Radomir Tylecote: Maďarsko dělá něco velmi důležitého

„Brexit bude historie považovat za triumf a pro naši zemi velmi důležitou věc. Byla to však lekce nesmírně tvrdá a vysála fakticky veškeré úsilí celé jedné generace konzervativních aktivistů na úkor téměř všeho ostatního. Můj závěr z toho je, že pro Maďarsko je moudré nepokoušet se o Huxit…“

Radomír Tylecote působil jako zvláštní poradce britského poslance sira Jacoba Rees-Mogga, když zastával funkci ministra pro brexit a poté ministra obchodu. Nyní je výkonným ředitelem think tanku Prosperity Institute v Londýně. Tento týden byl pan Tylecote jedním z významných hostů budapešťského Globálního dialogu 2025, v jehož proběhu poskytl rozhovor časopisu The Hungarian Conservative.

* * *

Pane Tylecote, právě jste zde v rámci Budapešťského globálního dialogu dokončil panelovou diskusi a jedním z vašich prvních výroků bylo, že „Maďarsko si v rámci Evropské unie vydobylo velmi jedinečnou roli“. Můžete to trochu rozvést? Jaká je podle vás role Maďarska?

Ano, jsem rád, že to mohu rozvést. Vnímám to jako příznivý vývoj. Osobně nesouhlasím s celým, řekněme, světonázorem Fideszu, máme určité rozdíly. Myslím, že zde existuje pocit, že politická integrace je výzvou a problémem pro suverenitu, zatímco jednotný trh je obecně dobrý. Chápu, proč to má pro Maďarsko v tuto chvíli smysl, ale myslím si, že jednotný trh je stále více protisoutěžní a škodlivý pro růst, zejména kvůli hluboce škodlivému programu uhlíkové neutrality, který je nyní v Evropské unii nastaven.

Ale jak bylo řečeno, Maďarsko dělá něco velmi důležitého a má jinou strategii než byla euroskeptická strategie Spojeného království. Z pohledu Spojeného království jsme se snažili – David Cameron se do jisté míry pokoušel – vytvořit pro Spojené království jinou úroveň, jiný převodový stupeň, chcete-li. V roce 2016 šel do re-negociačního procesu, když požadoval určité věci, například opt-out z dávek pro migranty z EU, ale nevyšlo to. Dostali jsme jen jakýsi slabý opt-out na přídavky na děti.

Speciální formulace pro Spojené království, která říká, že koncept „stále užší Unie“ pro nás neplatí, to také nefungovalo. Dostali jsme vágní slib, že v budoucnu bude existovat smlouva, kterou bude muset ratifikovat většina národních parlamentů. Chtěli jsme zvláštní pravidla pro finanční sektor, účinně nefungovala, protože Francouzi zablokovali zvláštní pravidla pro londýnskou City.

Pokusili jsme se tedy o dvouúrovňovou Evropu – a to je jeden z důvodů, proč Spojené království muselo odejít, protože to nefungovalo. Brexit bude historie považovat za triumf a pro naši zemi za velmi důležitou věc. Byla to však lekce nesmírně tvrdá a vysála fakticky veškeré úsilí celé jedné generace konzervativních aktivistů na úkor téměř všeho ostatního. A to znamenalo, že naše evropeizovaná byrokracie mohla naší zemi různými způsoby škodit, mimo jiné prostřednictvím migrace z jiných míst s otevřenými dveřmi. Můj závěr z toho je, že pro Maďarsko je moudré nepokoušet se o Huxit, protože by to vysálo všechno ostatní. Maďarsko je tedy velmi chytré, že si vyhrazuje určitý odstup. I když jsem řekl, že si nemyslím, že dvouúrovňová Evropa je možná, Maďarsko přesto správně bojuje bitvy na různých frontách a prostě upřednostňuje to, na co má a co může.

Prozatím, dokud ještě existuje EU, je pro Maďarsko nejdůležitější prioritou ukončení masové imigrace a převzetí kontroly nad maďarskými hranicemi, i kdyby EU nutila Budapešť za tuto výsadu platit poplatky. Proto říkám, že na mě strategické směřování Maďarska, v jeho odlišném kontextu od Spojeného království, udělalo dojem.

Je tedy Maďarsko jakýmsi ideovým pokračovatelem snah Davida Camerona o vytvoření této dvouúrovňové Evropy? Existuje nějaká další země, která se o tento předbrexitový přístup pokouší, nebo od něj v Bruselu zcela upustili?

Myslím, při vší úctě, že ne, nevidím Maďarsko jako nástupce, protože euroskepticismus maďarských konzervativců, Fideszu, maďarské vlády, ať už to nazveme jakkoli – jejich euroskepticismus je skutečný. A Cameronův euroskepticismus nebyl upřímný. Cameronův euroskepticismus byl v podstatě PR, tedy public relations. A jeho pokus o nové vyjednávání byl v podstatě PR.

Takže se pokoušel o věci, které nefungovaly, a nevím, nakolik on a tato generace skutečně zamýšleli, aby fungovaly jinak než jako PR nástroje. Proto je to, co dělá Maďarsko, jiné, protože z toho, co jsem pochopil, se zdá, že existuje strategie vybírat si vítězné bitvy a smířit se s tím, že vystoupení z Evropské unie by znamenalo příliš velikou cenu vzhledem k tomu, že Maďarsko je jako vnitrozemská země fyzicky obklopeno Evropskou unií. To by bylo, jak se říká, větším soustem, než by Maďarsko mohlo spolknout. Proto si moudře vybírá konkrétní bitvy a v podstatě testuje vůli Evropské unie, což je proveditelné. A abychom to světu připomněli, Maďarsko je živý národ a má námitky proti porušování své suverenity. A je připraveno riskovat a tlačit na Evropskou unii. Takže ne, nevidím v něm ideologického nástupce Camerona. Vidím je jako v některých ohledech ideologicky podobné britskému euroskepticismu, i když nutně kráčející jinou cestou.

Hovořil jste také o nedostatku inovací v rámci Evropy. Proč je mezi technologickými společnostmi ve Spojených státech a v Evropě tak velký rozdíl? Všechny velké společnosti s bilionovým obratem sídlí ve Spojených státech: Amazon, Google, Meta a Microsoft. Jak je možné, že v posledních desetiletích v Evropě nikdy nevznikla žádná technologická společnost takové velikosti?

To má různé příčiny. Jednou z nich je centralizace. Další je téměř záměrná deindustrializace nesená ekologickou agendou a dalším je síla lobbingu. Pojďme se o nich bavit.

Často se říkalo, zejména mezi starší generací eurofilů, že Spojené státy jsou jeden trh, proč by tedy Evropa nemohla být jedním trhem? Myslím, že Spojené státy mají kromě jiných odlišností i vysoce konkurenční prostředí, neboť jednotlivé státy si například konkurují v oblasti daní. Evropská unie nemá v úmyslu vytvářet něco podobného. Vytváří jedinečně neprůhledný a centralizovaný politický systém. Takový politický útvar jsme nikdy neviděli, i když existují určité podobnosti s historickými útvary, jako byla Svatá říše římská.

Co se tedy stalo? Philip Siegert, můj spoludiskutér, řekl, že většina toho, co Evropa dělá, je regulace. To je pravda, to uznávám. Ale jak se přijímají jakákoli rozhodnutí? Evropský parlament, který má v Evropě nejblíže k demokratickému subjektu, nesmí navrhovat právní předpisy, ani nemůže navrhovat jejich změny. Může o to požádat Komisi. Takže legislativa, nová pravidla přicházejí z Komise, pak je projednává Výbor zástupců Parlamentu, který nyní souhlasí se 70 až 90 procenty nových evropských pravidel ještě předtím, než se dostanou do Rady. V Radě už téměř neexistuje právo národního veta. Bylo nahrazeno hlasováním kvalifikovanou většinou, které nyní rozhoduje o naprosté většině nových evropských pravidel. Jak tedy zrušit špatný zákon? V podstatě to nejde. To je další důvod, proč jsme museli odejít.

Co to znamená pro naše předpisy, které ovlivňují podniky, ovlivňují inovace? Znamená to, že ať už záměrně, nebo náhodou, mají k tomuto neprůhlednému systému přístup velké korporace. Zvláště dobré, zvláště efektivní jsou velké německé korporace. Právě v jejich zájmu se vytvářejí evropské regulace. Proč je to problém? Tyto společnosti se vypracovaly z malých inovativních a ambiciózních firem, které v dlouhodobém horizontu generují největší růst, protože velká část ekonomického růstu v jakékoli vyspělé zemi, jako je ta naše, pochází z inovací. Pokud potlačíte vyzývavé firmy prostřednictvím zatěžující regulace, zničíte inovace a zničíte prosperitu, a to se nyní děje v Evropě.

Podle mého názoru musí Maďarsko zpochybnit jednotný trh a regulační trh na všech frontách kromě imigrace. Ale abych odpověděl na vaši otázku, je to velký důvod, proč EU nevytváří tyto nové skvělé inovativní technologické firmy, protože je to špatné semeniště. Je jedovaté pro hospodářský život.

Je také pozadu v oblasti umělé inteligence.

Hluboce.

Mluvil jsem s francouzským právníkem Stéphanem Bonichotem, který se zabývá ochranou duševního vlastnictví a regulací, a ten mi řekl, že jediné, co může EU dělat, je regulovat. Na inovace v oblasti AI rezignovali, proto se věnují jen regulaci, regulaci a regulaci. Souhlasíte?

Souhlasím s tím. A nejhorší na tom je, že Evropa je také regulační říše. Ale mnoho forem obchodních dohod s Evropskou unií vyžaduje dodržování evropských zákonů. Obávám se, že naše vláda pod vedením Keira Starmera nyní přenastavuje britskou regulaci s evropskou, což opět zabije inovace.

Pojďme si promluvit o vašem institutu. Institut prosperity nedávno prošel změnou názvu. Proč bylo toto rozhodnutí učiněno?

No, chtěli jsme vyjádřit, o co nám jde. Legatum Institute je krásné latinské slovo, ale je to obecný název, a myslím, že to, o co v podstatě jde, je to, čemu říkáme národní prosperita. Protože stavební kameny, věci, které fungují, jsou narušovány nebo odstraňovány, a mezi ně patří suverénní demokratické národní státy, patří mezi ně právní stát bez diskriminace. Patří mezi ně prosperující rodiny a zdravá porodnost. Ačkoli jsme někdy typizováni jako tradicionalističtí konzervativci, zajímáme se o věci, které, jak ukázala historie, fungují. Naším cílem je zaměřit se na řešení toho, čemu říkáme existenční hrozby, a já jsem právě zmínil několik z nich. Ve Spojeném království máme skutečné existenční hrozby pro naši národní prosperitu.

Podívejme se na jednu z nich. Na začátku tohoto roku jsme zjistili, že Rada pro ukládání trestů, která po vynesení rozsudku radí soudům ohledně trestů, doporučuje, aby lidé jiné než bílé pleti a ne-křesťané dostávali mírnější tresty než běloši a křesťané. To je mimořádné. Takže jsme nyní v situaci, kdy kvůli nesprávné filozofické reakci na masovou imigraci struktury britského státu diskriminují bělochy a křesťany. A vezměte si, co je náš historický národ. Já nechci nikoho diskriminovat. Nechci diskriminaci žádného náboženství. Ale ve Spojeném království se dostáváme na temné místo, kde stát přebírá zcela totalitní role. A to je jedna z věcí, se kterou jsme museli bojovat.

Nedávno ve Spojeném království proběhly volby do místních zastupitelstev. Dostaly se do zahraničního zpravodajství, což je neobvyklé. Dvě hlavní politické strany totiž skončily až na třetím a čtvrtém místě. A někteří lidé vyslovili názor, že je to hrozba zániku Labouristické a Konzervativní strany. Souhlasíte s tím?

Rozhodně. Jedna z těchto stran nebo obě by mohly v příštím desetiletí zaniknout. Důvody úpadku obou těchto stran jsou různé.

Konzervativní strana nedokázala pochopit a uchopit tzv. přeskupení prostřednictvím brexitu a po něm. Labouristická strana přestala být vůbec národní stranou a je vedena lidmi, kteří zjevně nevěří v národní stát jako koncept, a už vůbec ne ve Spojené království. Tektonické přeskupení britské politiky je podle mého názoru srovnatelné s minulým stoletím, kdy začalo století labouristů a Liberální strana byla fakticky nahrazena labouristy. Myslím, že je stále pravděpodobnější, že labouristické století se chýlí ke konci.

Může Reformní strana uspět, může se stát přirozenou vládní stranou? Mám pocit, že westminsterský systém má tendenci vytvářet dvě velké strany a několik malých, trochu jako ve Spojených státech. Ve Westminsteru (sídlo britského parlamentu, pozn.red) je tomu tak zejména kvůli fyzickému charakteru budovy, protože lavice jsou na dvou protilehlých stranách naproti sobě, pro vládu a opozici.

Máte také Sněmovnu lordů.

Ano. Tato dynamika je mimochodem pro debatu velmi dobrá. Nechtěl bych přejít na kontinentální systém s ohledem na smysl vlády hledající konsenzus ani na půlkulatý tvar vlád, který je podle mého názoru špatný pro všechny vlády, které se mají zodpovídat. Nicméně z tohoto důvodu mám pocit, že Británii v příštím desetiletí čeká toto: Uskuteční se toto přerozdělení v parlamentu? Bude to něco jako strana národa a na druhé straně strana kosmopolitního světonázoru? Pokud jde o stranu národa, myslím, že existuje možnost, že by šlo o spojení Reform Party a toho, co zbude z Konzervativní strany, chcete-li, o obrácené převzetí konzervativců Reformou. A na druhé straně se může stát, že liberální demokraté pohltí to, co zbude z Labouristické strany, která je podle mého názoru v prudkém úpadku.

Kdo ví? Mohli bychom se vrátit k něčemu jako toryové a whigové, jako v naší historii. Konzervativci by se měli mít vždy na pozoru před scénáři „návratu do budoucnosti“. A pak budete mít v parlamentu zastoupeno několik znepokojivých okrajových stran. Dalším plodem masové migrace od šedesátých let je, že v parlamentu bude pravděpodobně islámská strana, de facto, ne-li podle jména. A pak možná nějaká zakrnělá tvrdě levicová organizace, která bude reprezentovat nechutnější prvky levicové politiky, včetně tichého antisemitismu tvrdé levice. Tak mám pocit, že se nyní rýsuje naše parlamentní politika. Je to velmi vzrušující doba, plná příležitostí, ale také velkého rizika.

Publikováno v The Hungarian Conservative.

° ° °

Konzervativní noviny nabízejí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!

100 Kč 200 Kč 500 Kč