S Orbánem opatrně!

Ministryně Maláčová se před časem setkala s maďarskou ministryní pro rodinu paní Katalin Novák a výsledkem byl tento pobuřující status, později mírně korigovaný. Musím říct, že mě na jednu stranu zaskočilo, že se paní Maláčová přihlásila k paní Novák tak otevřeně, vidím v tom určitou začátečnickou naivitu, ale je v tom ještě další, zastřený smysl.

Paní Maláčová je levicově-liberální etatistka. Maďarská vláda je konzervativní a etatistická. Společné mají jedno – chtějí koncentrovat větší moc do rukou státu.

Dnes je samozřejmě každý správný Evropan pobouřen zákazem zevlování na veřejnosti nebo zrušením genderových studií v Maďarsku. A je pravda, že pro tyto lidi je Orbán nepřítel číslo 1, takže mu nic neodpustí. Ale taky je pravdou, že Fidesz vládu pevné ruky praktikoval už dříve i v jiných oblastech, kde to ovšem stejným lidem dokonce konvenovalo. (Nakonec to s tím bezdomovectvím jelo nejvíc v letech 2012 a 2013, ale tehdy ještě Orbán nikoho moc nezajímal.)

Tak například maďarský protikuřácký zákon je jeden z nejpřísnějších v Evropě. Kouřit se nesmí skoro nikde. Cigarety se nemohou prodávat v běžných obchodech. A opravdu se to vymáhá. Když jsem naposledy jela do Budapešti, jeden člověk si zapálil na nástupišti. Okamžitě ho vyvolávali rozhlasem. Orbán sám je nekuřák, už v šesti letech si zapálil za barákem a od té doby tabák nesnáší. A je přesvědčen, že on je povolán k tomu, aby pečoval o zdraví národa.

Podobně je to s těmi školkami. V Maďarsku jsou školky povinné od tří let (je tedy jasné, jak to Jana Maláčová myslela). Omluvit dítě ze školky i ze školy je mnohem složitější než u nás. Neuvěřitelné je pravidlo, že rodiče (bez doktora) mohou omluvit dítěti maximálně tři dny za semestr. Jistěže cílem těchto opatření byla romská komunita. Tady se pozastavím u toho, že Orbán není žádný anti-ciganista. Jeho matka byla sociální pracovnicí, milovala Cikány – často ho k nim brala a taky si brávala romské děti domů. Manžel se na ni zlobíval, že „přijde z práce a má vanu plnou cikáňat“. Takže to je pro Orbána osobní a ten problém se snažil řešit bez nějakého rozeštvávání, což mu slouží ke cti. Fidesz měl první romskou europoslankyni, mají romskou stranickou organizaci a několik zastupitelů. Vyřešil ho bohužel znovu tak, že omezil všechny. Ordnung muss sein…

Orbánova vize

Orbán není žádná rychlokvaška, fachidiot jako Babiš ani uřvaný populista typu Okamura. Je to hluboký, sečtělý a ideologický člověk, zajímavá osobnost. Má komplexní vizi pro Maďarsko i pro Evropu, promyšlenou do nejmenšího detailu. Nechce korigovat chyby, ale budovat estado novo, je megaloman a má potřebnou moc. Od voličů, nevycucal si ji z prstu. Jeho ideologie je nám ale v mnoha oblastech vzdálená. Kromě nacionalismu a revizionismu, který v sobě toho času potlačuje ne proto, že je to dobojovaná bitva, ale protože teď bojuje jinou, je to pořád jen o koncentraci moci v rukou státu – ano, ta moc je občas využívaná tak, jak nám konvenuje, proti všudypřítomnému liberálnímu etatismu staví etatismus často náboženský, konzervativní. Máme pocit, že je to protivítr, závan zdravého rozumu.

Mladý Orbán nebyl neomarxista, byl to klasický liberál, trošku anarchista. I trošku víc, byl to grázl a floutek, vyhazovaný z domu, z internátu, téměř i z univerzity, na druhou stranu statečný a s kuráží, kterou má pořád. Za ty Sorosovy peníze studoval tři měsíce na Oxfordu britské klasické liberály, Smitha, Locka, Milla. Už někdy v první polovině 90. let však přešel na druhou stranu. On sám říká, že pochopil Maďarsko. A to pochopení vedlo k tomu, že sám začal přehodnocovat svoje názory. Stal se náboženským, konzervativním etatistou a ekonomickým protekcionistou. Vulgárně řečeno pochopil, že lidé tu pevnou, ale ochranitelskou ruku chtějí.

Orbán nevytváří emoční charakter národa, ale umí s ním dokonale pracovat. Na rozdíl od progresivistů ho nechce přetvářet, ono se to taky nedaří. Není v Evropě moc zemí, kde by na koncertu kapel, které jsou naprostou masovkou pro všechny věkové kategorie, zpívali o tom, jak budou jednou s puškou v ruce stát na (rumunské, srbské, slovenské, ukrajinské) hranici. Maďary nikdy nepřebolí Trianon, nikdy se neasimilují ve státech, v nichž se ocitli. Člověk je chápe, něco jiného je chtít asimilaci po přistěhovalcích z jiného kulturního okruhu a něco jiného chtít ji od lidí, kteří na tom samém místě žijí stovky let a z jejich pohledu si s nimi dějiny zle zahrály. Ale na druhou stranu chápe taky jejich sousedy. A Orbánova vláda lije do odloučených Maďarů obrovské peníze. Teď v reakci na prý šikanu (tzn. zákaz dvojího občanství a vyhoštění diplomata, který je i přesto s vědomím vlády rozdával) na Ukrajině vláda slíbila tyto prostředky ještě znásobit. Rumunsko dvojí občanství nezakázalo, Orbána volí přes devadesát procent rumunských Maďarů.

Svoboda nebo řád?

Dnes jsou Orbánovým vzorem asijští tygři. Líbí se mu Asie, opakovaně se k tomu hlásí. „Taková poloasijská tlupa, jako jsme my, se dokáže semknout, jen když je síla.“  A má pravdu, Maďaři jsou opravdu jiní a on jim rozumí líp než kdokoliv z jeho odpůrců. Jeho řešení jsou asijská – a proto nám třeba ve věci migrace konvenují, jsou totiž praktická a ví co chce a jde si za tím, namísto keců a lomení rukama, jaké jsme zažívali v tom nešťastném roce 2015. Ale na druhou stranu, ona ta Asie má svoji odvrácenou stránku. Osobní svobody tam zrovna nekvetou. Hodně ho myslím vystihuje tento jeho projev.

Strategická podpora v rámci V4 – ano. Podpora jinak – vocamcaď pocamcaď. My na tohle jako národ nejsme stavění.

lus