Mučedníci komunismu

proces3

Jedním z prvních blahořečených mučedníků maďarské církve v období komunismu je biskup Vilmos Apor, zastánce chudých, ochránce Židů, ale také statečný muž, který na konci 2. světové války hájil čest maďarských žen a dívek před násilnickými vojáky sovětské armády. Zaplatil za to životem.

„Děkuji Bohu, že přijal moji oběť.“ Tak reagoval umírající biskup Vilmos Apor na informaci, že sovětští vojáci se do jeho rezidence už nevrátili, a ženy tam ukryté tak unikly znásilnění. Narodil se 29. února 1892 v šlechtické rodině v Segesváru jako šesté dítě svých rodičů. Jeho otec baron Gabor Apor patřil mezi elitu rakousko-uherské byrokracie a působil v Sedmihradsku i ve Vídni. Matka Fidelia Palff yová pocházela ze slavné uherské rodiny, která se vyznamenala ve válkách proti Turkům. Otec zemřel tragicky na zápal plic, když chlapci nebylo ještě sedm let, a matka musela převzít veškerou péči o děti. Mladý Vilmos byl poslán na jezuitské gymnázium do Kalksburgu v dnešním Rakousku, později pokračoval na studiích u jezuitů v Kalo i v Uhrách. Během těchto školních let se rozhodl pro kněžství. Po poradě s příbuzným – biskupem v Györu J. E. Szechenyim vstoupil do semináře k jezuitům v Innsbrucku. Po pětiletém studiu na teologické fakultě a pobytu v semináři byl 24. srpna 1915 vysvěcen na kněze.

Proboštem chudáků a zastáncem Židů

V době 1. světové války působil nejprve jako vojenský kaplan a poté se stal na podzim 1917 vikářem ve městě Gyu la. Zároveň pracoval jako profesor v kněžském semináři v biskupském městě své diecéze Nagyvarad. Po rozpadu Rakouska-Uherska se biskupské město Nagyvarad, stejně jako většina diecéze, ocitlo v Rumunsku, město Gyula zůstalo v Maďarsku. Na podzim 1918 byl Vilmos Apor jmenován proboštem v Gyule. V obtížné době po 1. světové válce, nepokojných časech Komunistické republiky rad a rumunské okupace země, se mladý kněz vedle duchovní služby zaměřil také na sociální práci. Byl znám svým obětavým přístupem k chudým a potřebným, za což byl také nazýván „proboštem chudáků“. V meziválečné době založil v Gyule několik charitativních institucí, mimo jiné domov pro sirotky a opuštěné děti.

Maďarsko se za 2. světové války stalo spojencem nacistického Německa a regent Horthy realizoval nacionalistickou politiku znovuobnovení „Velkého Maďarska“, tj. připojení území ztracených po 1. světové válce, tedy částí Rumunska, Slovenska ad. Zároveň bylo Maďarsko nuceno činit Německu ústupky, včetně vyslání maďarských vojáků na východní frontu po boku wehrmachtu či zavedení antisemitských opatření. V této nelehké době jmenoval papež Pius XII. v lednu 1941 Vilmose Apora biskupem v Györu. Apor se úřadu ujal 2. března 1941 a později se stal také čestným kaplanem Maltézských rytířů. V roce 1944 byl konzervativně laděný a k Církvi vstřícný admirál Horthy svržen a k moci se dostala skupina pronacistických Šípových křížů v čele s Ferencem Szálasim. V této době začaly masové deportace statisíců Židů do Osvětimi. Maďarský episkopát a řeholní řády rozvinuly intenzivní činnost ve prospěch židovského obyvatelstva – protesty u německých okupačních orgánů, vydávání pastýřských listů na obranu Židů, ukrývání osob, vybavování Židů křestními listy a cestovními doklady. I jako biskup se Vilmos Apor angažoval v pomoci potřebným – kritizoval protižidovská opatření, ukrýval ve svém paláci Židy a další uprchlíky.

Obhájce žen a dívek

Pomáhal také prostřednictvím své sestry, vedoucí představené maďarského Červeného kříže s organizováním mezinárodní pomoci. Podílel se také na udílení křtu dětem židovského původu, což zákony zakazovaly. Za jeho neustálé protesty mu bylo vyhrožováno vězením i smrtí. Biskup Apor rovněž odvážně kázal proti nelidským opatřením nacistů: „Kdo popírá nejdůležitější přikázání křesťanství, přikázání lásky, a tvrdí, že existují lidé, skupiny a rasy, které je dovoleno nenávidět, kdo říká, že je možné lidi mučit proto, že jsou Židy nebo černochy, nese větší vinu než pohané a osoby hřešící veřejně. Všichni, kteří organizují takové násilí a mučení nebo se na něm podílejí, páchají smrtelný hřích.“ Podobně biskup Apor reagoval v době, kdy se přes Maďarsko valila fronta a před postupující Rudou armádou prchaly tisíce lidí. Pro lidi bez přístřeší nechal v Györu otevřít budovy církevních institucí, stejně tak jako dal k dispozici svou biskupskou rezidenci a sám se odstěhoval do malého městského bytu.

S přicházejícími sovětskými jednotkami ovšem do Maďarska nedorazila svoboda, ale rabování, zatýkání osob a masové znásilňování žen a dívek. Biskup Apor byl o tom informován, a proto nabídl především mladým ženám a dívkám, aby se v době příchodu sovětských vojáků do Györu v březnu 1945 ukryly v církevních budovách, ale také v jeho rezidenci ve sklepě a na půdě. Ruští vojáci však začali po ženách ve městě pátrat a doslechli se, že jsou ukryty také u biskupa. Vilmos Apor byl tedy povolán na sovětské velitelství, kde po něm požadovali, aby dívky vydal, což on odmítl. Brzy se do jeho rezidence dostavila skupina vojáků žádajících, aby biskup poslal nějaké pomocné síly – dívky na loupání brambor, což byla samozřejmě záminka. Vilmos Apor požádal o tuto pomoc několik starších lidí, kteří byli v jeho rezidenci ubytovaní, a ti skutečně šli. Brzy nato – 30. března 1945 – však do biskupského paláce vtrhla skupina nespokojených sovětských vojáků a narazila na jednu mladou dívku, která lehkovážně opustila úkryt. Když se ji vojáci snažili odvléct, zastoupil jim biskup Apor cestu s tím, že nestrpí takové jednání, neboť je povinen bránit čest a životy těch, jejichž je duchovním pastýřem. Jeden z vojáků na něj namířil samopal, a když biskup neuhnul, vystřelil na něj. Těžce zraněný biskup klesl k zemi, což sovětské vojáky polekalo a z biskupského sídla utekli. Biskup Apor byl převezen do györské nemocnice, kde 2. dubna 1945 zemřel. Před smrtí se ještě dozvěděl, že jeho oběť nebyla marná, neboť dívky a ženy v jeho rezidenci zůstaly uchráněny.

Nepohodlný i po smrti

Pohřeb Vilmose Apora proběhl velmi skromně, protože sovětské okupační velení si pochopitelně nepřálo přílišnou publicitu jeho násilného úmrtí. Paradoxní obranou jednání sovětských vojáků bylo spuštění cynické pomlouvačné kampaně komunistického tisku, který tvrdil, že biskup Apor byl nacistický kolaborant, odporující sovětským osvoboditelům, a údajně proto byl zastřelen. Tělo biskupa bylo provizorně uloženo v kostele karmelitánského kláštera. Následně měl být pohřben v györské katedrále, poté, co bude opravena a bude zde vybudována důstojná hrobka. Když však byla hrobka připravena, komunistické orgány přesun jeho ostatků zakázaly. Stalo se tak až v květnu 1986, ale bez veřejných obřadů. V listopadu 1997 byl Vilmos Apor papežem Janem Pavlem II. prohlášen za blahoslaveného.

 

Autor je historik a pedagog, spolupracuje s Českou křesťanskou akademií a Ústavem pro studium totalitních režimů.

Seriál Mučedníci komunismu přebíráme z časopisu RC Monitor

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173/2010 Děkujeme!

 

Podpořte nás

Samo se to neudělá…

Konzervativní noviny potřebují vaši pomoc, aby měly více obsahu, byly více vidět a více slyšet!

Podpořte nás zde.