Téměř 40 let po pádu Berlínské zdi vidíme první velkou trhlinu v „demokratické“ verzi socialismu, která konzervativcům dává historickou příležitost znovu učinit Evropu velkou.
V posledních 15 letech je Maďarsko příkladem úspěšně realizované konzervativní politiky v Evropě. Pod vedením premiéra Viktora Orbána země dokázala, že konzervatismus není jen souborem myšlenek, ale především prostředkem ke zlepšení života lidí.
Díky vedení strany Fidesz se Maďarsko proměnilo ze začínajícího sociálně demokratického sociálního státu v úspěšný příklad konzervatismu přátelského k rodinám. Výsledky se projevily na mnoha frontách, od trvale vysokého ekonomického růstu a velkého množství přímých zahraničních investic až po nízkou kriminalitu a neklesající porodnost.
Zbytek Evropy se zatím zdráhá následovat maďarský příklad. To je samozřejmě škoda, ale možná se to brzy změní. V Německu se rozhořela debata o takzvaném Sozialstaat, propracované německé verzi tradičního socialistického evropského sociálního státu. Začala loni v létě, když kancléř Merz vysvětlil, že již nepovažuje sociální stát za finančně udržitelný.
Ať už si to Merz uvědomuje nebo ne, důvodem, proč jeho země již nemůže udržitelným způsobem financovat svůj sociální stát, je to, že je navržen podle stejné socialistické ideologie, která v Evropě dominuje od 30. let 20. století. Tyto sociální státy kladou důraz na ekonomickou redistribuci: jejich fiskální mechanismy berou „bohatým“ a dávají „chudým“.
Maďarský sociální stát naopak klade důraz na vznik, růst, sílu a dlouhou životnost nukleární rodiny.
Merz si neuvědomuje (nebo alespoň nepřiznává), že redistributivní sociální stát je ze své podstaty fiskálně neudržitelný – jeho samotná konstrukce podkopává jeho vlastní dlouhověkost. Provádění drobných škrtů v sociálních programech a zároveň zvyšování daní, aby se zaplatilo to, co zbývá, je jen „přestavováním lehátek na Titanicu“; neudržitelnost socialistického sociálního státu není chyba, ale jeho podstatná vlastnost.
Německý kancléř narazil na několik problémů při provádění i drobných fiskálních úprav a připravil půdu pro rozhořčení voličů. Úsporná opatření nereformují socialistický sociální stát; pouze ho prostřednictvím vyšších daní a nižších dávek zdražují. Představte si, že jdete do autosalonu koupit nové Audi a prodejce vám nabídne model z roku 2024, ale chce, abyste zaplatili stejnou cenu jako za model z roku 2026.
Zatím má kancléř silnou podporu veřejnosti pro svůj názor, že německý Sozialstaat je neudržitelný, ale tato podpora pravděpodobně nevydrží, když se postaví proti dvojí výzvě: Jednak je tu Řecká zkušenost, která ukazuje, že úsporná opatření jsou kontraproduktivní fiskální strategií, a také masivní ideologický protiúder ze strany levice.
Vzhledem k tomu, že účinky úsporných opatření se v ekonomice projevují pouze postupně, je v současné době největší výzvou pro Merze neohrožená socialistická opozice.
V ideálním případě by Merz mohl reagovat tím, že by použil Maďarsko jako dobrý příklad toho, jak by Německo mohlo přetvořit svůj Sozialstaat a učinit jej dostupným, efektivním a skutečným společníkem německých rodin.
Bohužel je nepravděpodobné, že by Merz Maďarsko zmínil, alespoň ne v krátkodobém horizontu. To ho staví do nevýhodné pozice tváří v tvář všestranným snahám levice bránit svůj socialistický konstrukt. Ines Schwerdtnerová, spolupředsedkyně ultralevicové strany Die Linke, v komentáři z loňského září vysvětluje, že plán reformy sociálního státu kancléře Merze sice nutně nemusí znamenat, že „už nebude existovat žádná vládní pomoc nebo podpora pro potřebné. Výsledkem však bude opuštění základní myšlenky, že společnost by měla chránit jednotlivce před riziky ohrožujícími jejich životy, a základních práv na sociální účast a péči bez ohledu na individuální okolnosti nebo neštěstí. Lidé budou čelit systému sociálního zabezpečení jako pouzí žadatelé a dostávat pouze to nejnutnější minimum.“
V listopadu Cansin Köktürk, člen německého parlamentu za stranu Die Linke, pronesl ještě ostřejší komentář. Cílem reforem sociálního státu ze strany CDU prý „není úspora peněz, ale moc a propaganda. Vláda udržuje lidi ve strachu a oslabuje jejich solidaritu, protože ti, kteří se obávají, zda budou schopni každý měsíc platit nájem, mají obecně méně prostoru pro kladení požadavků.“
Němečtí konzervativci musejí v této věci převzít iniciativu. Mohou začít tím, že vyvrátí mýtus, že „bohatí“ v Německu neplatí „spravedlivý podíl“, nebo konfrontovat levici s fakty a donutit ji definovat, co vlastně myslí „spravedlností“.
Ve zprávě z roku 2016 poskytuje Německý institut pro ekonomický výzkum (DIW) zajímavé údaje o rozložení osobních příjmů a daňového zatížení v jednotlivých příjmových decilech. Obrázek 1 uvádí jejich čísla, která odhalují míru spravedlnosti daňového systému. Ukazuje, jak velká část všech přímých daní – tj. daní z příjmů fyzických a právnických osob – připadá na každý příjmový decil. Tato daňová povinnost se pak porovnává s jejich podílem na celkovém osobním příjmu.
Uvažujme dva příklady. Příjemci v decilu 4 vydělávají 5,7 % celkového zdanitelného příjmu v Německu, ale platí pouze 1,1 % všech přímých daní. Pokud vydělíme 1,1 číslem 5,7, dostaneme skóre spravedlnosti 0,19 pro osoby s příjmy v decilu 4. Naproti tomu osoby s příjmy v decilu 10 vydělávají 32 % všech příjmů, ale platí 59 % všech přímých daní, což jim dává skóre spravedlnosti 1,84.

Skóre spravedlnosti 1 nebo vyšší znamená, že osoby s příjmy v dané skupině jsou nadměrně zdaněny; naopak skóre spravedlnosti nižší než 1 ukazuje osoby s příjmy, které neplatí spravedlivý podíl daní z příjmů. Skóre spravedlnosti přesně 1 znamená, že příjmová skupina je rovnoměrně vyvážená mezi příjmy a daněmi.
Jelikož čísla v obrázku 1 jsou více než deset let stará, uvádíme na Obrázku 2 podobná čísla, tentokrát od německého federálního statistického úřadu DeStatis, seskupená podle skutečných úrovní příjmů. Všechno ostatní je stejné:

Obrázky 1 a 2 nám jednoznačně ukazují, jak progresivní je německý systém daně z příjmu. To také znamená, že je redistributivní: vyžaduje, aby „bohatí“ platili mnohem více z každého eura, které vydělají, než „chudí“ – a nesli mnohem větší podíl na celkové daňové zátěži, než by nesli, kdyby byl systém spravedlivý.
To samozřejmě znamená, že levice nemá žádný argument, když navrhuje, aby nejproduktivnější němečtí daňoví poplatníci platili „svůj spravedlivý podíl“ na daních do sociálního státu. Navíc to ale znamená, že konzervativci mohou porazit jeden z oblíbených argumentů levice a obrátit ho ve svůj prospěch: progresivní, redistributivní daňový systém ve skutečnosti není spravedlivý. Zvýšení progresivity by jen prohloubilo nespravedlnost.
Spravedlnost může zaručit pouze proporcionální daňový systém, který uplatňuje stejnou daňovou sazbu na všechny příjmové skupiny. To samozřejmě není pojetí spravedlnosti, se kterým pracuje levice, ale tím, že konzervativci převezmou iniciativu v debatě o daňové politice, mohou levici vyzvat a donutit ji, aby definovala, o kolik více daní chtějí, aby občané s vyššími příjmy platili.
Takovéto koncepční hledání by bylo dobrým výchozím bodem pro konzervativní protiútok na dobře nacvičenou ideologickou obranu sociálního státu ze strany levice. Odtud je přirozené rozšířit ideologickou argumentaci na obranu národa a jeho základního stavebního kamene: tradiční rodiny.
Tato argumentace se pak vhodně vrací k původnímu bodu o fiskální udržitelnosti sociálního státu. Jak Maďarsko již více než deset let dokazuje, sociální stát, který se zaměřuje na rodinu, nikoli na ekonomickou redistribuci, je ekonomicky, fiskálně i sociálně udržitelný.
Německo není jedinou zemí s neudržitelným sociálním státem. Zbytek Evropy bude pozorně sledovat, jak Německo tuto krizi udržitelnosti řeší. To klade na konzervativce v Německu velkou odpovědnost za dosažení výsledků – a zároveň jim otevírá obrovské příležitosti k tomu, aby poskytli vedení, inspiraci a poradenství konzervativcům v jiných evropských zemích.
Sven R. Larson, Ph.D., politický ekonom s doktorátem a 25 lety zkušeností z akademické sféry i světa politiky a tvorby politik, autor akademických článků a několika knih. Švéd narozením, Američanem volbou, mrzoutem od přírody. Provozuje vlastní blog Larson’s Political, kde byl text publikován.
° ° °
Konzervativní noviny nabízejí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!



