Humanitární pomoc jako „měkká síla“

rusove

Tvrzení, že současná koronavirová krize promění svět, by asi nebylo nic originálního. Kromě jiného je to ale také zkouška PR schopností jednotlivých hráčů na mezinárodním poli. O čínském snažení prezentovat se jako velmoc, která zvládla nákazu a nyní pomáhá světu v nouzi, bylo a bude napsáno již dost. Ostatně, taková prezentace přispívá ke zvyšování něčeho, čemu se říká v mezinárodních vztazích „měkká síla“, tedy ukazovat se v co nejlepším světle a tím zvyšovat ochotu být následován i bez donucení. Do něčeho podobného se pustilo také Rusko.

V současné krizi se přitom všichni hráči, alespoň v pro sebe nejkrizovějších momentech, chovají zcela sobecky. Čína v době největší krize zakázala vývozy zdravotnického materiálu ze země, evropské země, jako například Německo, udělaly se zhruba měsíčním odstupem to samé. Evropská unie zakázala vývoz zdravotnického materiálu za hranice, Spojené státy to samé. Dokonce i samo Rusko zavřelo hranice s Běloruskem. Omezilo tedy, po vzoru evropských zemí, volný pohyb osob mezi oběma zeměmi, výkladní skříň eurasijské spolupráce.

Na druhou stranu, ani nabídky pomoci nejsou ničím výjimečné. Dokonce i USA nabídly pomoc Íránu, byť ten ji podle očekávání odmítl. Rusko pak například poskytlo třinácti zemím, a to hlavně členům Společenství nezávislých států, ale i Mongolsku, Íránu či KLDR dohromady sto tisíc testovacích sad na koronavirus. Očekávají se ještě dodávky Venezuele, Srbsku či Egyptu.  

Prezident Putin nabídl humanitární pomoc také Itálii, a to v podobě stovky vojenských epidemiologů a virologů. Sice asi situaci nezachrání, ale poskytnutí zdravotníků a zdravotnického materiálu je momentálně pochopitelnější než finanční pomoc. Itálie, která má v současné době nejvyšší počet hlášených úmrtí na následky nového koronaviru, se přitom nijak netají svým rozčarováním z absence solidarity na evropské úrovni. Panuje tam pocit, že byli v krátké době již podruhé (v prvním případě šlo o uprchlickou krizi) ponecháni na holičkách. Ostatně, i v některých dalších zemích, například v Srbsku, které bylo přímo dotčeno evropským zákazem vývozu zdravotního materiálu, takové hlasy zaznívají.   

Rusko zkraje týdne deklarovalo pouze něco přes čtyři stovky nakažených touto chorobou, přičemž podle oficiálních statistik na ni zemřel zatím jeden člověk. Taková čísla vzbuzují všeobecné pochyby, i vzhledem k celkově žalostnému stavu ruského zdravotnictví. Ostatně na ten nedávno upozorňovala Účetní komora (kontrolní úřad) pod vedením Alexeje Kudrina. Reálná čísla přitom budou daleko vyšší, praxe připisovat úmrtí na koronavirus jiným nemocem, aby se nekazila statistika, je spíše veřejným tajemstvím než čímkoli jiným.

Vláda ale na krizi reaguje, nejnověji zavádí systém sledování kontaktů nakažených prostřednictvím dat mobilních operátorů. Pozitivně testované tak izoluje, byť za cenu brutálního vstupu do soukromí občanů.

V posledních dnech však i v Rusku přece jen došlo k citelnému nárůstu počtu nakažených. Pomoc Itálii se tak setkala s nejednoznačným přijetím. Část obyvatel ji, naprosto přirozeně, vnímá jako plýtvání prostředků pro bohatou zemi, které by jinak mohly být použity pro místní. Pro další část obyvatelstva jde o posílení hrdosti, že je Rusko ochotné pomáhat v nouzi bez ohledu na vlastní nesnáze. Ruští představitelé pochopitelně neváhají a rozdíl mezi skokovým růstem v Evropě a mírnými projevy nemoci v Rusku s oblibou zdůrazňují.   

Není ani příliš překvapením, že důvody takového chování leží v politické rovině. V Rusku má 22. dubna proběhnout takzvané všelidové hlasování o změnách v ústavě, které mění rozložení sil v zemi a Putinovi dávají šanci na již páté a šesté volební období. Samo hlasování nemůže – ani pokud by čistě hypoteticky skončilo pro ruského prezidenta negativně – zvrátit proces přijetí změn. Půjde tak pouze o výzkum veřejného mínění, který je bude legitimizovat. Je ale jasné, že na popularitu změn bude mít reálné zvládnutí epidemie obrovský vliv.

Zpráva o pomoci Itálii tak půjde nejen navenek k zemím, které mají výhrady k fungování Evropské unie či Západu obecně, ale je z velké části určena pro ruskou veřejnost. Té se přitom snaží sdělit, že je Rusko na vše připravené, v širší rovině pak i to, že jeho systém je schopen si s problémy poradit výrazně lépe než slabé evropské liberální demokracie.  

Můžeme se tak domnívat, že pomoc Itálii, stejně jako zemím postsovětského prostoru či třeba i Srbsku, je propagandistický tah. A téměř jistě i je. Jenže politika je přece jen záležitostí gest, zatímco fakta jsou v ní na druhém místě. A gesta umí Vladimir Putin a jeho lidé více než dobře. Rusko vyjde z krize jako ten, kdo pomohl, zatímco Evropa se otočila k Itálii zády. Není přitom až zase tak důležité, jak moc to odpovídá realitě, jak moc mu šlo o dobro a zdraví italského lidu, nakolik chápe zastavení viru v Itálii jako šanci přispět k ochraně vlastní země či nakolik se jedná o propagandu. Čistě z pohledu zvyšování měkké síly udělalo Rusko více než efektivní krok.   

Pokud by se dala situace vztáhnout i na otázky spojené s propagandou, nejjednodušším, ale také z hlediska sociálních věd notoricky známým závěrem bude, že propaganda je nejúčinnější tam, kde již pro ni existuje podhoubí. Jestliže v Itálii či Srbsku panuje silný pocit, že pro ně evropské země či Evropská unie neudělaly v konkrétním případě dost, i relativně malá dodávka může výrazně změnit pohled jak na ni, tak i na poskytovatele. 

V rámci vzájemné spolupráce přebíráme z info.cz

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010  Děkujeme!

Podpořte nás

Samo se to neudělá…

Konzervativní noviny potřebují vaši pomoc, aby měly více obsahu, byly více vidět a více slyšet!

Podpořte nás zde.