Polemika nad dilematy frustrovaného konzervativního (ne)voliče pokračuje!
Kolegové Kubalčík, Floryk a Zlínský již většinu podstatného popsali, ohledně dilemat, jímž budou čelit konzervativní voliči ve volbách do Poslanecké sněmovny v říjnu letošního roku. Abych si ujasnil a formuloval vlastní pohled na věc, uvedu několik tezí.
Teze první: v těchto volbách nejde o všechno. Ve stabilních demokraciích jde ve volbách jen málokdy o všechno. V naší polistopadové demokracii bych jako zásadní, klíčové volby viděl jen dvoje: ty v roce 1990 (jako referendum nad komunismem; nebylo až tak podstatné, které demokratické strany a hnutí získají kolik, ale podstatné bylo, jak moc budou komunisté biti, a to byli biti naprosto přesvědčivě) a ty v roce 1992 (doprava, nebo doleva; demokratický kapitalismus, nebo demokratický socialismus). Žádné další volby už nebyly život, svobodu či čest naši svatou zásadně ohrožující.
Teze druhá: tato vláda konzervativního premiéra (lépe řečeno premiéra křesťansko-demokratického německého typu) je v domácí politice výrazně nalevo od středu. Pro konzervativní voliče neudělala téměř nic a v mnohém jim ublížila. V zahraniční a bezpečnostní politice, pokud jde především o podporu Ukrajiny a zastavení ruského neo-imperialistického, revanšistického Drang nach Westen, ale i v podpoře Izraele, je vynikající a konzervativci s ní mohou souhlasit na 110 procent.
Co s tím? Pro voliče je za normální situace důležitější domácí politika než zahraniční; ale ve vypjatých situacích je důležitější ta zahraniční a bezpečnostní. Konrad Adenauer, který byl nejen křesťanský demokrat, ale i konzervativec, říkal: „o tom, jak budeme žít, rozhoduje politika vnitřní; o tom, zda vůbec přežijeme, politika zahraniční.“ Zdá se, že alespoň prozatím je situace na ukrajinské frontě stabilizovaná.
Teze třetí: ODS především (a částečně i KDU-ČSL) považují pro konzervativní voliče za dané; že nemají kam jinam jít. Trochu mi to připomíná kdysi republikány v USA „Fuck the Jews, they don’t vote for us anyway“ či demokraty dnes: „Fuck the Jews, they vote for us anyway.“ Jan Kubalčík to vyjádřil přesně: „Koalice SPOLU na konzervativního voliče kašle, protože některé její části vůbec konzervativní nejsou, a její konzervativněji ladění lídři jsou pragmaticky přesvědčeni, že konzervativcům vlastně nezbývá nic jiného, než jim ‚to opět hodit‘, ať udělají prakticky cokoli. A asi jediný způsob, jak je z toho omylu vyvést, je prostě to neudělat.“ Tedy potrestat je, nevolit je, aby viděli, že konzervativní voliče nemají za jisté. Proto protestní volba pro solidní konzervativní stranu typu Koruna česká se zdá být preventivně a profylakticky prozíravá – z dlouhodobého hlediska, ať se po volební porážce ODS a KDU vzpamatují.
Teze čtvrtá: je tady však problém zahraniční a bezpečnostní politiky. Ačkoli vítězství ANO a jejího premiéra nepovažuji za existenciální ohrožení (už jednou to tu bylo), co volba opozičních stran s šancí na zvolení do Poslanecké sněmovny Parlamentu, které se považují za „národně konzervativní?“ Problém je, že mají příšerné názory na zahraniční a bezpečnostní politiku. Je zajímavé, že tito „národní konzervativci“ otevřeně adorují Orbána, někteří neotevřeně a v hloubi duše i Putina, a další zase za „národního konzervativce“ považují i socialistického a komunismem deformovaného Fica. Inu, Fico „konzervativec“, kam jsme to dospěli… Ale příznačné a podivné je – jak na to upozornil kolega Zlínský –, že se nehlásí k solidnímu (národnímu) konzervatismu Poláků, strany PiS (Právo a spravedlnost). Jakékoli slova chvály na adresu Kaczynského, Dudy či Nawrockého, pokud od nich zazněly, já je teda neslyšel. Že by proto, že tito skuteční konzervativci jsou realističtí ohledně Putina a Ruska? Aha…
Taky když naši „národní konzervativci“ mluví o středoevropské jednotě, jaksi z ní vypouštějí tu nejdůležitější středoevropskou zemi, Polsko. Mluví o Slovensku, Maďarsku, někdy i Rakousku, Slovinsku, ale jaksi pozoruhodně a paradoxně v jejich středoevropské vizi absentuje Polsko…
Takže SPD je pro mě kategoricky nevolitelná a nad Motoristy mám více otazníků než odpovědí. Navíc řeči o „změně režimu“ považuji za nezodpovědné, i když (díky Senátu) nerealizovatelné.
Závěr; vidím tři možnosti. První je letos nevolit. Druhá je volit Korunu českou. Třetí je zařídit si voličský průkaz a volit SPOLU v kraji, v němž na volitelných místech jsou konzervativci.
Podle vlastního svědomí a naturelu si to musí vyhodnotit každý konzervativec sám.
° ° °
Konzervativní noviny nabízejí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
