jedinečné prvky, které jí umožňují jít v otázce migrace vlastní cestou, není pochyb o tom, že kdyby zbytek Evropy napodobil politiku a přístup této země, legální i nelegální migrace by se na Západě dramaticky snížila.
Překlad a úprava původního článku RMX News: Redakce KN
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme