Vždycky Most! Krymský most…

Vždycky Most! Krymský most. Tak se jmenuje romantický, až budovatelský film, mimochodem jeden z několika, které byly na tento motiv od roku 2014 v Rusku natočeny. Podle anotace: V Kerči, městě na východě Krymu, se během léta staví Krymský most. Dva mladí muži se tu zamilují do studentky archeologie jménem Varja: Viktor, moskevský píárista, který přijíždí v kabrioletu s americkým televizním štábem, a Dima, ambiciózní stavitel, zamilovaný do Varji i do mostu. Jistě je vám jasné, kdo z těch dvou nakonec Varju uloví, a jakou roli mají ve filmu krymští Tataři.

Režisérem je Tigran Keosayan, jeden z nejhorších ruských propagandistů, známý třeba scénkou, jak Bělorusky přišly demonstrovat proti Lukašenkovi, protože toužily po znásilnění příslušníky silových složek. Je to, jak jste asi už poznali podle jména, ruský Armén. Šikovný kluk, letos se mu podařilo vykoledovat si zákaz vstupu do Kazachstánu, protože jim vyhrožoval invazí.

Jeho manželkou je jiná propagandistka arménského původu, Margarita Simonjanová, kterou v mezičase obdařil již čtyřmi potomky, ale vzali se teprve letos po začátku války, protože Margarita podle svých slov instituci manželství nevěřila. V ruské elitě je teď obecně svatební boom, že by intuice? Za svého čečenského chlapce se vdává Lisa Peskovová, vdala se Ksenija Šojguová…

To je mimochodem obecně zajímavé, že nejagresivnější propagandisti jsou většinou Arméni, méně často Židé (Solovjov). A samozřejmě, i samotná politická elita je různorodá, s účastí Mongolů, Ukrajinců, opět Arménů (Lavrov), Tatarů (Nabiullina), starosta Moskvy Sobjanin je Mansi (což je malý uralský národ, jazykově vůbec nejbližší Maďarům), Čečenců a dalších kdysi podrobených národů, takže když to pro Rusko na Ukrajině skončí spektakulární porážkou, místní kremrole budou nepochybně tvrdit, že za to může kdokoliv jiný než Rusové. Napadá mě, jestli to třeba nesouvisí s nějakou touhou po uznání, často si vzpomenu na tuhle písničku od Kaczmarského, v níž se vyrovnával jak se svým židovstvím, tak i s polským antisemitismem, který tradičně hodně vypichoval etnicitu polských bolševiků. Taky mi svého času pomohla.

Samozřejmě vás to nutí se ponižovat. Simonjanová už řekla spoustu odporných věcí o Arménii, když je napadl Ázerbajdžán, řekla, že je to trest za protiruské nálady a neuznání anexe Krymu, proti jejím slovům se dokonce musela ohradit CSTO, což je NATO ruského světa, protože Simonjanová naznačila, že nepomohli Arménii proto, že je nedostatečně proruská.

Šojgu mlčí k tomu, že na jednoho mrtvého etnického Rusa připadají desítky jeho mrtvých krajanů a že jeho národ je systematicky vybíjen. U Tuvanů to opravdu hraničí s genocidou.

Valentina Matvijenková, rodačka ze západní Ukrajiny, opakuje všechna ta svinstva o banderovcích a z pozice předsedkyně Rady federace sleduje destrukci své země.

Žirinovskij jako Žid pravidelně vedl antisemitské řeči, Lavrov se chová, jako kdyby jeho arménský původ byla hanba (i když u obou to může vycházet z nenávisti k jejich otcům).

A tak dále.

Film Krymský most nebyl dobře přijat ani ruským publikem a vydělal asi jen polovinu svých nákladů, na rozdíl od dramatu Krym (2017), které má na první pohled zajímavější děj, také jej vymyslel Šojgu, a přestože je propagandistický, líbil se aspoň běžnému gaučovému divákovi…

Děj je takový násilně bratrský, ve zkratce úplně blbá Ukrajinka Aljona potká inteligentního Rusa Saňu, syna důstojníka ze Sevastopolu. Píše se rok 2013 a vše je bezstarostné. Pak přijde Majdan a Aljona chodí na náměstí házet Molotovy, zatímco Saňa jí je vyhazuje z batohu. Zatímco dívka protestuje, Saňa s kamarádem poskytují lékařskou pomoc raněným příslušníkům policejních sil Berkut.

Cestou z Kyjeva přepadnou autobus se Saňou a dalšími Krymčany ukrajinští nacionalisté z Pravého sektoru; cestující jsou zbiti, autobusy zapáleny a někteří cestující včetně Saňova kamaráda jsou zabiti. Saňa se zachrání útěkem. Následně se pořád scházejí a rozcházejí, souloží, protestují (Aljona) nebo oslavují (Saňa), okolo pořád Ukrajinci zabíjejí Rusy, pak se pohádají definitivně a Saňa odchází bojovat na Donbas, Aljona mu po čase zavolá, během telefonátu něco bouchne, Aljona se dívá z útesu a vzpomíná, jak jim bylo v roce 2013 dobře, než to Ukrajinci celé zkazili.

Máše Zacharovové se to moc líbilo a doporučila to Ukrajincům jako osvětu.

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme