„Rozhodl jsem se využít možnosti podat podnět k Evropské komisi, abych zjistil její stanovisko k tomu, zda Česká republika v případě zdanění církevních restitucí neporušuje zásady právního státu“, píše europoslanec Tomáš Zdechovský. Podávání podnětů patří k povinnostem politiků – jako v případě interpelací na ministerstva. Nejedná se o nějakou žalobu proti naší zemi, jak mi hned začali předhazovat zástupci SPD a komunistů. Ti jen prokázali, že nejen neví nic o EU a pravomocech europoslanců, ale ani netuší, jak funguje Evropská komise a Evropský soud sídlící v Lucemburku.
Je paradoxní, že strany, které nejvíce vykřikují, že se musíme hlásit k našim židovsko-křesťanským kořenům hájí zákon, který křesťanským církvím a Židovské obci může způsobit velké problémy a některé z nich i existenčně ohrozit. Není to totiž tak, že by peníze z restitucí dostali nějací kněží. Budou chybět těm nejchudším – diakoniím, charitám, hospicům, sociálním družstvům, školám, různým rodinným centrům apod., které církve spravují . Budou tedy chybět českým občanům, kteří naši pomoc skutečně potřebují a stát v péči o ně nezřídka selhává.
Kde je právní jistota?
Novelizace zákona č. 428/2012 Sb. o majetkovém narovnání je nejen nestandardní, ale především protiprávní! Zákon zpochybňuje požadavek právní jistoty jako podstatného principu právního státu. Úplně lidsky řečeno tu stát uzavřel smlouvu, aby ji pak jen tak novelou zákona změnil bez souhlasu druhé strany. Problematický je tento právní paskvil v několika rovinách. Nastoluje nejistotu, když mění původní podmínky, za nichž byl zákon o restitucích majetku náboženských společností schválen. A porušuje jednu z hlavních zásad právního státu, že změny v dohodách dvou smluvních stran lze provádět pouze se souhlasem obou.
Stát prostřednictvím vlády Petra Nečase (v době, kdy KDU-ČSL ani nebyla ve sněmovně) podepsal s příslušnými církvemi dohody o vyplácení odškodného. Proto je nemyslitelné, aby současná babišovská vládní garnitura svévolně a bez souhlasu církví změnila pravidla vyplácení náhrad za nevydaný majetek. A je smutné, že stát, který by měl být vzorem v dodržování práva, jej v této záležitosti tak nehorázně porušuje a dává špatný příklad ostatním.
Velkorysé církve
Církve nechtějí nic, na co by neměly nárok. Za nemovitosti, které se podle zákona nevydávají, mají během třiceti let získat 59 miliard korun postupně zvyšovaných o inflaci. Tyto peníze jsou vypláceny za majetek, který církve nemohou z nějakého důvodu dostat zpět. Jedná se například o pozemky, které byly zastavěny, vedou přes ně silnice, železnice apod. nebo o budovy, jež už dříve stát převedl na jiného vlastníka. Čili se prokazatelně jedná o náhradu za majetek, který byl církvím v totalitní éře ukraden a nelze jej vydat původním vlastníkům.
Ještě bych odkázal i ke studii odborníků z Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze z roku 2008. Ti porovnali výdaje státu na církve v letech 1948 – 2007 a zisk z ukradeného církevního majetku. Rozdíl činí 168,6 miliard korun v neprospěch církví. Takže církve se chovaly ještě velkoryse, když přistoupily na původní nabídku státu.
Banánová republika?
V úvodu zmiňovaný podnět pro Komisi mám připravený a podám ho hned po prázdninách. Chtěl bych věřit, že nebude potřeba a vše se vyřeší jen v rámci ČR. Vládní představitelé nám ale stále dokazují, že Ústava je jen cár papíru, který hodlají ignorovat. Je nutné trvat na dohodnutých pravidlech, jinak se zařadíme spíš než do EU někde k banánovým republikám.
Autor je europoslancem za KDU-ČSL
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!