Nikoliv cenzura, ale „vyakčňování“ kardinála z Twitteru

Sociální sítě původně vyrostly na myšlence volného sdílení zážitků, postřehů či událostí. Z původně neškodně vyhlížející zábavy se postupně stalo tvrdé bitevní pole. Sociální sítě totiž zbořily monopol “profesionálních” mluvčí směrem k veřejnosti – tedy novinářů, umělců, intelektuálů, akademiků, politiků a mnoha dalších, privilegovaných svým přístupem do médií. Nyní, v době internetu a sociálních sítí může k veřejnosti promlouvat v podstatě každý.  Tedy skoro každý… Jak se o tom přesvědčil kardinál Dominik Duka.

Z počáteční zábavy se brzy stal boj o nastavení agendy. Ukázalo se, že namísto obhajoby “svého” je daleko efektivnější agendu, se kterou nesouhlasím, potlačit, nejlépe umlčet. V této dovednosti pak rychle vynikly – jak jinak – vždy dobře organizované aktivistické bojůvky liberální levice.

Bezpečnostní důvody to nebyly…

V minulých týdnech se obětí podobných hrátek stal Twitterový účet kardinála Duky (https://twitter.com/dominikduka). Na první pohled se jeví celá záležitost poměrně banálně. S účtem Dominika Duky se dělo něco nestandardního, Twitter ho tedy pozastavil (později i zablokoval) a po následném odvolání opět zpřístupnil. Celá kauza však na příkladu známé osobnosti poukázala na daleko hlubší problém, dotýkající se práva na vystupování ve veřejném prostoru. A netýká se jen jedné sociální sítě (která tu nakonec brzy nemusí být…), a ani kardinála Duky, byť byl zákrokem Twitteru na dva týdny postižen.

Jenom ve stručnosti zopakujme, co se stalo. Zhruba kolem 15. října došlo k automatickému odhlášení všech zařízení, ze kterých se k účtu přistupovalo. Opětovné přihlášení nebylo umožněno. Při následném pátrání po příčině bylo zjištěno, že Twitter takto postupuje automatizovaně, v široké paletě případů – od bezpečnostních důvodů, technického zabezpečení účtu, až po nevhodné chování v prostoru sociální sítě. Skutečný důvod tohoto kroku ale nikdo nesdělí. De facto jediná možnost je podat prostřednictvím formuláře žádost k Twitteru o prověření, zda nedošlo k omylu. Celá anabáze skončila 31. října poté, co si záležitosti postupně všimla nejen česká média (Seznamzprávy, Echo24, Lupa.cz), ale následně i polská či americká. Věci si všimnul i zástupce společnosti Twitter v Česku a pravděpodobně i na základě jeho intervence došlo k odblokování účtu.

Otázka je, jak by Twitter postupoval, kdyby se nejednalo o mediálně zajímavého kardinála. Jistě, důvodem blokace účtu mohly být i bezpečnostní důvody, ale ty je spíše možné vyloučit. K účtu se dlouhodobě přistupuje z několika málo stejných zařízení, se stabilní IP adresou. Kardinálův účet je ověřen jeho osobním dokladem, tedy odpadají i pochybnosti o pravosti identity účtu. Zabezpečení je dvoufázové, opět s ověřeným telefonním číslem. Soubory cookies také dle následného prověření neměly působit žádnou potíž. Frekvence příspěvků zhruba jedenkrát za dva dny a velmi decentní ostatní aktivita účtu rovněž nepoukazují na podezření ze spamu, stalkingu či něčeho podobného. Zbývá tedy jenom jedna možnost, zato vysoce pravděpodobná. Kardinálův účet byl pozastaven a následně zablokován na základě množství stížností ze strany jiných uživatelů jako “obtěžující”, ev. sdílející “nevhodný” obsah. 

Byly to aktivistické bojůvky

Celý problém není o “cenzurování nepohodlných kardinálových názorů”, jak si celou kauzu vyložili například v křesťanském Rádiu Proglas. Nakonec, každý se může přesvědčit, že kardinál na svém Twitteru ani žádná exponovaná témata v poslední době nepublikoval (snad jen s čestnou výjimkou sdílení článku Konzervativních novin o sednutí na dezinformační lep českými médií při referování o osobě nominantky na Nejvyšší soudkyni USA Amy Conney Barettové), natož pak závadná. Jádro pudla spočívá v tom, že jeho účet byl zablokován automatizovaným systémem, který konal na základě množství stížností ze strany skupiny ostatních uživatelů. Je příliš mnoho indicií, které naznačují, že se jednalo o koordinovanou aktivitu, jejímž cílem bylo zamezit Dominiku Dukovi na Twitteru projevovat své názory, postřehy, komentáře – namátkou se stačí podívat na diskuzi pod kardinálovým tweetem, po odblokování dne 31.10.2020, kde část profilů (na první pohled nereálných) jásá nad tím, že se “to” konečně povedlo. Tedy nikoliv cenzura, ale vylučování (vyakčňování) kardinála Duky z prostoru sociální sítě na základě vyumělkovaných obvinění.

Jistě, je zapotřebí vnímat argument, že Twitter a další sociální sítě jsou soukromé firmy a že je plně v jejich režii, jaká pravidla si nastaví a koho si do svého prostoru pustí. Nakonec lze akceptovat i jejich upřednostňování liberální agendy. Ve vlastním zájmu by si ale na podobné incidenty měly dát pozor a neměly by umožňovat podobnému davu pochybných identit šikanovat reálného, seriózního uživatele. Twitter a spol. nejsou nesmrtelní. Pokud budou na základě vykonstruovaných obvinění soustavně vylučovat z debaty určitou názorovou část společnosti, snadno se jim může stát, že budou následovat osud jiných, kdysi oblíbených digitálních platforem (MySpace, Google Plus, Vine, ICQ, Yik Yak…). Když si uživatelé k sobě Twitter nepustí, celá platforma se stane bezpředmětnou, reklamně nevytěžitelnou, a tudíž k ničemu. Seriózní uživatelé prostě odejdou, aktivistická levice se po dobytí nového území přesune vést své bitvy jinam, a ta trocha uživatelů, co zbyde, už to nezachrání. Twitter si tedy s celou svou levicovou kulturou podřezává větev tak akorát pod sebou.

Co tu však s námi zůstane nadále, jen přetransformované na aktuální podmínky, budou ony aktivististické bojůvky. Nikoho asi nepřekvapí, že jejich líheň nalezneme v prostředí myšlenek multikulturalismu, feminismu a boje s představou diskriminace ve všech myslitelných formách; tedy nové progresivní levice. Jejich metoda hromadného nahlašování “nevhodného” jednání na sociálních sítích jen doplňuje jejich jiné ostrakizační taktiky. Je to pořád to stejné – narušování jiných setkání, udávání na pracovišti, vylučování z veřejné debaty, lepení nálepek, vyakčňování. V podobě algoritmů sociálních sítí si pak tito jedinci našli další nástroj, jak šikanovat své neoblíbence vylučováním z přístupu k veřejnosti.

Twittre, vzpamatuj se!

Princip demokraticky založeného člověka je ale neměnný: soupeříme s názory, nikoliv s konkrétními lidmi. Tanky, obušky ani náhubky ještě nikdo nikdy demokracii nevybudoval. Bohužel, architekti lepších zítřků asi nemají čas, aby se vedly nějaké diskuze, ergo nositele jiných názorů je třeba rovnou potlačit, umlčet a bude-li třeba, tak i zlikvidovat. Ze strany velkých korporací je hrubou chybou, téměř zločinem na společnosti, že podobnému nátlaku aktivistických skupin nejenom neodolávají, ale že mu rovnou vycházejí vstříc. Bláhově si myslí, že si podporou agendy nové levice získají klid. Nezískají, protože vše se jim vrátí s vystupňovanými požadavky jako bumerang. Samotný Twitter už nyní dusí záplava falešných, anonymních a recesistických účtů, jejichž jediným účelem je agresivita vůči názorově odlišným uživatelům. Vylučování už je jim málo. Kdo nejde s nimi, nemá nárok.

Chce-li tedy Twitter být prostorem, kam se lidé budou rádi vracet, měl by namísto naslouchání ulhaným práskačům upřít svou pozornost na ty, kteří na této sociální síti chtějí akorát otravovat se svou agendou ty, kteří se přišli setkat, diskutovat, strávit svůj čas, anebo si vyměnit názory. V opačném případě Twitter brzy skončí v digitálním nebi, svým hezkým myšlenkám navzdory.

Kdo prosazuje svoje myšlenky za pomocí represí, není demokrat.

Autor pracuje v tiskovém odboru Arcibiskupství pražského. 

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010  Děkujeme!