Jak vidí jeden z doyenů české psychiatrie Radkin Honzák karanténu, vztahy mezi lidmi, ženskou emancipaci a proč si myslí, že se lidi nemění?
Nezdá se vám, že na rozdíl od jara jsou teď lidé méně ochotní dodržovat různá omezení?
Za to může vláda, která vyhlásí ráno něco, co večer popře. Takže lidi už nevěří ničemu. Babiš ráno sedí v týmu, který rozhodne, jak nosit roušky, pak se dozví, že půlka národa je nespokojená, večer je šokován a druhý den vydá prohlášení, že udělali chybu, že moc povolili uzdy, ale že to lidi chtěli. Co je to za vládu? Že to většina lidí chtěla…? Takhle se podbízet před volbami! V této situaci má být naprosto jasno. Jeden známý říkal, že jediná instituce, která existuje několik tisíc let beze změny, je armáda. A to jen proto, že má jen jednoho velitele. Jenže v tom podniku, který řeší koronavirus, je příliš mnoho velitelů.
Vnímáte ale ta rozdělení? Jedni by nás nejraději zavřeli doma a druzí zase mluví o rouškové totalitě…
Podívejte se, všichni máme tendenci ke zjednodušení. A to teď došlo k rovnici rouška rovná se Babiš. Trucovníci proti Babišovi je nosit nebudou. A advokáti jim vysvětlí, že jim to nikdo nemůže nařídit, dokud se nevyhlásí stanné právo. Takže se lidi začnou chovat jako blbci a začne to narůstat, protože se vrací lidi z dovolené a přišly děti do škol. Tam to už nevytrasujete, že si děti ve škole třeba vyměnily roušky, protože Pepíček ji má hezčí…
Já mám ale krásnu fotku z roku 1919 z Minneapolisu, kde všichni policajti stojí s rouškami proti španělské chřipce. Takže to není vynález Babiše. Ale tuhle anarchii si zavinila vláda svým pomateným rozhodováním.
Máte unikátní příležitost sledovat české duše od 60. let. Změnili se za tu dobu lidé, vaši pacienti?
Já mám hrozně rád Bulgakova. Když si vezmete Mistra a Markétku, v jedné scéně se tam ptá v divadle, jak se lidi změnili. Nezměnili. Jsou stejní – sobečtí, závistiví, ale i sentimentální a ochotní pomoci. Celá ta věda o člověku, která vlastně končí politikou, nebere v úvahu, že my jsme zvířata. Sice zvláštní zvířata, ale to je takový rorejs taky. Ten třeba spí za letu. Delfíni se oslovují jmény. A lidoopi mají rituály, které ukazují, že si jsou vědomi své smrtelnosti. My budeme mít vždycky – protože jsme živočichové stádní – dvě třetiny těch poslušných, kteří půjdou za jakoukoliv autoritou. To ukazuje Milgramův pokus na celém světě, kdy byli lidé po nikterak masivním nátlaku nikterak významné autority (nějakého profesora, co vede výzkum) s to přijmout, že do jejich bližních se pouští 450 voltů. Geneticky jsme pořád ti samí, co jsme tady byli před miliony let, kdy jsme se domestikovali a zbrzdili takovou tu bezprostřední agresi typu „šlápneš mi na nohu, zabiju tě“. Lidi se nemají šanci moc změnit. Ano, zlenivěli a zblbli těmi technologiemi. Je o tom krásná kniha Skleněná klec. A jedna krásná studie se jmenuje Čím chytřejší telefon, tím blbější majitel. Ten telefon vám totiž ubírá takovou tu nevědomou pozornost.
Vy ho ale máte taky…
Já ho mám celý den vypnutý. Ale jsou lidi, co ho nedají z ruky a nemohou bez toho být.
Mluvíte o agresi. Ale nesnižuje se agrese, zvláště u chlapců?
Tak oni ty kluky buzerují od školky. Protože kluci se musí prát a pošťuchovat, za to mají dostat na zadek a nemá se jim říkat, že se mají chovat jako holky. Ten tlak na společenské jednání je nesmírně silný. Já jsem zažil začátky militantního feminismu v 80. letech, kdy ty dámy tvrdily, že mužská role má čtyři atributy. No Sissy Stuff (nic zženštilého), The Big Wheel (velké zvíře), The Sturdy Oak (pevný dub) a Give ‘Em Hell! (pošli všechny k čertu). A že je to jako špatně. A Paul Newman dával v televizi kurz mužného pláče, abychom se přiblížili citovému životu žen. Oni ale zapomínají, že muži a ženy jsou dva různí tvorové, úplně jiní, s úplně jiným biologickým zadáním. Chtít od traktoru to samé co od jízdného kola nejde.
Mně se líbí ten chlapec, co mírně podroušen očurával baráky, a když ho chytili policajti, řekl, že se mentálně cítí psem, a proto má nutkání očurávat baráky…
Kde se vzala ta nároková mentalita? Že můžu být čímkoliv, co mě napadne?
Teď se všichni odvolávají na Foucalta, a ten řekl, že existuje rozum epochy. Tím bylo náboženství. Pak zakázali Pána Boha a vymysleli vědu. Pak zjistili, že se věda může velmi mýlit, takže vznikla doba postmoderní, která relativizuje všechno. A když ta relativita poskočí ještě o jeden schůdek, tak je to doba postfaktická, když vlastně neplatí nic. To je to, čemu říká Zygmunt Bauman tekutá modernita. Neplatí nic, každý může všechno. Viktor Emanuel Frankl, velice chytrý Žid, kterého se Hitler pokusil zabít hned v několika vyhlazovacích táborech, řekl, že svoboda je jenom půlka, dokonce negativní půlka, toho celku. Druhá půlka je odpovědnost. A svoboda bez odpovědnosti je zlovůle. Podle něj když je na východním pobřeží USA socha svobody, tak by na západním pobřeží měla stát socha odpovědnosti. K tomu jsme se ale nedopracovali.
Může nám v tom pomoct i pandemie?
Když Pán Bůh dá, tak nás koronavirus ochudí a nebudeme tak rozmařilí. Tady nikdo neumře hlady. To je docela dost pracné, umřít u nás hlady. Máme ekonomickou úroveň, která tu v životě nebyla, a to dává lidem představu, že se může úplně všechno. Kurt Vonnegut napsal novelu Kolíbka o otci atomové bomby. Když v Los Alamos, vypustí první bombu, tak někdo z přítomných řekne: „Teď věda poznala hřích.“ A oni odpoví: „Co je to hřích?“ A to je ono. Když nebudeme vědět, co je to hřích, tak se budeme kácet tímhle směrem dál…
Kritizujete hédonismus, ale není lidské povaze dáno chtít se mít čím dál lépe?
No jo, jenže to má jednu past. A velkou. Už Aristoteles říkal, že existují potřeby a přání. Potřeby opravdu potřebujeme, ale miska přání nebude nikdy plná. Takže lidi nebudou nikdy spokojení. Máme desetkrát lepší životní úroveň než před třiceti lety, ale lidi budou stále naprdlí. Soused má mercedes, já jen škodovku…
Hédonismus je nám dán, my jsme lidi hledající rozkoš a potěšení. Ale chce to rovnováhu. Část svého života bych měl věnovat pozitivnímu stavění něčeho, ne jen užívání. Podívejte se, první zmrzlina je jako kouzlo, ta druhá už musí být lepší, aby to kouzlo fungovalo stejně. Podobně je to se sexem… Teda ten první nestojí většinou za nic, ale potom ty začátky jsou úžasné. Ale i sex se musí po čase opepřit. Tak je to se vším. Pokud je hédonistická touha plněna, musí se pořád zvyšovat intenzita, aby přinesla lepší efekt. To je švindl celého toho dopaminového efektu v mozku. První políbení je něco úžasného, dvacáté je fajn, ale popadesáté už přitom musíte toho druhého štípnout do zadku, aby to zas mělo efekt.
Někde jste zmínil, že ženy mají dvakrát víc závažných emočních problémů než muži. Proč?
Protože jsou takové (smích). Jsou to pravdu jiní tvorové. My s tím testosteronem se s tím popereme. Ale taky umíráme o osm let dřív. Příroda říká, že matka – dokud není dítě ohroženo – není agresivní. Pokud není přímo ohrožen potomek, jsou daleko víc emočně vnímavé. Mají i jinak nastavené hormony. Když vezmete chlapa, vykastrujete ho a nacpete ženskými hormony, bude velice podobný. Ale takhle to příroda nastavila a funguje to.
Pak se v tom mají muži vyznat…
Znáte ty dva fóry? Dva rybáři ve čtyři ráno usedli na břeh a v jedenáct jeden řekl, že je horko. Druhý se na něj obořil: „Tak chytáme ryby, nebo kecáme?“ A ten druhý je o dvou dámách, co společně seděly tři a půl roku v jedné cele. Propustí je v jeden den, a když jedna nasedá do taxíku, řekne druhé: „Večer ti zavolám a dopovím ti to.“ Holky mají třikrát větší řečové centrum. Z toho plyne ta obvyklá příšerná scéna, kdy žena říká muži: „Můžeš mi to vysvětlit?“ Nemůžu… prostě jsem to udělal. Já dělal skoro deset let v manželské poradně. Znám to, jak se každé pohlaví dívá na věc úplně jinak. Chtít to srovnat do jedné latě je debilita, imbecilita a idiocie.
Převzato ve zkrácené formě z časopisu Psychologie dnes.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!