„DSA se používá jako nástroj k omezení svobody projevu, přičemž se opírá o ekosystém „ověřovatelů faktů“ a „certifikátorů“, kteří nejsou neutrální.“
Virginie Joronová není v debatě o digitálních platformách a svobodě projevu v Evropě nováčkem. Jako francouzská poslankyně Evropského parlamentu za stranu Rassemblement National a členka zvláštního výboru pro zákon o digitálních službách (DSA) se stala jednou z nejkritičtějších hlasů vůči tomu, co považuje za odchylku Evropské komise při uplatňování této legislativy.
Ze své pozice v Evropském parlamentu Joronová kritizuje „politický, zaujatý a extenzivní“ výklad DSA, který podle jejího názoru již neslouží k ochraně spotřebitelů nebo boji proti nelegálnímu obsahu, ale spíše k ovládání veřejné debaty a disciplinování platforem, které se nehodí do oficiálního narativu Bruselu.
V rozhovoru pro europeanconservative.com europoslankyně také varuje před rostoucím napětím ve vztazích se Spojenými státy, které je podle ní způsobeno odhodláním Evropské unie vnutit americkým společnostem své pravidla a rozšířit svou regulaci i mimo své vlastní území. Tato strategie zdaleka neposiluje evropskou suverenitu, ale naopak oslabuje inovace, svobodu projevu a demokratickou legitimitu institucí EU.
Jste členkou zvláštního výboru pro DSA. Jak byste popsala současný stav strategie Evropské komise?
Zjevně se nacházíme v nové fázi. Během prvního funkčního období Ursuly von der Leyenové se Komise soustředila na tvorbu legislativy: zákon o digitálních službách (DSA), zákon o digitálních trzích (DMA) a celý regulační arzenál. Ve druhém funkčním období dochází ke změně přístupu: již nejde pouze o regulaci, ale také o sankce. A tato transformace probíhá velmi netransparentním způsobem.
Komise má podle DSA vyšetřovací pravomoci, ale uplatňuje je bez jakékoli transparentnosti. Jako poslanci Evropského parlamentu nevíme, kolik je vyšetřovatelů, jaké postupy používají, o jaké důkazy se opírají ani které konkrétní články se v jednotlivých případech uplatňují. Podrobnosti se dozvídáme z tiskových zpráv, nikoli z běžných institucionálních kanálů.
Jedním z nejkontroverznějších případů je řízení proti platformě X. Co tento případ odhaluje?
Odhaluje, do jaké míry je DSA využíván politicky. Komise oznámila možnou sankci ve výši až 6 % globálního obratu a najednou jsme zjistili, že se opírá o článek 25 DSA, aby zpochybnila systém ověřování účtů – takzvané „modré značky“ – z důvodu nedostatečné transparentnosti.
Problémem je, že tento článek je používán nesprávně. Jedná se o jasnou nesprávnou právní interpretaci, a to říkám s plnou znalostí skutečností, protože se přímo účastním tohoto výboru. Nejedná se o technické čtení textu, ale o ideologické. Význam zákona je natahován, aby ospravedlnil politickou ofenzivu proti konkrétní platformě.
Komise ospravedlňuje tato opatření bojem proti „dezinformacím“. Souhlasíte s touto diagnózou?
Ne. DSA byl původně koncipován tak, aby chránil spotřebitele před nelegálními produkty, zjevně protiprávním obsahem, zločineckými sítěmi nebo zjevným vnějším zasahováním. To byl duch tohoto textu. Ale od té doby, co Elon Musk koupil Twitter, jsme svědky radikální změny přístupu.
Dnes je DSA využíván jako nástroj k omezení svobody projevu, opírající se o ekosystém „ověřovatelů faktů“ a „certifikátorů“, kteří nejsou neutrální. V mnoha případech se jedná o aktivistické novináře nebo nevládní organizace spřízněné s Komisí, které dostávají jakousi oficiální pečeť, která jim umožňuje rozhodovat o tom, co je pravda a co není.
Jakou roli v tomto kontextu hraje takzvaný štít demokracie?
Štít demokracie je velmi znepokojivý. Jedná se o nový rámec, který umožňuje integraci DSA do ještě širšího ekosystému kontroly, přímo pod dohledem Evropské komise. Jeho deklarovaným cílem je nejen bojovat proti dezinformacím, ale také proti jakémukoli diskurzu, který zpochybňuje „hodnoty Evropské unie“.
To je černé na bílém uvedeno v oficiálních dokumentech. Už nejde o nepravdivé skutečnosti, fakta, ale o narativy, které se nehodí do politického projektu Bruselu. Pokud zítra nějaký europoslanec, novinář nebo občan zpochybní tento ideologický rámec, stane se problémem. To je velmi závažný kvalitativní skok.
Mluvila jste o rozporu mezi požadavky Komise na transparentnost a jejím vlastním chováním.
Je to obrovská ironie. Síť X je obviněna z nedostatečné transparentnosti, zatímco Komise sama byla odsouzena za nesprávný úřední postup v kauze PfizerGate, protože odmítla zveřejnit zprávy vyměněné mezi Ursulou von der Leyenovou a generálním ředitelem společnosti Pfizer. Prohráli případ, neodvolali se proti rozsudku, a přesto pokračují v poučování ostatních.
Máme skryté smlouvy, tajné ceny vakcín, netransparentní postupy Evropské prokuratury… a přesto se Komise prezentuje jako morální arbitr digitální transparentnosti. Je to dvojí metr, který zcela podkopává její důvěryhodnost.
Z Bruselu jsou americké platformy obviňovány ze zasahování do evropských procesů. Jak interpretujete tento konflikt se Spojenými státy?
Je to úplný obrat reality. Když Američan používá americkou platformu k diskusi s jiným Američanem, kde je problém? Nikdo Evropany nenutí používat X, Meta nebo TikTok. Jedná se o bezplatné služby, ke kterým se přistupuje dobrovolně.
Realita je taková, že to byla Evropská komise, která zaútočila jako první a pokusila se prosadit svou regulaci mimo své vlastní území. Tato extrateritorialita nebyla při vypracování DSA předvídána. Tímto krokem Brusel vyvolal zbytečný geopolitický konflikt a poškodil transatlantické vztahy.
Myslíte si, že za touto strategií stojí také strach ze ztráty politické kontroly?
Bezpochyby. Komise ztratila kontrolu nad narativem. Po desetiletí dominovala informačnímu prostoru prostřednictvím hlavních médií a dotovaných nevládních organizací. Dnes však občané, zejména mladí lidé, získávají informace ze sociálních sítí. Moje devatenáctiletá dcera nesleduje televizi, informace získává online.
Platformy usnadnily přístup k informacím, což mělo dopad na volby. Vlastenecké a suverenistické strany získávají na síle právě proto, že již nejsou závislé na tradičních médiích. DSA je do značné míry reakcí na tuto ztrátu kontroly.
Byly dokonce zpochybněny národní volby. Je to skutečné riziko?
Ano, a již jsme to viděli. Případ Rumunska je alarmujícím precedentem. Kandidát, který nevyužíval tradiční média, ale spoléhal se výhradně na sociální sítě, vyhrál první kolo. Následovala panika a najednou se bez jasných důkazů začalo hovořit o algoritmech a zasahování.
Komise nemá pravomoc zasahovat do národních voleb, ale vytváří struktury – centra odolnosti, monitorovací mechanismy –, které by zítra mohly být použity k zneplatnění volebních procesů. To je přímé porušení suverenity členských států a právního státu.
A nakonec, jakou alternativu navrhujete ze skupiny Patriots for Europe?
Bránit původního ducha DSA, aniž by došlo k jeho politické instrumentalizaci. Bránit svobodu projevu, inovace a národní suverenitu. Evropa potřebuje rozumný regulační rámec, nikoli záplavu pravidel, která ničí průmysl, dusí start-upy a kontrolují občany.
Komise se stala politickým nástrojem ve službách federalistického projektu, který již nemá podporu veřejnosti. Naším úkolem je zastavit to a vrátit Evropskou unii k jejím demokratickým základům.
Publikováno v The European Conservative
° ° °
Konzervativní noviny nabízejí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!



